Katastrofa, před kterou neutečete. Jak rychlé je tsunami?
Japonština obohatila mezinárodní slovník o spoustu hezkých termínů. Slůvko tsunami je jedním z nich. V originále znamená „dlouhá vlna v přístavu“, a překládat jej většinou nemusí ani lidé, kteří žijí daleko ve vnitrozemí.
Statistika kolem tsunami? Za jeden jediný rok se jich odehraje v průměru 6-10x často aniž bychom jejich vznik a průběh nějak zaznamenali. Většina z nich je totiž „malá“, nemají dostatečnou energii a projevují se dalece mimo zastavěné oblasti, kde by jen stěží mohly páchat škody na lidských životech. Nicméně každý rok se projeví i 2-3 větší, o kterých už ve zprávách uslyšíme. Jsou větší, silnější, a lidem se už úplně nevyhnou.
Většinou jde ale o silně lokalizované události, které se „vybouří“ nedaleko místa svého vzniku. Nu, a zhruba jednou za 10-15 let přijde masivní katastrofa se vším všudy. Ta za sebou zanechá miliardové škody, statisíce či miliony bezdomovců a tisíce mrtvých.
Jak vlastně vzniká tsunami?
Nečekaně velkou vlnu, vyzdviženou masu vody, nejprve musí něco zvednout a uvést do pohybu. Obvykle za tím stojí pohyb litosférických desek, sopečná tektonika, obří sesuvy půdy vyvolané zemětřesením, odlomení a sesuv ledovce. Jako když do plné vany nešetrně po kraji vyklopíte kbelík písku a bahna.
Reakcí je ona vlna, uhánějící buď jedním směrem (od pobřeží se sesuvem dál), případně všemi volnými směry (když uprostřed oceánu vybuchne sopka pod hladinou). Příčinou ale může být i „proboření“ dna, například když dojde ke zhroucení kaldery/kráteru sopky na mořském dně. Voda nad ní pak „poskočí“.
Poznáte, že se blíží tsunami?
Záleží, kde se zrovna nacházíte. Pokud daleko od pobřeží, na volném moři, máte ty nejlepší šance současně tsunami přehlédnout i přežít. Ona vlna či vlny tu totiž sice má velkou sílu, ale minimální vzdutí. Maximálně desítky centimetrů. Na pobřeží je to ale divočina, mělké pobřeží jí vyzvedává o desetinásobky výšky.
Nejprve vás zarazí nápadně intenzivní odliv, kdy se voda od pobřeží stáhne hlouběji do moře. Klidně o stovky metrů. Tehdy vás od katastrofy dělí minuty, je nejvyšší čas zmizet do bezpečí (do výšek, daleko od břehové čáry). Voda se totiž rychle vrátí. Minutu „před“ můžete slyšet temné hučení, vteřiny před katastrofou ucítíte chvění země.
Jak velká vlna může být?
S první ničivou přívalovou vlnou, která dosáhne extrémně daleko, to teprve začíná. Je to jen příprava terénu. Teprve za ní pak přijde hlavní nápor „velké vlny“, která je k nepřežití. Smutným rekordem se pyšní ta z roku 2011 a ostrova Honšú, vyzdvihnutá zemětřesením. Na výšku měla 38 metrů, a dosáhla do 12 kilometrů souše. Usmrtila okolo 28 000 lidí. Z historie víme o vlnách čtyřicetimetrových a větších.
Berou vše, co se jim postaví do cesty, a nic jim neodolá. Po nich následují vlny menší, neméně ničivé, které vše co nabrala první, stahují zpět do moře. Výsledkem je totální devastace. Jako výbuch atomové bomby, jen bez hřibu a radiace. I když ani ta někdy nechybí, když se vlna potká s jadernou elektrárnou.
Dá se tsunami utéct?
Upřímně řečeno, ne. Na dlouhé trati s nimi závodit nelze, protože na volném moři „sviští“ rychlostí okolo 800 kilometrů v hodině. Jsou tedy rychlejší než letadla, a teoreticky z pobřeží Evropy dorazí k USA za 7 hodin. U pobřeží rychlost klesá na sedmdesátku, ale to už ničí vše okolo svou silou/energií a vahou. Přitom to, jak extrémní tsunami bude, rozhodnou poslední metry do cíle. Tam, kde je mělké pobřeží, to bude peklo. A to je přesně ta zóna, z níž se musíte urychleně dostat.
Doslova po všem může být za 5 minut, ale taky klidně až za hodinu, zvlášť když vln může přijít víc. Z bezpečného úkrytu se tedy nevyplatí pospíchat.
FOTO: 123RF
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT