Ženy se nebijí? Když se kácí les, létají třísky? Podivná tvrzení nebo přísloví, kterým často věříme, ale nejsou úplně přesná!
V běžné mluvě se často potkáváme s ustálenými tvrzeními, která používá kdekdo. Jenže pokud se nad nimi blíže zamyslíme, poměrně rychle zjistíme, že jsou minimálně podivná.
Ženy se přece nebijí
Jistě, násilí na ženách schvalovat nelze. Na druhou stranu lze za tímto tvrzením nalézt jakési „meta-tvrzení“, že muži se mlátit mohou. Vlastně nám tedy říká, že když vám přijde nabušená MMA bojovnice a počastuje vás sprškou nelichotivých výrazů, musíte sklopit uši. Naopak přijde-li k vám 50kilový obrýlený student, slušně vás pozdraví a vám se z nějakého důvodu nebude líbit jeho košile s límečkem, dle dané zásady mohou začít úřadovat vaše pěsti. Nemělo by tedy takové tvrzení spíše znít, že násilí jako takové je špatné?
Když se kácí les, létají třísky
Přísloví, které říká, že při prosazování prospěšných věcí se nedá vyhnout negativním jevům. Často jej proto používají lidé, kteří jsou pro trest smrti, a to jako argument proti tvrzení, že mohou být popraveni i nevinní. Tento trest skutečně může být odstrašujícím pro mnoho lidí. Na druhou stranu pokud budete čekat v cele smrti na vykonání exekuce právě vy, ač jste nevinní, vědomí, že i přes podobné excesy daný systém jakžtakž funguje, vás s největší pravděpodobností na duši nezahřeje. Žádný náhradní život totiž nemáte.
Nevstoupíš dvakrát do téže řeky
Toto tvrzení poprvé použil antický filosof Hérakleitos a chtěl jím vyjádřit, že vše plyne (panta rhei). Vstoupíte-li totiž do řeky, vylezete a následně do ní vstoupíte znovu, budete už přeci jen o pár sekund starší a navíc i voda už bude jiná než před chvílí. Hérakleita by ovšem asi netěšilo, že se dnes jeho výrok používá v dosti jiném kontextu, neboť vlastně říká, abyste neopakovali stejnou chybu dvakrát. Jenže toto tvrzení je na rozdíl od toho původního poněkud pofiderní. Vždyť nebýt „pionýrů slepých uliček“ (vezměte si takového Járu Cimrmana a jeho „tudy ne, přátelé“), kde by byl pokrok?
Na každé prase se vaří voda
Současná varianta staršího přísloví, které říká, že „Boží mlýny melou pomalu, ale jistě“, případně východního učení o karmě. Dnes se ostatně často používá i tvrzení, že „karma je zdarma“. Ať už to však vyjádříme jakkoli, za vším stojí podivný předpoklad, že dobří či trpící budou jednou odměněni, zatímco zlé trest nemine. Člověk totiž potřebuje věřit tomu, že nezasáhne-li spravedlnost světská , zasáhne vyšší spravedlnost. Ostatně, vědomí toho, že je vesmír k lidským činům zcela lhostejný, se skutečně nepřijímá lehko a často vede k nějaké (ne)pěkné existenciální krizičce.
Oko za oko, zub za zub
Tato zásada se zřejmě poprvé objevila ve Starobabylónské říši. Když si ovšem přečtete slavný Chammurapiho zákoník, zjistíte, že je plný „překrásných“ trestů jako nabodování na kůl zaživa, což pro potrestané moc cool nebylo. Navíc se takové tvrzení bere za správné jen v případě, když se netýká nás samotných (a společnost je složena pouze ze samých „já“). Jak by se ostatně tvářila většina veřejnosti, kdyby softwarové společnosti začaly prohlašovat, že všem počítačovým pirátům jednu vypálí?
Výjimka potvrzuje pravidlo
Pokud někdo něco tvrdí a dělá ze svého tvrzení všeobecné pravidlo, většinou se jen těžko přesvědčuje o opaku. Dá-li mu ovšem jeho protějšek zpochybňující protiargument, často je odbyt tvrzením, že je to „výjimka potvrzující pravidlo“. A pak už je obvykle celá debata zbytečná. Jenže pokud se nad tím zamyslíme, jak vlastně výjimka potvrzuje pravidlo? A odpověď je jednoduchá – nijak! Správně by tedy toto přísloví mělo znít – výjimka zpochybňuje pravidlo. Bude-li někdo tvrdit, že všichni Češi kradou, ale najdou se i poctiví jedinci, toto tvrzení už jaksi neplatí.
Nehas, co tě nepálí
Tímto heslem se dnes a ostatně i v minulosti řídil kdekdo. Kdyby to ale byla skutečně všeobecná praxe, dalo by se konstatovat ono lakonické: „no, potěš pánbůh“. Riskovat vlastní zdraví kvůli druhým se sice nezdá jako dobrý nápad, ale pouze do chvíle, než budeme potřebovat sami pomoct. A pokud nám druzí, sami se řídíc tímto příslovím nepomohou, označíme je za egoisty, kteří myslí pouze na sebe. Naskytne-li se vám tedy příležitost pomoci a nebude to skutečně extrémně nebezpečné, měli byste do toho jít.
Koho chleba jíš, toho píseň zpívej
Nedávno se za Atlantikem objevila kauza, kdy si hokejisté Ottawy Senators v Uberu postěžovali na své nadřízené a byli při tom bez vědomí nahráni. Jistě, určitý respekt k lidem, kteří nás živí, bychom mít měli. Jenže otázkou zůstává, jestli by to tak mělo být za každé situace. Takoví státní úředníci za komunismu by totiž nutně museli mít nad postelí obraz Josifa Stalina, vedle na nočním stolku Komunistický manifest a před spaním si zpívat Internacionálu. Mlčet by pak měli i zaměstnanci firmy, kterou majitel tuneluje. „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ se dá tedy lehce zaměnit s „drž hubu a krok“.
Autor: Petr81
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
7 přísloví, která chápeme jinak a dobře nám tak