Zavádějící čísla a statistiky si s námi hrají. Kdy si dát pozor na procenta a nenechat se napálit?
Mají nás přesvědčit o správnosti nebo naopak závadnosti našeho počínání. Dodávají důraz, působí fakticky. Kdo? Nejrůznější čísla statistik a studií. Je ale dobré si dát vždy na čas a než dospějeme k závěru, zjistit si, co vlastně znamenají. Protože jsou nám často ukazována tak, aby nás zmátla a odvedla pozornost.
Konzumace tučných jídel zvyšuje šance, že dostanete rakovinu tlustého střeva o 18 %. To zní drsně, protože to vypadá, že za každou pátou slaninou číhá nádor. Jenže poselství téhle zprávy rozhodně není úplné. Nevíme totiž, jaký je „počáteční“ stav, tedy prevalence onemocnění v populaci. Což už je docela jiný příběh. Průměrný třicetiletý Američan, který se diety a zdravého životního stylu moc nedrží, má podle statistiků běžně šanci na nechtěný bonus v podobě zmíněné rakoviny střev kolem 4,5 %. To je fakt. A teď ta konzumace tučných jídel zvyšuje onu pravděpodobnost o 18 %. Výsledkem není vražedných 22,5 %, součet obou hodnot. Ale o 18 % zvýšení čísla 4,5 %. Ten obří skok tedy znamená, že místo 4,5 % šance na rakovinu tlustého střeva zvýší konzumací přepáleného a tučného na 5,3 %.
Média nás straší procenty, ale realita je jinde
Což zvýšení sice je, ale kvůli němu nejspíš nebude třeba dát sbohem slanině. Přesně tuhle hru s čísly s námi média propagující nejrůznější zdravé životní styly hrají několikrát za den. Nikdo samozřejmě nezpochybňuje to, že si kouřením cigaret připlácíte na rakovinu plic. Příčinou úmrtí je u nás ve více než čtvrtině případů. Jenže všichni na něco umřeme, a to, jestli jste kromě kouření tabáku holdovali práci v hlubinném dole, šňupání azbestu nebo životu poblíž magistrály, už podobné varovné statistiky nezmiňují. Takže když někde narazíte na formulaci, že „dělání/jezení/pití čehokoliv zvyšuje šance na cokoliv xx %“, ptejte se nejprve na původní stav, běžný výskyt popisovaného jevu. Protože i sám život nakonec v 100 % případů způsobuje smrt.
Z jakého základu se to vlastně počítá?
Milionové cifry nás umí poděsit, což je někdy cílem hry. Třeba ve Státech nedávno probíhala debata o stravenkách, rozdávaných v rámci projektu SNAP. To nejsou zaměstnanecké bonusy, ale stravenky pro sociálně slabší. Hnědá je za dolar, modrá za 5 a zelená za 10. V Americe je pobírá přes 40 milionů lidí, 9,2 % populace. Takže je to hodně rozšířená záležitost. Kritikům této formy sociální podpory vadilo, že jejich pobírači stravenky zneužívají, a ošidili tak stát o 70 milionů dolarů! Což uvedli jako důvod pro zrušení celého systému. Pro sebe si ovšem nechali, že stát formou stravenek rozdá 67 miliard ročně, takže těch 70 promrhaných mega je méně než desetina z 1 % celkové sumy. A je to mimochodem historicky nejlepší (tedy nejnižší) výsledek za poslední dekádu.
zdroj: 123RF.com
Spory kolem úspor
Takže když vám někdo povídá o statisících nebo milionech, ptejte se, z jak velkého koláče je někdo ukrojil. Třeba zjistíte, že to jsou jen drobné. Abyste pro samé šetření neprodělali. Trochu to připomíná české řidiče, kteří jsou schopni zajet si pro benzín o 20 kilometrů dál, protože je tam o korunu levnější. Cesta tam, cesta zpátky… plné nádrži navzdory ušetří v lepším případě pětikorunu a cítí se jako vítězové. Nikdo jim to nebere. Že na špatně nastaveném povinném ručení projedou jednorázově tisíce, je už netrápí. Ušetřili.
Máme data, máme čísla! Ale jsou zavádějící
Přeslechnout startovní výstřel může znamenat, že projedete celý závod. A při prezentaci čísel je vždycky nezbytné vědět, kdy se začalo počítat. Třeba ekonomický trend vykreslený na základě poslední pěti let je hooodně optimistický. Šipka letí vzhůru do nebes. To proto, že se v pětiletém srovnání neobjeví rok 2008 a jeho ekonomická krize, kdy šlo všechno do kopru… a vstoupá to teď vzhůru. Máme se líp, než v roce 2006 (dva roky před krizí), ale zase taková pecka to není. Když vezmeme posledních 20 let, máme se líp, ale už to není taková darda, vlastně, je to pomalý růst. Záleží na perspektivě, v jaké čísla podáte. Startovním bodem se dá krásně manipulovat. Třeba požáry v Amazonii byly loni ty úplně nejhorší za posledních 5 let! Děs a hrůza! Ale ve dvacetiletém srovnání byly ty loňské sotva třetinové, podprůměrné. To už tak zle nezní, že?
Co všechno se počítá?
Zní to jako drobnost, ale zásadní. Když například budete prezentovat myšlenku, že zbraně jsou zlo a na školách se jimi masakrují děti, započítáte každý ve statistice vedený konflikt s palnou zbraní. Třeba taková předloňská střelba na Stoneman Douglas High School v Parklandu: kromě 17 obětí, které ji řadí mezi nejsmrtonosnější střelbu na škole vůbec, byla v pořadí osmnáctou střelbou na americké škole v roce 2018. Což zní jako dost dobrý důvod pro zvýšení věkové hranice pro držení zbraně a zpřísnění zákonů o držení zbraně, pro detektory kovu na školách, pro zavedení ochranky, pro zákazy-zákazy-zákazy… Jenže do těch smutných 18 „střeleb“ na školách jsou započítány i 2 nehody, 5 sebevražd a 6 případů ozbrojeného násilí, které se školami vůbec nesouviselo – jen se odehrávalo před školou nebo na parkovišti. Rok 2018 byl vlastně jedním z vůbec nejklidnějších.
Nesmyslná procenta nás mají uklidnit
Ano, jsou všude kolem. Co třeba čokoláda, která má na přebalu napsáno, že je z 99,99 % bez kofeinu? Co by tam ten kofein dělal, že? Když se třeba podíváte na půllitr s kávou (což je pořádná porce kávy), účinné látky – kofeinu – se uvnitř také nachází kolem 415 miligramů. Takže se dá říct, že i taková mega káva je z 99,9 % bez kofeinu. Na zdraví.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: