Život v podzemí jako útočiště před (ne)spravedlností světa na povrchu? Slumy jsou krutá realita mnoha velkoměst!
Trávit dobrovolně půlku života pod zemí? Někdy vám život na výběr nedá, a je to vaše jediná šance. Které jsou ty nejznámější podzemní slumy, a jaké okolnosti sem jejich obyvatele zahnaly?
Velké město znamená více pracovních příležitostí, a volání Pekingu podlehli na přelomu nového tisíciletí desítky tisíc mladých lidí. Získat dobrou práci je pro ně ale jen část problému: vydělávat velkoměstské peníze znamená současně i za velké peníze bydlet. A to si ne každý v nejdražším městě Číny může dovolit. Přes den tedy armády mladých a perspektivních zaměstnanců fungují jako asistenti, účetní nebo návrháři, a v noci se stahují do podzemí. Opravdu. Říkají si shuzu, Krysí kmen.
Členové Krysího kmene se poznají
Nelegálně osidlují rozsáhlou síť podzemních krytů, které země nechala zbudovat v sedmdesátých letech. Nikdo je nevyužívá, a tak tu mladí našli bezpečné bydlení zadarmo. Počty obyvatel podzemní říše přesahují tisíce, ale oficiálně se o tom nehovoří. Klid, ticho a diskrétnost jim totiž umožňuje přežít. I proto tu panuje nulová kriminalita. Podzemní kasárna i spojovací chodby jsou nouzovými byty, nenáročně zařízenými. Jejich příbuzní často vůbec netuší, že tu žijí. A navzájem se poznají jen podle bledé barvy pleti. Přes den zavření v práci, v noci pod zemí.
Kolumbijské safari pro otrlé
V devadesátých letech převzal kontrolu nad vývozem kolumbijského kokainu do světa drogový kartel z Cali. Jeho vůdci, kteří si přezdívali džentlmeni z Cali, si přáli klid na práci. To znamenalo klidné město, které by zbytečně nepřitahovalo pozornost policie. A proto se rozhodli, že vyčistí zdejší ulice. Zbaví je povalečů, bezdomovců a opilců. Jak? O to už se postarali jejich gangsteři, a dost rázně. Procházeli hlavní třídy i zapadlé průchody, bezdomovce lovili puškami, zabíjeli a házeli do řeky. Za pár týdnů „kampaně“ byste žebráka za bílého dne venku neuviděli.
Strach jim nedovolí vylézt ven
Brzy drogoví bossové odstřelují kolem tří stovek lidí měsíčně, ale to neznamená, že by nemajetní a chudí z města úplně zmizeli. Jen se stáhli do zdejší kanalizace, kde přežívají ve strachu o vlastní život. Vylézt na povrch už prakticky nemohou, a na útěk z města už nemají peníze. Vražedná komanda občas pronikají i do podzemí, zapalují slumy a jejich obyvatele. Gangsterům ve špinavé práci pomáhají bývalí i současní podplacení policisté. Na povrchu je Cali čisté a překrásné kolumbijské město. Pod asfaltem ale v noci zuří násilí. Ještě dnes, po rozprášení kartelu, tu žijí lidé, kteří se bojí vylézt na denní světlo. Příliš mnoho z těch, kteří je v temnotě kanalizace naháněli, je na svobodě a bez trestu.
Rumunská podzemní říše
Kanalizační síť pod Bukureští je legendární. Je totiž královstvím, kterému vládne Bruce Lee. Tak si říká potetovaný padesátník, nezvolený, ale nezpochybnitelný vládce zdejších obyvatel. Co jsou zač? Výsledek podivné sociální politiky post-komunistické země. Ta v roce 1989 jednorázově zrušila všechny dětské domovy v celém Rumunsku. Bez náhrady. Statut sirotka jakoby rázem přestal existovat. A děti? Ty se mohly jít leda tak pást.
Nevidění žijí pod zemí
Bukurešťské noční ulice jsou plné násilí, drog a sexu. Nic dobrého k vyrůstání. Žebrající hladové děti ze zrušených děcáků tu brzy vytvořily svébytnou kastu neviděných. Ano, jsou bité, znásilňované, drogově závislé, promořené HIV a žloutenkou. Ale ve vyhřátých kanálech mají svůj náhradní domov. Přes den prodávají svá těla, shání krádežemi peníze na drogy, žebrají. A večer se stahují do podzemí, kde mají aspoň minimum klidu. Zatím je nečeká nic jiného, než nulová budoucnost. Protože v kanálech končí jen věci a lidé, které nechcete.
Strach a hnus v Las Vegas?
Drenážní kanalizace, která svádí dešťovou vodu z města do řek, se stala domovem přibližně tří stovek obyvatel. Zatímco na povrchu v noci září neony kasin a návštěvníci tu utrácí miliony dolarů, v podzemí přežívají zbídačelí lidé. Co mají společného? Prakticky všichni trpí nějakým mentálním narušením, od schizofrenie přes bipolární poruchu. Ano, měli by nárok na ústavní léčbu. Lidé z Tunelů o ni ale nestojí. Proč?
V žádném z léčebných zařízení by s sebou nemohli mít svá zvířata. Psi a kočky, kterých se ujali, aby jim život na ulici přišel snesitelnější. A vzdát se jich nechtějí. Proto přežívají v podzemních stokách a přes den žebrají, v naději, že dnes ještě nepřijde velká voda. Ta by totiž jejich kousek podzemního zvířecího a lidského ráje spláchla. Policie i sociální pracovníci se dozvěděli o existenci této komunity teprve nedávno, a zatím neví, jak s jejími obyvateli naloží.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: