Žebráci z TikToku přepisují historii. Vydělávají z domu a bez námahy
O prostituci se hovoří jako o nejstarším povolání světa. Těžko říct, kam potom patří žebrání. Protože i to má předlouhou historii, a na rozdíl od prostituce je postavené na prosbě o dar, pro nějž osoba žebrající musí udělat na rozdíl od prostitutky vlastně jen velmi málo.
Až dosud přitom platilo to, že se osoba žebrající musí k výkonu svého řemesla tak nějak fyzicky dostavit, účastnit se ho sama osobně. Postavit se, sednout si anebo kleknout někam na chodník, aby byla na očích těch, kteří by jí mohli něco přisypat. V branži dostávání něčeho za nic to byl hodně velmi nekomfortní prvek. A i se srdcem z kamene musel potenciální darující aspoň uznat, že takový žebrák je osobou minimálně trpělivou/otužilou.
S tím je ale teď konec. Moderní technologie posouvají hranice možného zase o kousek dál a hitem internetu jsou dnes žebráci z TikToku. Začalo to v Indonésii, kde pouliční žebráci přešli na vyšší level a digitalizovali svou živnost.
Žebráci na síti
Místo reálného postávání na ulici teď zveřejňují pokorné žebravé klipy na sociální síti, hezky s prosbou o virtuální dary. Někteří zvládnou za den předtočit několik videí, jejichž obsah pak běží na internetu offline, respektive bez jejich přímé účasti. A tenhle jev se stal natolik rozšířeným, že se vůči němu musela oficiálně vymezit indonéská vláda. Indonésii dominuje islámská víra, a ta považuje žebrání za věc ponižování cti – a bere ji jako nemuslimskou.
K provozování on-line žebrání stačí málo: tisícovka sledujících, appka/platforma na sdílení ByteDance – ta umožnuje přijímat od svých příznivců virtuální dárky, které lze následně směnit za skutečné peníze. A pak už jen nabídnout nějaký „lákavý“ obsah divákům. Žebráci (a žebračky) se rutinně na těchto videích polévají bahnitou vodou, nějakým způsobem se trýzní, vypadají krajně zbídačele. A samozřejmě u toho prosí o dary.
Nově, jinak a lépe
Jen pro informaci, s počtem obyvatel 99,1 milionu je Indonésie druhou největší uživatelskou „lidskou základnou“ na TikToku, takže trend rychle vyrazil do světa. Už žádné somrování v průvanu na nárožích; falešné dřevěné nohy a uměle vyrobená zjizvení; žebrání peněz na krmivo pro nemocného pejska (kterému jste zpřelámali nohy) ani sockování drobných na autobus domů nebo svačinu. Na síti je mnohem širší publikum, a vždycky se někdo chytne.
Kolik to tak nese? V zemi, kde přepočet HDP na osobu ročně činí přibližně 4 300 dolarů (cirka 6x méně než v Česku) si šikovný virtuální žebrák vydělá 500 – 1000 dolarů za hodinu. Jinými slovy, žebráci z TikToku se tu dost rychlým tempem propracovávají mezi velmi zámožné členy tamní společnosti. Neberou to jako nějakou hanbu – však se taky nikde na ulici nevystavují – a přitom sklízí výhody plynoucí ze svého řemesla.
Trend virtuálního žebrání se, pro svou nespornou výhodnost pro žebrající, velmi rychle šíří. Ale nedá se říct, že by na něm vždy profitovali jen ti „potřební“.
Kdo obírá potřebné?
Reportáž redakce BBC nedávno odhalila, jak na utečeneckých táborech v Sýrii parazituje sám TikTok. Který si ponechá většinu. Zhruba 10 % z daru pak shrábne převod peněz, až 35 % patří zprostředkovatelům a prostředníkům. Z každé stovky tak u autorů videí končí desetikoruna. To by indonéští žebráci jistě netrpěli. Kdo ví, možná by pak vstoupili do stávky… a začali pracovat?
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Nejsledovanější videa za celou existenci TikToku aneb Zach-Ach je Bůh!
České filmové celebrity, které se oblékají jako hastroši. Tohle je módní bída!