Místa, kde neplatí žádný zákon a země, které neexistují

Nejprve obligátní místa, která jsou tak nějak daná. Práva a spravedlnosti se nedoberete v Arktidě a jejích ledových pustinách. Celý tenhle kontinent nepatří nikomu, takže zločiny zde spáchané nejsou v ničí jurisdikci. Neplatí tu žádný zákon. Nikdo tu nemá právo špatnosti vyšetřovat. Zimních -40 °C ale průvodní nadšení do zločinu docela zchladí.

Variací na podobné téma jsou pak mezinárodní vody. Ty obvykle začínají 12 mil (cca 19 kilometrů) od pobřeží daného státu. A na této vodní mase už pak neplatí zákony oné konkrétní země.

Nepatří nikomu, patří všem

V čem je háček? Pořád tu platí mezinárodní právo „mořské“, a pár nadnárodních úmluv. Takže vražda, pirátství nebo vyzvedávání cizích datových kabelů ze dna vám tu jen tak neprojde. Pokud ale prokličkujete legislativou, můžete si tu otevřít třeba bordel, nedaněné kasino nebo hašišové doupě. A nikdo vám nebude moci říct ani ň. Jen pozor – některé státy si kladou hranice svých mezinárodních vod blíže (Brazílie), jiné dál (Island). Tak ať nepřestřelíte.

Korupce je brána ke svobodě

Druhou cestou do anarchie je zabydlet se v zemi, kde má zákon jen velmi malou vymahatelnost a kde funguje extrémní korupce. Pokud se tu nebudete chovat jako chodící šeková knížka, a rozdáte úplatky těm správným lidem, nebude na vás platit žádný zákon, doberete se vlastní nedotknutelnosti.

Které že ráje to jsou? Žebříček se průběžně mění pořadím, ale destinace zůstávají: Mexiko, Kolumbie, Venezuela, Burundi, Kongo, Pákistán, Brazílie, Zimbabwe, Bolívie, Uganda a Somálsko. Ano, jsou to země, ve kterých to docela často bouchá. Na druhé straně jsou to státy, kam vás nikdo hledat nepůjde.

Země, které OSN nebere vážně

Třetí cestou, jak se dobrat nezávislosti na omezující legislativě, je zabydlet se v zemi, která není mezinárodním společenstvím OSN uznaná jako země. Má to své klady i zápory. Pokud se tu něco semele, nikdo vás nebude zachraňovat a vyjednávat o vašem propuštění. Oficiálně totiž není s kým. Na druhé straně, mezinárodní zatykače tu neplatí.

Můžete si tu tedy zařídit docela slušné bydlení. Příkladem může být například Arabská republika Sahrawí, Tuaregům zaslíbený Azavad, Cabinda, Turecká republika Severního Kypru, republiky Jižní Osetie a Abcházie, Pridněstrovská republika Moldávie, anebo třeba Somaliland.

Země, které neexistují

Čtvrtou cestou je pak zabydlet se v nějakém státu, který neexistuje. To je takový stát, který nebere vážně OSN, ale ani jeho nejbližší sousedé. Většinou jde o nějaké odpadlické frakce, revoluční republiky, fragmenty někdejších království, odtržené autonomie, tolerované hippie-komunity.

Jedno takové je kousek od nás, v Itálii. Jmenuje se království Seborga, a má velikost vesnice. Nebo třeba ostrov Forvik na Shetlandech. Založil ho námořník Stuart Hill, a byl také jeho jediným obyvatelem. Mezi Belgií a Německem leží střípek nezávislosti, zvaný Moresnet.

Komunitní (a komunistické) samosprávné zřízení zase funguje v dánské Christianii, v Kalifornii mají anarchistické Slab-city. Že jste o nich nejspíš nikdy neslyšeli? To je taky účel. Kdyby se o nich totiž začalo víc mluvit, mohly by nakonec být jejich místo-správní nároky vyslyšeny. Pokud je hledáte, koukněte se do seznamu UNPO nebo UUN. Jsou to organizace nezastoupených spojených národů. Taková skromnější parodie na OSN.

Státy, které bylo třeba vytvořit

Pátou cestou, při níž se nemusíte přetahovat s jinými velmocemi a přitom nalézt klid pro svou utopii bez omezujících zákonů, je takové si vytvořit. Vlastníma rukama nebo bagrem. Na vytěžených písečných přesypech, vylovených z moře, tak vznikla Minerva. Starou ropnou plošinu, už v mezinárodních vodách, zužitkoval Sealand. Fungovala tu „svobodná“ radiová stanice. Existuje i plovoucí státní projekt, osada Atlantium a Elgaland, nebo ostrovní říše Vemerana.

Nevýhodou těchto mikrostátů a utopií (kromě toho, že je nikdo nebere vážně) je ale to, že většinou mají v čele svého diktátora, který má o nezávislosti vlastní, svérázné představy. Takže si raději vytvořte něco svého.

Proč muži zákona z USA prodávali zbraně narko-kartelům?

Zákon platí, i když je trochu podivný. Které zákony jsou doslova postavené na hlavu

Další galerie