Filmy, které inspirovaly skutečné vrahy

Vloupáte se do domu svého bratrance, ale protože nechcete skončit za mřížemi, obléknete se jako Joker, fenomenální padouch z filmu Batman? Pokoušete vytouženou spolužačku do krve, protože si o sobě myslíte, že jste upír z nekonečné ságy Twilight? Chcete unést a mučit spolužáka a svádíte svou sadistickou úchylku na film Saw? Zkoušíte spáchat teroristický útok podle předlohy z Klubu rváčů? Ano, tohle jsou případy spíš pro psychiatra, než do kroniky zločinu. S odpovědí: „Viděl jsem to ve filmu“ se ale soudci u pachatelů setkávají mnohem častěji.

Vražda podle scénáře

Stephen W. Doran, který v roce 2013 stanul před soudem v Massachusetts, měl rakovinu. A peníze na nákladnou léčbu začal vydělávat domáckou výrobou metamfetaminu, protože mu Perníkový táta nápadně připomínal jeho životní situaci. Nápad rozpustit tělo zavražděné přítelkyně v kyselině si z toho samého seriálu odnesl i Jason Hart, a věřte-nevěřte, v Alabamě dopadli drogového dealera, který si úředně změnil jméno na Walter White. V Kansasu někdo dokonce začal produkovat namodralou šarži pervitinu, protože Perníkový táta tohle zboží představil jako kvalitnější materiál. Je tedy Perníkový táta nebezpečný seriál?

Vůbec ne. Probouzí lásku k chemii, má silný vzdělávací potenciál a obsahuje spoustu praktických pouček. Jen z něj občas čerpají lidé, kteří úplně nedávali pozor. O poznání horší je to u dalšího snímku, kultovní klasiky z roku 1994, filmu Takoví normální zabijáci. Tady se totiž prvoplánové poselství hledá dost těžko a filmařskou nadsázku nebo hloubku ne každý divák pochopí. I proto je smutným rekordmanem v počtu krimi-napodobitelů. Režisérský počin Olivera Stonea bývá dáván do přímé souvislosti s šesti školními masakry, asi třemi domácími zabijačkami a činností minimálně pěti sériových vrahů.

Filmy, které (bohužel) inspirují

Inspiraci kontroverzí použil jako součást své obhajoby sériový vrah Jonathan Cruz, který před porotou ukázal prstem na film Purge. I když se tedy nedá říct, že by po jedné dvanáctihodinové čistce už sekal dobrotu, a vraždy mu byly prokázány tři, spáchané za čtyři dny. Nápad zbavit se tělesných ostatků jejich zkrmením chrochtajícím pašíkům používá organizovaný zločin už hodně dlouho, ale „veřejnost“ s ním byla blíže seznámena až po zhlédnutí Mlčení jehňátek. V Austrálii následně řešili několik nápadně podobných pokusů o likvidaci těl.

V Utahu si zase užili s filmem Magnum Force (1974). Po jeho zveřejnění se vyrojilo nepříjemně dost nápadů na realizaci úkladné vraždy, které zahrnovaly nucené vypití bělidla. Jenže jak se ukázalo, oběti nezemřely tak rychle a elegantně, jako ve filmu. Co bylo ještě horší, že jen rok po příchodu filmu s Drsným Harrym do kin se výstřední trio kriminálníků pokusilo zopakovat zločin – loupežné přepadení obchodu s elektronikou – přesně podle scénáře. I s brutální likvidací rukojmích. Dopadlo to dost nechutně.

Snímky, které vyvolaly násilí

Když někoho chcete zabít šroubovákem, a sháníte se po konkrétní barvě držadla (aby odpovídalo filmu Základní instinkt), je to spíš obsese. Vyrábět si z nožů a zahradnických nůžek vylepšené vražedné náčiní, stejné, jako měl Freddie Krugger a testovat ho na sousedech? To už je síla. Daniel Gonzales s nimi ubodal „jen“ tři lidi, ale původně jich chtěl sprovodit ze světa nejméně 10. Prý aby mohl dál žít ve snech pozůstalých. Prostě magor. K násilí inspiroval pochopitelně i Vřískot – byť reálná vražda se s ním pojí jen jedna, Lovec jelenů, Robocop a Americké psycho.

Zkrátka a dobře, filmy formují naše představy, dávají jim konkrétní obrysy, otevírají bránu fantazie. Ne každý se na ně ale dívá jen jako na fikci a rozptýlení. Někdo je bere smrtelně vážně.

Když jste dost bohatí, projde vám všechno. Zabití, vražda, loupež milionů i pedofilie. Příklady ze života

Hříchy a kriminální přečiny legendárních muzikantů

Další galerie