Urážky na nejvyšší úrovni. Známé osobnosti někdy jízlivým jazykem nešetří. Které výroky slavných zůstaly zapamatovány?
Pár dobře zacílených slov, pronesených pokud možno s výrazem absolutního klidu, dokáže napáchat na straně adresáta větší škody, než dělostřelecká kanonáda. Jednou větou někoho elegantně setřít, pronést inteligentní narážku nebo pichlavý bonmot, to je prostě umění. A kdo patřil mezi nekorunované krále tohoto umění?
Není dnes zcela zřejmé, ke kvalitám kterého konkrétního muže se herečka Mae West vyjadřovala. Ale větu: „Jeho máma měla zahodit dítě a nechat si radši čápa.“ si budeme pamatovat.
Vydavatelský magnát a zakladatel kdysi relativně zajímavého magazínu Playboy Hugh Hefner se prostě uměl krásnými zajíčky obklopit. Když se ho ale jednou jeden z reportérů zeptal, kde pořád bere tolik bitches, tedy děvek, odvětil s naprosto ledovou tváří: „Mám spoustu přítelkyň, protože jim neříkám děvky. Trocha respektu vás dostane daleko.“
Jméno Nick Faldo u nás moc neznáme, tedy pokud nefandíme profi-golfu. Jeho věty, ve kterých hodnotí své manželství, mají ale dokonalou platnost: „Byli jsme šťastní manželé po krásných osm měsíců. Bohužel jsme spolu zůstali další čtyři roky.“
Nekonečná lidská hloupost
Narážky na intelekt se neomrzí. Jen si to představte. „Kdyby váš mozek byl dynamit, nebylo by ho dost na to, aby vám odfoukl klobouk z hlavy,“ pronesl spisovatel Kurt Vonnegut. Podobně to viděl i Albert Einstein, který věřil, že jen dvě věci jsou nekonečné. Vesmír a lidská blbost. Ale v případě vesmíru si úplně jistý nebyl.
Těžkou ránu feministkám zasadil filozof a spisovatel Timothy Leary, když prohlásil: „Ženy, které usilují o rovnost s muži, mají velmi nízké ambice.“ Evidentně si to ale dnešní zapálené feministky vyložily jinak. Staršího data je i hláška Kateřiny Veliké: „Když nemůžeš být dobrým příkladem pro ostatní, buď aspoň odstrašujícím varováním.“
To byste prostě nepochopili
V roce 1954 se ve Státech z kriminality mladistvých ještě neobviňovaly násilné a vulgární programy v televizi, protože bednu doma ještě neměl každý. Tehdy se nadávalo na komiksy. Jejich vydavatel William Gaines, se dostal až před senátní výbor. Měl vysvětlit, proč by měly být tyhle hrdinské čmáraniny pro děti zábavnější, než třeba baseball. Řekl jim: „To by bylo jako vysvětlovat lásku a vzrušení staré panně.“
Romantika stříbrného plátna byla podobná v Hollywoodu stejně jako v Barrandově. Fenomenální věty: „Závislá na kokainu? Neblázněte. Beru ho pravidelně už léta, a to bych si všimla,“ ovšem pronesla herečka Tallulah Bankhead. Prostě slušnej oddíl.
Když se americký komik Groucho Marx dozvěděl, že jedna ze soutěžících v televizním pořadu, který uváděl má jedenáct dětí, uvedlo ho to v úžas. Žena to vysvětlovala tím, že má ráda svého manžela. „Já mám taky rád své doutníky, ale občas je z pusy vytáhnu.“ Podobných hlášek měl spoustu. Třeba tu, že nikdy nezapomíná tváře lidí, se kterými hovořil. „Ale ve vašem případě rád udělám výjimku.“
Politička Nancy Astorová britskému premiérovi Churchillovi zrovna nefandila. „Kdybyste byl můj manžel, otrávila bych vám čaj.“ Co se na to dá říct? Starý dobrý Winston nezklamal. „Kdybyste byla mojí ženou, vypil bych ho.“ Vztah tohoto britského k premiéra ke všemu americkému byl zapeklitý. „Američané vždycky udělají správnou věc. Poté, co vyzkouší všechno ostatní.“
Problém s autogramy
„Smím políbit ruku, která sepsala Odyssea?“ otázala se jednou trochu dotěrnější fanynka spisovatele Jamese Joyce. „Raději ne paní, tahle ruka dělá ještě spoustu jiných věcí.“
Absolutní borec je ale spisovatel Truman Capote, který si dopřával kafe na benzínce. Servírka, jeho fanynka, ho požádala o autogram, což rád splnil. Jenže tu ještě byl opilý a žárlivý manžel servírky. Přišel k jeho stolu, rozepnul si kalhoty a vytáhl na něj své přirození: „Můžete se mi podepsat na tohle?“ Capote dlouho nepřemýšlel: „Celý autogram se mi tam nevejde, tak snad jen iniciály, co?“
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: