Věděli jste, že první 3D filmy jsou více než sto let staré? A kdy se objevila první cenzura? Zajímavosti z dějin kinematografie vás překvapí!

Vynález filmu aneb jak to bylo na začátku

Kinematograf vynalezli francouzští bratři August a Louis Lumièrovi  v roce 1895, a v tom samém roce se uskutečnilo první veřejné promítání. Možná vás proto překvapí, že ve filmových databázích najdete snímky, které jsou starší. Ačkoli se totiž nakonec kinematograf prosadil celosvětově, na počátku dějin filmu existovalo více systémů. Jako příklad může posloužit kinetoskop, se kterým přišel americký vynálezce Thomas Edison (1891), případně praxinoskop, který již v roce 1877 sestrojil Francouz Émile Reynaud.

Jak fungovalo promítání z praxinoskopu?

První filmové triky

Z Francie pochází také první trikový filmy. Režisérem, který se na počátku dějin kinematografie proslavil filmovými kouzly, byl Georges Méliès. Původem kouzelník totiž začal s filmy experimentovat, ale pomohla mu i náhoda. Tzv. stop trik např. objevil, když se mu během natáčení na ulici zasekla kamera, takže políčka na sebe v určitý moment nenavazovala. Celá scéna se tedy během následné projekce jakoby kouzlem změnila, neboť se v okamžiku proměnili kolemjdoucí, vozy apod. Méliès přitom točil filmy 16 let a natočil jich 510! Většina ale neměla více než pár minut.

Utváření Hollywoodu

Z výše uvedeného vyplývá, že na počátku dějin filmu kralovala natáčení Francie, ale třeba také Itálie, zatímco Spojené státy ještě poněkud zaostávaly. Vše ovšem změnila 1. světová válka. Tento konflikt totiž evropské země (nejen) finančně vyčerpal, zatímco USA se staly největší světovou finanční mocností a začaly dominovat i filmovému průmyslu. Ostatně, už v 10. letech 20. století se začal utvářet Hollywood tak, jako ho známe dnes, když vznikala studia jako Paramount nebo Warner Bros. A ne, netočila se tu jen němá groteska, ale také mnoho dalších žánrů.

Filmy jako nástroj propagandy

Filmy se zrodil do doby, která byla politicky značně nestabilní. A když mocipánové zjistili, že toto médium dokáže oslovovat masy, samozřejmě toho rychle využili. Tak například, po Velké říjnové socialistické revoluce začaly v Sovětském svazu vznikat propagandistické snímky. Ostatně názvy filmů jako Neobyčejná dobrodružství Mr. Westa v zemi bolševiků (1924) vypovídají o mnohém. Na druhou stranu, sovětská montážní škola je dodnes uznávána pro svůj přínos rané kinematografii.

Film pak využívaly i další režimy. V Itálii tak vznikaly fašistické snímky a v Německu filmy s nacistickou tématikou. V tomto ohledu stojí za zmínku především jistá Leni Reifenstahlová, která se stala hlavní propagandistickou režisérkou NSDAP. Opět ovšem platí, že zatímco obsah jejích filmů je kontroverzní, z formálního hlediska se jedná o ceněné snímky. Ostatně skupina Rammstein použila záběry z dvoudílného dokumentu Olympia (1938), jenž mj. oslavoval krásu těla, ve svém videoklipu ke skladbě Stripped.

Rammstein – Stripped

Nastupuje cenzura!

Filmy v autoritářských režimech též podléhaly cenzuře, jež se ovšem nevyhnula ani západnímu světu. Zde různé skupiny protestovaly proti mravům, které se ve filmech objevují, v podstatě od počátku, takže i v USA existovala cenzura, jejíž pravidla byla časem sepsána ve známém Haysově kodexu (1930–1968). Filmařům se navíc nevyhnul ani „hon na čarodějnice“, tedy vyšetřování Výboru pro neamerickou činnost (1938–1975), který chtěl mj. zabránit, aby byly hollywoodské filmy nakaženy komunistickými myšlenkami, pod čímž si lze ovšem představit lecco. Někteří režiséři (např. slavný Joseph Losey) proto museli natáčet v jiných zemích, další točili pod cizími jmény.

Technologické novinky, které nebyly tak úplně nové

Film byl až na několik výjimek do roku 1929 němý. Pokud byste se však domnívali, že diváci seděli v tichých kinosálech a pouze sledovali dění na plátně, mýlili byste se. V menších kinech byl totiž obvykle přítomen pianista a ve větších někdy dokonce i celý orchestr. Občas také zaměstnanci kina simulovali zvuky, které odpovídali dění na plátně. Přesto byl vynález zvukového filmu převratnou novinkou, jež dala tvůrcům zcela nové možnosti vyprávění a divákům intenzivnější prožitky.

Dějiny filmu doprovázelo i mnoho dalších převratných technologických novinek. Možná vás ale překvapí, že byl už nejslavnější Mélièsův film Cesta na Měsíc z roku 1902 barevný. Režisér toho dosáhl tak, že ručně koloroval políčko po políčku, což dělal i u jiných snímků. Barevné natáčení ovšem přišlo na řadu až o mnoho desítek let později, ve skutečnosti ale déle, než vlastně mohlo. Ptáte se proč?

Rozšíření televize změnil přístup k filmu

Filmová studia neměla až do rozšíření televizního vysílání, k němuž došlo hlavně ve 40. a 50. letech 20. století, žádnou konkurenci. Až do této doby byla tedy kina pravidelně plná k prasknutí. Jenže nyní zůstávalo stále více lidí doma a na místo filmů často sledovali různé TV show nebo seriály. Především v USA tak museli filmaři přijít s něčím novým, a to s barevným filmem, širokoúhlým formátem a kvalitnějším zvukem, aby byl zážitek v kinech úplně jiný než při sledování televize. Všechny tyto technologie přitom měli k dispozici již řadu let, jen je nepoužívali. Natáčení filmu by se totiž prodražilo, zatímco příjmy z návštěv kin by se nijak závratně nezvýšily.

Novinkou nejsou ani 3D filmy. Jejich počátek lze totiž vysledovat až k raným letům kinematografie! Tak například v roce 1915 byly v newyorském Astor Theater promítány tři krátké stereoskopické filmy. Poprvé se o nich ovšem více začalo mluvit až v 50. letech 20. století, kdy krátký, ale intenzivní zájem započal snímek Bwana Devil (1952). Ačkoliv tyto filmy nebyly dokonalé, během let se objevovaly stále znovu a znovu. Rozhodně tedy nejsou výsadou naší moderní doby. Ostatně aktuálně vlna zájmu o stereoskopické filmy zase opadává…

3D film Bwana Devil (trailer)

https://www.youtube.com/watch?v=o6V6SSEa0ck

Autor: Petr81

Historie dabingu. Jak se vyvíjel, kde je hodně populární a ve kterých zemích se dodnes příliš neujal? Vytěsní ho titulky z kin?

Recenze: Žlutý autobot Bumblebee dorazil do kin! Je to skutečně nejlepší díl Transformers?

Další galerie