Vánoční zázrak na frontě první světové
Frontová linie zákopů se může zdát tím nejméně pravděpodobným místem, kde by si lidé našli čas na lásku k bližnímu, mír a pokoj.
Závody k moři, jak byla nazývána série ofenziv zahajující I. světovou válku v západní Evropě, skončily debaklem. Prvotní postup německé armády zastavila série zničujících proti-ofenziv, a jediným výsledkem bylo, že se v liniích zákopů proti sobě zakopaly statisíce mužů. Každý další pokus o postup rozbombardovanou Zemí nikoho, územím zbrázděném krátery po explozích, přes překážky z ostnatého drátu a proti dobře opevněnému protivníkovi s kulomety, znamenal smrt. Naprosto zbytečnou. Válka tu proto neskončila, ale zastavila se. Zamrzla. A tak započal vánoční zázrak.
Cizí vojáci, stejné trable
Na obou stranách fronty se vojáci potýkali s totožnou situací – jejich štábní generálové si hřáli nohy hezky u kamen, zatímco zákopy stály v ledu a zamrzlém bahně. Zásobování vázlo, péče o raněné byla katastrofální, nebyl dostatek jídla ani munice. Boj se proto omezil na hodně formální prvky. Řekněme, že na kost prokřehlí Němci provedou minometnou baráž zákopů nepřítele každý den, pravidelně v půl šesté večer. Proto, aby ukázali svou připravenost k boji a prověřili kvalitu zbraní, byť teď sami útok rozhodně nechystají. A proč v 17.30? Tak aby Britové na druhé straně stačili dopít svůj čaj o páté, ne?
Pět měsíců, při nichž proti sobě na vzdálenost desítek metrů ležela po zuby ozbrojená vojska, všem ubral na bojovém zápalu. Jazyků znalí vojáci na sebe často přes linie zákopů povolávali, špičkovali se a provokovali. Začali se tím vzájemně poznávat, přestávali se vnímat jako bezejmenní cizinci. Už to nebylo o tom, že v zákopu míří karabinou Žabožrout na nějakého Fricka, ale o určitém distančním kontaktu. Taky je vám zima? Čím topíte? Co jsi měl dneska k obědu – stejné nic jako včera? Kolik máš doma dětí? Zítra se radši schovej, budeme na vás odpoledne pálit z těžkých kusů.
Malé a velké dohody
Po pár týdnech statické situace v poli už běžel systém frontových debat a vzájemných dohod s protivníkem naplno. Němci na jedné straně a Francouzi i Britové na druhé si dokázali opakovaně vyjednat dočasný „klid zbraním“, aby třeba mohli pohřbít těla svých spolubojovníků v Zemi nikoho anebo nasbírat palivové dříví. Bylo to křehké příměří, ale fungovalo na oplátku. V zákopech na frontě totiž obě armády čelily té samé situaci, a zbytečně umírat nikdo nechtěl. Vojáci se od sebe lišili uniformami, ale na daném úseku k sobě měli lidsky hodně blízko.
Smutný advent a vymrzlé svátky tomu nepřidaly. Pro spoustu z nich to byla první zmrzlá štědrovečerní večeře bez rodiny a blízkých. Vánoce jsou přece svátky klidu a míru, ne? Takže když si zkřehlí vojáci zkrášlili zákopy svíčkami, světýlky a improvizovanými vánočními stromky, a začali tiše zpívat koledy, přidali se k nim často i jejich „protivníci“, co byli zrovna na doslech. Tichá noc, tehdy nejznámější vánoční koleda, je sice v originále Stille Nacht. Ale jejím slovům a poselství rozumí všichni bez rozdílu. Do rána se to všem nějak rozleželo, a následující večer 25. prosince 1914 vojáci obou stran nestráví v zákopech.
Vánoce vyhrály válku jen na chvilku
Setkají se beze zbraní, v území mezi frontovými liniemi. Poprvé si vidí do tváří ti, kteří si dříve jen povídali. Podávají si ruce, zdraví se. Tady a teď jsou všichni sirotky a navzájem svou jedinou rodinou, nejsou nepřátelé. Dávají si malé dárky – třeba německé sušenky k anglickému čaji – drobnosti a tabák. V některých úsecích fronty se konají neoficiální vánoční mše, odehraje se i několik přátelských fotbalových utkání. Stal se vánoční zázrak… Samozřejmě, že na nejvyšším velení vypukla panika.
Vojáci se mají mordovat na povel, řezat se bodáky a střílet do sebe, ne objímat a dávat dárky. Jenže koho disciplinárně exemplárně potrestat za takovou formu kolaborace s nepřítelem? Do Vánočního příměří byli namočení všichni, na obou stranách. Co teď? Následná ochota vyrazit na zteč, nebo hubit nepřátelské vojáky – které znáte jménem a navzájem jste se obdarovávali – je u všech dost chabá. Generálové proto kompletně obměnili celé regimenty frontového vojska, přesunuli a nahradili je branci, kteří své protivníky osobně ještě neznali. Na jiných bitevních polích a při dalších ofenzivách se pak už budou zabíjet bez servítek.
Pokusů o další vánoční příměří v následujících letech bude ještě několik, ale už se to nikdy nezdaří tak, jako v prosinci 1914. Byl to vánoční zázrak se vším všudy. Ojedinělý moment lidství v nelidských podmínkách první světové války.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Válka pod mikroskopem: Zajímavé počty a překvapivé souvislosti