Krvavé obětiny i týdenní mejdan. Jak vznikaly Vánoce?
Jak nejlépe slavit Vánoce? Adventní věnec, jmelí, pečený kapr nebo husa? Bezpočet doporučení k tématu vám nabídne studium díla Magdaleny Dobromily Retiggové (český klon Marthy Stewartové z 19. století), jiný názor nejspíš má vaše tchýně, vaše ratolesti, nebo nějaký současný trendy módní magazín. Je těžké udržet krok s dobou. Časy se totiž mění, a s nimi i způsob oslav. Jak se to ale dělalo vůbec poprvé, a tudíž nejsprávněji?
Vánoce. Ty první krásné bílé svátky – mínus Betlém, Ježíšek a přeslazené pečivo – byly oslavou zimního slunovratu. A oslavou pohanskou, barbarskou, při níž se na stromek nanejvýš tak věšely vnitřnosti zabitých zvířat a sousedů, kterým už byla moc zima, a jen zbytečně ujídali ze společných zásob. Upalováním na hranicích se slavilo, že nekonečná noc začíná ustupovat. Uchovávala se tím naděje, že ta smrtící zima snad už brzy skončí. Protože jestli včas neskončí, všichni pojdou hlady.
Za svátky méně krvavé
Nebyly tu dárky, ale dary-obětiny, určené četným božstvům. Obětovala se ta zvířata, na jejichž uživení už nebyla píce. A co nesnědli bohové, na tom přežili mrznoucí slavící. V tomto duchu slavil zimní slunovrat kdekdo po tisíciletí, než neotesané hrany brutálních obyčejů obrousili staří Řekové. Těm taková zima nebyla, a proto si mohli dovolit slavit civilizovaněji. Bez lidských obětí. A od nich pak, skoro jako všechno, obšlehli celý model Římané. Kteří si to, samozřejmě, udělali trochu po svém.
Trochu hodně. Jako oslavu poslední podzimní sklizně, a děkovačku bohu úrody, Saturnovi. První proto-vánoce se jmenovaly Saturnálie, a slavily se (někdy 300 let př. n. l.) na konci listopadu. Římské zmatky s kalendáři datum různě přesouvaly, posouvaly. Dlouho se slavily i 4. /17. / 30. prosince. A protože to byl velmi populární festiválek, z jednodenního se stal třídenním a nakonec sedmidenním mejdanem. Jehož datum se ustálilo na 23. prosinci, a prakticky splynulo s někdejší oslavou slunovratu.
Pojďme slavit v prosinci
V podhoubí říše římské ale už dávno bujel vřed. Křesťanská víra. Nic proti současným křesťanům, ale tehdy byli považováni za dost extremistickou sektu. Svou vizí Svaté trojice, potažmo znovuzrozeného božího syna, by to ještě tolik nekomplikovali. Ale jednou z podstat jimi hlásaného Desatera bylo, že popíralo existenci jiných božstev. Včetně celého římského panteonu, tuctu (Jupiter, Juno, Mars, Saturnus, Apollo, Diana…), což budilo nelibost tradicionalistů. Koukala z toho pořádná rebelie.
Křesťané se – navzdory nejrůznějším mučednickým kouskům, předhazování lvům v arénách a tak – nakonec u Římanů prosadí. Další vtípek? Tihle první křesťané dřív „slavili“ úplně jiné narozeniny, v jiný den – a to 24. června svátek Jana Křtitele. Byl pro ně důležitějším světcem. Jenže celý svět – a Řím tehdy ještě byl celý svět – byl uvyklý pařit v prosinci. Klidně tolerovali a přijali křtem jinou víru, ale svou saturnovskou oslavu si vzít nechtěli.
Bylo zapotřebí ji tedy překrýt křesťanským nátěrem, aby z toho nebyly další nepříjemnosti. A tak si křesťanští mudrci (konkrétně Jan Zlatoústý) vzpomněli, že se vlastně „osm dní před lednovými kalendami“ narodil Ježíš z Nazaretu. Hršť, bum a prásk – a rázem tu máme „pohádkové“ pojetí Vánoc, jako oslavy zrození Ježíše Krista. Co naplat, že to jsou přelakované barbarské oslavy zimního slunovratu – které už jednou přemustrovala pohanská verze svátku podzimní úrody.
Každé století jinak
Prostup křesťanské víry, umocněný ohněm a mečem, nebyl všude stejně úspěšný. Oproti tomu se Vánoce jako staro-nová tradice, šířily světem velmi snadno. Pohani na severu Evropy totiž odjakživa byli uvyklí slavit zimní slunovrat, a tak jim nečinilo problém přijmout za své trochu jinou verzi. Tu s jesličkami v Betlémě. Představa, že Vánoce se od počátků věků slavily tak, jako dnes, je hrubě pomýlená.
Ty středověké vůbec nevoněly cukrovím – vánočky pod trestem utětí ruky směli péct jen certifikovaní pekaři – ale zato čpěly silným pivem a česnekem. Darové Kristu pána – dárky – se začaly chudině a sirotkům dávat až v 17. století. Ještě v 18. století se betlémské výjevy a jesličky v kostelech neobjevovaly, protože to bylo nedůstojné divadlo. Na počátku 19. století přichází na štědrovečerní stůl kapr, ale dělaný načerno. A teprve s 20. stoletím nastupuje do Čech – z Německa – móda vánočních stromků.
Jak tedy oslavit Vánoce správně? Tak, aby se svátky míru a pokoje líbily hlavně Vám. Originální předloha je dávno tatam, a položit základ nové hezké tradici zvládnete nejlépe sami.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Věci, o kterých si lidé myslí, že jsou napsány v Bibli – ale nejsou tam