Vše, co jste chtěli vědět o HDMI

Na jaře roku 2002 si někteří z největších výrobců spotřební elektroniky uvědomili, že je potřeba přijít s novým rozhraním pro přenos zvuku a obrazu. K přenosu digitálních nekomprimovaných dat totiž tehdy sloužil standard DVI, který ovšem zvládal právě jen video.

Sony, Panasonic, Philips, Toshiba a Intel se proto ve spolupráci s několika dalšími firmami rozhodlo danou situaci změnit. Tak se začal rodit revoluční standard HDMI (High Definition Multimedia Interface).

HDMI se zrodilo v rekordním čase

První verze standardu HDMI byla schválena již v prosinci roku 2002. Kabel s konektory velikosti zhruba USB dokázal paralelně přenášet nekomprimované osmikanálové audio a full HD video (1080p). Navíc byl zpětně kompatibilní se standardem DVI. Technologický skok od starého rozhraní scart byl jen těžko uvěřitelný!

Jistě, nabízela se ve výsledku jen o něco horší alternativa, která zahrnovala použití komponentního videa a analogového zvuku připojeného prostřednictvím šesti kabelů (eventuálně komprimovaného digitálního zvuku). Rozdíl v kvalitě zvuku a obrazu byl pro klasického uživatele takřka nerozpoznatelný, ale těch kabelů… Není proto divu, že se nové rozhraní rychle ujalo u výrobců po celém světě a již několik let jen stěží najdeme televizor, přehrávač DVD/blu-ray nebo set-top box prostý zdířky pro HDMI.

Další věc, která teoreticky mohla uspíšit vřelé přijetí HDMI komunitou výrobců, bylo to, že nový standard zahrnoval také mechanismus pro ochranu digitálního obsahu HDCP (High-bandwidth Digital Content Protection). Technologie byla vyvinutá společností Intel a jejím cílem bylo především zabránit nelegálnímu nahrávání audio-vizuálních záznamů ve vysokém rozlišení.

HDMI 1.4 s podporou sítě i 3D, 2.0 s vyšší propustností

Standard HDMI od svého vzniku zaznamenal existenci několika verzí, z nichž nejaktuálnější jsou HDMI 1.4. a 2.0. Ve verzi 1.4 (uvedena v roce 2009) byla datová propustnost 10,2 Gb/s, přibyla například podpora ethernetu nebo 3D obrazu. Díky širšímu přenosovému pásmu podporují kabely HDMI 1.4 rozlišení až 4096×2160 při 24 Hz (24 snímků za sekundu) a navíc disponují kanálem pro zpětnou komunikaci (ARC).

Jelikož HDMI 1.4 pokulhávalo především z hlediska propustnosti (to se projevilo s nástupem „4K“ televizorů s ultravysokým rozlišením), nabízí HDMI 2.0 (uvedeno v roce 2013) místo původních 10,2 Gb/s už 18 Gb/s. Může si tak dovolit třeba podporu 4K při 60 snímcích za sekundu nebo podporu 32kanálového zvuku.

Pokud jste se nyní náhodou zalekli, že by vaše starší zařízení s podporou HDMI po pořízení nového HDMI 2.0 kabelu přestala fungovat, strachujete se zbytečně. Jediná reálná hrozba tkví v tom, že naplno nevyužijete všech možností nového standardu.

Dražší kabely HDMI nejsou lepší

Jelikož kabel HDMI přenáší digitální signál, není zvuk ani obraz ovlivněn jeho kvalitou. Oproti tomu konstrukce a kvalita materiálů může rozhodovat v případě kabelů delších než nějakých 10-12 metrů.

Zde se v případě méně kvalitního propojení či slabšího zdroje signálu může stát, že občas ztratíte spojení a obrazovka televizoru bliká nebo smutně zčerná. Pokud potřebujete opravdu velice dlouhé kabely (klidně 40-50 metrů), můžete si vypomoci některým z nástavců a převodníků.

Pět různých konektorů HDMI

Kromě různých verzí existují také různé typy konektorů HDMI. Těch je celkem pět. Nejběžnějším je typ A, k vidění je také typ C (mini-HDMI), typ B není prozatím používán (disponuje však oproti typu A dvojnásobnou šířkou přenosového  pásma), typ D (micro-HDMI) je stále velmi málo rozšířený a ještě menší než typ C. Poslední varianta –typ E – je určená pro automobily, odolná proti teplu i vibracím. Typy A a B jsou definovány od verze HDMI 1.0, typ C od verze HDMI 1.3, typ D a E až od verze HDMI 1.4:

• Typ A: 19 pinů (13,9 mm (š) x 4,45 mm (v)) a šířka pásma pro podporu všech současných SDTV, EDTV a HDTV režimů. Tento typ je zpětně kompatibilní se standardem single link DVI-D.
• Typ B: 29 pinů (21,2 mm x 4,45 mm), oproti typu A má dvojnásobnou šířku pásma pro přenos videa v ultravysokých rozlišení. Je kompatibilní s dual-link DVI-D.
• Typ C: 19 pinů (10,42 mm x 2,42 mm ), jde o tzv. mini konektor, který je určen pro přenosná zařízení. Má stejný počet pinů jako typ A, na nějž může být připojen pomocí redukce.
• Typ D: 19 pinů (6,4 mm x 2,8 mm), jde o tzv. micro konektor definovaný ve specifikaci HDMI 1.4. Zatím se nedočkal masovějšího rozšíření.
• Typ E: Určený pro automobily, je odolný teplu a vibracím.

Autor: Pseudofilozof

Plazma, LCD, LED, OLED…: Jakou televizi vybrat?

Poznejte svět reproduktorových soustav!

Další galerie