Voodoo panenky: Černá magie kýče pro turisty
Jak vlastně fungují voodoo (vúdú) panenky? Pokud to skutečně chcete vědět a nebojíte se ponořit do temných hlubin černé magie, čeká vás teď nejedno divoké prozření. A těžko říct, jak moc pak podlehnete jejich kouzlu.
První zkratkovitá informace, kterou se určitě vyplatí vědět, zní: voodoo panenky nefungují. To proto, že jsou jen výmyslem, nafouknutou bublinou popularizovanou béčkovými horory, nepřesnými pověrami a rádoby-strašidelnou kulturou módních čarodějek. Poprvé se o nich zmiňují dobrodružné knižní romány v roce 1933, ve filmu byly k vidění o rok později. Do té doby neexistovaly, jsou totiž uměle vytvořenou, stylizovanou rekvizitou. To tak na úvod.
To ovšem neznamená, že by „nic jako vúdú panenky“ neexistovalo. Voodoo, jehož kořeny sahají k západoafrickým animalistickým náboženstvím, s přesahem ke křesťanstvím volně inspirovaným kultům potomků otroků v Jižní a Severní Americe (a na Haiti), totiž velmi často pracují s něčím, co se nazývá pwan (také pwen). Je to jakási jednorázová modla, zástupný předmět, k němuž vztahujete své zvolání, prosby, dobrá kouzla i prokletí.
Panenka je až to poslední
Řekněme, že chcete protivné sousedce uhranout krávu. A tak si vyrobíte pwan oné nebohé stračeny. Nemusí to vůbec vypadat jako kráva, mít čtyři nohy, rohy a tak. Může to být cokoliv, klidně hrouda uplácaná z bahna nebo chuchvalec smotaného listí. Pro vás je to jedna konkrétní kráva, a tento zástupný předmět budete rituálně proklínat. Bylo by na ostří mačety osudovou chybou, kdyby někdo poznal, že to děláte. Proto ani pwan nesmí být identifikovatelný, k poznání.
Další bod? Schopnost uhranout krávu ve skutečnosti nemáte. Finito. Nikdo na tomhle světě ji nemá. Ale v zásvětí se už najde pár duchů, kteří to dokáží. Prý. Je třeba je přesvědčit, aby to udělali za vás. Háček je v tom, že s duchy mluvit neumíte. To „umí“ jen vyvolení. Říká se jim sice čarodějnice a kouzelníci, ale ani oni nečarují. Svou moc totiž uplatňují pomocí duchů. Ti jsou na veškerou práci.
Zprostředkovatelům kontaktu s duchy za hovor se zásvětím, potažmo za propůjčení síly, zaplatíte. I nějaká obětina to může být, hezký dárek pro bohy a kouzelníka. A taky něco, co naváže pwan na kouzlo. Kus srsti, třeba, nebo ohlávka. Komplikuje se to tím, že ne každý duch (spadající pod rozmanitá božstva) má ve své působnosti sousedky a krávy. Je třeba dlouho hledat. Musíte opravdu chtít. Není to hned, při vúdú se nespěchá. Přitom riskujete svou vlastní duši.
Víra na prvním místě
Což dohromady předpokládá, že v moc kouzelníků, božstev a duchů máte vytrvale nezpochybnitelnou víru. A – to je ten největší praktický zádrhel – tuto víru musí sdílet i cíl vašeho kouzla. Jinak to nefunguje. Kráva asi na vúdú nevěří, ale ona protivná sousedka by měla. Protože jinak jde celá magie mimo. Je to podobné, jako byste brojili proti japonským upírům (podle pověstí je mají též) se svěcenou vodou. Ta jim je ukradená, Kristus a ty věci kolem kostela se jich nikdy netýkaly.
Teprve když všechny tyhle dílky skládačky zapadnou na své místo, může se to stát. Anebo nemusí. Božstva jsou rozmarná, obětina mohla být nevýživná nebo malá, vaše víra neupřímná, kouzelník mohl být podvodník. Jisté je, že si úspěch i neúspěch ponecháte pro sebe, protože vám jinak hrozí prokletí, smrt nebo mačeta sousedky. Stěžovat si nemáte kde.
Fungují tedy voodoo panenky? Ty, které si můžete za pár dolarů objednat přes e-Bay nebo obchůdků s čarodějnými rekvizitami nezaberou na opravdové čáry ani jako nevkusná dekorace. Vyrábí se pro turisty, sběratele kýče, jako laciný suvenýr. Hračka, která nemá s magií, vírou nebo vúdú nic společného. A žádné zaříkadlo vyčtené z wikipedie a sada špendlíků na tom nic nezmění.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
David Copperfield nechal zmizet Sochu Svobody. Jak to udělal?