Výpověď můžete dostat kdykoli. Lépe to zvládnou připravení! Co a jak řešit?

Při pohledu z odstupu se může dnešní doba zdát zvláštní a poměrně nebezpečná: firmy přicházejí do konkursu, z televize se dozvídáme o tom, že právě probíhá hromadné propouštění spojené se zavřením továrny, nebo že zaměstnanci dostávají výpověď na hodinu. Něco takového kdysi nebylo a podobné události v mnoha lidech budí strach a obavy.

Tyto pocity jsou docela oprávněné – v dnešní době je totiž ztráta zaměstnání daleko častějším jevem než v dobách našich rodičů, kdy člověk nastoupil na jedno místo a z něj pak o pár desítek let později odešel do důchodu. Nemusí to přitom být vůbec vaše vina. Zničehonic se může stát, že přijde den, kdy dostanete výpověď – a nikdo přitom nebude brát ohledy na to, že musíte uživit rodinu…

Výpověď: Nejde jen o peníze

Přiznejme si to – na podobné věci nás nikdy nikdo nepřipravoval a nejsme na ně připraveni ani materiálně, ani psychicky. Jen výjimečně se najde někdo, kdo předpokládá, že by jednoho dne mohl být bez práce a má v bance uloženy peníze právě pro tuto možnost. To nejhorší, co musí člověk bez práce řešit, je vlastní sebeúcta a pocit, že něco dokáže a že někam patří. Aby byl člověk s vlastním životem spokojený, potřebuje pracovat a vidět, že za ním něco zůstává.

Pocit marnosti a beznaděje je nejhorší

Tím nejhorším důsledkem ztráty zaměstnání tedy není to, že člověk nechodí do práce, ale pocit marnosti a beznaděje. Všechno tohle se samozřejmě také promítá do rodinného života; pokud si nedokážeme vážit sami sebe, nedokážeme si vážit ani nikoho jiného. Navíc mají muži ještě pořád za to, že blahobyt rodiny spočívá jen a výhradně na nich, a že pokud nedonesou domů měsíčně určitou částku, selhali nejen jako muži, ale jako lidé celkově. Je to samozřejmě nesmysl jako všechny přetrvávající stereotypy, ale takhle nás vychovávali…

Naši rodiče výpověď vidí ještě hůř

Obzvlášť těžce současný stav snášejí naši rodiče. Jednak proto, že i když jsme dospělí, ještě pořád za nás cítí odpovědnost. A také proto, že nás mají prostě a jednoduše rádi tak, jak to jen rodiče dokáží. Sice nám mohou ztrpčovat život tím, že bědují nad tím, že si „nedokážeme udržet práci,“ když po dvou letech zničehonic nastupujeme do nového zaměstnání, ale oni to myslí dobře – za jejich mládí to takhle nechodilo. Doba je ale jiná a dnes už dávno není změna pracovního prostředí známkou fluktuanství a lenosti.

Nejste jediní!

Pokud tedy přijde člověk o práci, nestane se mu nic zvláštního, protože stejnou zkušenost dělají miliony lidí po celém světě. Byl by tedy naprostý nesmysl sedět s rukama v klíně a lamentovat nad promarněnými roky – stačí se porozhlédnout a člověk hned vidí, že práce je všude dost a Střední Evropa není rozhodně místo, kde by lidé umírali hlady jen proto, že nemají práci.

I když má naše země poměrně velkoryse vybudovanou síť přechodné finanční pomoci v nezaměstnanosti, přece jen to nestačí na pořádný život ani samotnému člověku, natož pak někomu, kdo má rodinu. Podstata sociální záchranné sítě totiž nespočívá v tom, aby dokázala podporovat lidi, kteří pracovat nechtějí, ale aby – hrubě řečeno – přispěla lidem, kteří si práci hledají, na jízdné a další nezbytné věci. Když na to přijde, nepostará se o vás vůbec nikdo – kromě vás samotných. Dobrou zprávou je, že nezaměstnanost je navíc u nás na minimu, takže pokud člověk dělat chce, práci si najde.

Neberte to osobně!

Každá nová situace, před kterou se v životě octneme, by se nám měla stát výbornou příležitostí k tomu, abychom především sami sobě a také všem kolem dokázali, že se jen tak něčím nenecháme srazit na kolena a že se o sebe dokážeme postarat. Co v takové situaci dělá partner? Ten by nás měl v první řadě podpořit – hysterická reakce není vůbec na místě, daleko spíš je potřeba věcný přístup.

Záleží na vašem přístupu

Někdo prostě mlčky jde a uvaří kávu, abyste si nad ní sedli a situaci probrali bez emocí, jiný zapne počítač a začne podobné nabídky vyhledávat na specializovaných serverech. Nejhorší partnerova otázka v takové situaci je: „A jak zaplatíme nájem?“ (splátky na nábytek, půjčku, dluhy); podobná reakce nás rozhodně nepotěší a ničemu přitom nepomáhá, že je taková otázka zcela na místě.

Buďte připraveni!

Když mi onehdy dávno můj nejmenovaný zaměstnavatel kulantně oznámil, že se musíme rozloučit, rozhodně jsem to nečekal ani já, ani přítelkyně. Moje partnerka ovšem ví, že se o sebe dokážu postarat, takže když jsem jí řekl, co se stalo, zeptala se jen: „A co budeš dělat?“ a já jí nastínil možnosti. Jistě, měl jsem na přemýšlení o budoucnosti půlku odpoledne, a navíc jsem dostal dvouměsíční výpovědní lhůtu, což se každému nepodaří.

Pravda je ale taková, že jsem měl vždycky starost o to, co budu dělat za půl roku a udělal jsem si z toho takové duševní cvičení, kdy jsem si odpovídal na otázku: „Kdyby se teď stalo tohle a tohle, co bys dělal?“ a dosazoval jsem si různé situace. Pokud člověk podobné cvičení provádí častěji, nebude pro něho znamenat velký šok ani ztráta práce. Na druhou stranu můžeme být jen rádi, že žijeme v Čechách, kde se každý zná s každým – pokud člověk chodí s očima otevřenýma, uvědomí si, že dobře placená práce je na každém rohu a stačí jen chtít.

Nový začátek

Pokud ztratíte práci, je to škoda. Pokud jste ztratili práci, kterou jste dělali rádi, je to škoda dvojnásobná. Pravda je ale taková, že pokud budete chtít, konec v jedné firmě se může vést k začátku ve firmě ještě lepší, kde se vám za odvedenou práci dostane nejen uznání, ale také patřičného finančního ohodnocení. Zkuste se na to podívat takhle: nezaměstnanost je skvělá příležitost k tomu, abyste novýma očima zhodnotili cíle, kterých chcete dosáhnout, a zvolili k jejich dosažení nový přístup. Nezapomínejte na to, že máme celý život na to, abychom rostli a učili se nové věci.

Neztrácejte zbytečně čas

Jistě, jíst se musí a pokud na vašich bedrech spočívá starost o živobytí celé rodiny, nestojíte před jednoduchou situací. To ale neznamená, že byste měli házet flintu do žita a trápit se otázkami: „Proč zrovna já?“ na které vám stejně nikdy nikdo neodpoví a kterými zbytečně ztrácíte čas. Věc se má tak, že se to stalo právě vám a žádný hlubší smysl v tom není. Čím dřív se přestanete litovat, tím dřív si najdete novou práci a začnete nový život.

Autor: red

Boty podle typu zaměstnání. Které jsou pro vás ty pravé?

Hry mohou být klíčem k zaměstnání snů. Kde a jak trénovat, abyste si dobře vydělali?

Další galerie