Věci, o kterých si lidé myslí, že jsou napsány v Bibli – ale nejsou tam
Bible se nenapsala za odpoledne, a tahle pro světové křesťanstvo zásadní Kniha knih si prošla spoustou revizí, doplnění a dodatečných úprav. Nezačneme od Adama, ale od Ježíše. O tom, co jsme si o něm nejspíš mysleli, ale v Bibli o tom není ani zmínka.
Plápolající hvězda na nebi, chlívek někde za Betlémem, pasáčci a tři vousatí mudrcové, snášející dary pro čerstvě vylíhlého caparta. Je to jasný, právě se narodil malý Ježíšek. A jaké máme zrovna datum? To právě ze Starého zákona nevyčteme. Vánoce se v římském kalendáři objevují až v roce 336 našeho letopočtu, a uvedený 24. – 25. prosinec se kryje spíš s oslavou římských Saturnálií. Kdy přesně se tedy Ježíš narodil (pokud vůbec ano, ale víte sami, jak to chodí) tedy přesně nevíme.
Kdybychom se začetli do Matouše 2:1, získáme pochybnosti i o počtu Tří králů/mudrců/proroků, jejich cestě na velbloudech, předaných darech, o chlívku/domu i té novinu zvěstující padající hvězdě. Vtip je totiž v tom, že ta dotační asistence dorazivších diváků podle Bible ne nutně koresponduje s časem porodu. Dary mohli předávat klidně už odrostlému chlapci. Populární mýtus betlémské nirvány kolem kolíbky slámy a řvoucího nemluvněte se zrodil až dlouho poté.
Ne, Ježíš nebyl jedináček
Vlastně, podle Nového zákona, měl stoprocentně bráchu – Jakuba. A u dalších (Jofes-Joses, Šimon a Jidáš) je to přinejmenším pravděpodobné (ale možná to byli jen bratranci). Měl také několik sester, byť jejich jména nejsou explicitně zmíněná. Původnější Evangelia podle Matouše a Marka v tom mají docela jasno. Obraz Ježíše jako výjimečného a geniálního solitéra začal být budován až dodatečně, mnohem později.
Na voliče ani věřící nemůžete hned z kraje nastoupit s těžkým kalibrem. Musíte počkat, až se trochu chytnou, a pak postupně přidávat. Žádný pasáček koz či ovcí z Judeje by neuvěřil úplnému nesmyslu, jako je třeba neposkvrněné početí. Jak se dělají děti, tehdy věděli všichni až moc dobře. Celý ten nápad s čistotou matky a prvotním hříchem zrození se zrodil až v myšlenkách křesťanského teologa, sv. Augustýna, kolem roku 400, Starému zákonu a Evangeliím navzdory.
Říct, že se něco má dělat, byť to Bible nikde explicitně nezmiňuje, je dost odvážné. I proto se první tři století v církevní praxi nesetkáme s pojmem celibátu. Nevíme, jestli Ježíš měl nebo neměl manželku nebo milenku. Napsané to tam nikde není. Někdo si to ale chce myslet. Je sice fakt, že třeba sv. Petr něco jako celibát pro kněží doporučoval, ale ani v jeho podání to nebyla povinná norma…
Tmavší edice pro Střední východ
Hipík se šviháckou bradkou a dlouhými vlasy, modrooký blonďák oděný v dlouhé róbě? Inu, tuhle vizuální představu atleta na kříži si držíme od 15. století. Ve skutečnosti máme co dočinění s dobře stavěným mužem, možná i tlouštíkem, s krátce střiženými vlasy a oděném v prostém himationu (takový župan pro dělníky). A na jeho běloskvoucí pleť rovnou zapomeňte.
Není v tom ani stopa rasismu ale: lehce „přičmoudlí“ byli tehdy kromě invadujících Římanů všichni obyvatelé Arabského poloostrova.
„Kristus“ není jeho příjmení. Vážně. Je to přezdívka z řečtiny, a znamená „pomazaný“. Nebo přeneseně taky Vyvolený, a dobral se jí až na vrcholu své kazatelské slávy. Jak mu tedy říkali jeho současníci? Vlastním jménem a jménem jeho otce, jak bylo v judejském prostředí dobrým zvykem: Yeshua ben Yosef. Který je, alespoň dobrou první půlku svého života, naprosto oddaný židovské víře. Je úspěch, že se s takovým profilem vůbec do Bible a Nového zákona dostal, ne?
FOTO: 123RF
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Knihy, které změnily svět k horšímu. Četli jste je?