Titanik jde ke dnu! Byla katastrofa nevyhnutelná? Fakta, která nepotěší

Kapitán budoucího nejslavnějšího podmořského vraku jménem Titanik (nebo taky Titanic), Edward J. Smith, neskrýval záměr dorazit do cíle rychleji, než to dokázala sesterská loď Olympic, a proto vydatně „šlapal na plyn, aniž by přizpůsobil jízdu stavu vozovky…“, tedy plavbu aktuální situaci na moři. A ta mimo jiné zahrnovala odtržené kusy ledovců, které sem vyhnaly vlny z Labradorského průlivu.

Ledovce, které nikdo nechtěl a nemohl vidět

O tom, že se zmrzlé kry dostaly o dost jižněji, se přitom z hlášení kapitánů jiných lodí už vědělo. Ale Smithovi se nikdo nejspíš nezmínil, nebo to nechtěl slyšet. Radiogramů o ledu přitom obdržela loď hned několik. Místo toho kapitán reagoval na jiné varování. V trase mu totiž stál potopený vrak linkové lodi z rotterdamského přístavu. A aby se jí vyhnul, zamířil do ledově nebezpečnějšího pásma.

Výhled z osvětlené plující lodi na noční moře za moc nestojí, ale je dobrou praxí, aby aspoň jeden z důstojníků na můstku okolí lodi dalekohledem sledoval i za tmy. To na Titaniku nehrozilo, protože všechny dalekohledy byly v truhle pod zámkem. Zámkem, od kterého měl klíče David Blair, důstojník, který dostal vyhazov ještě v Southamptonu. Loď za miliony a nemá dalekohledy? Trapas.

Zmatené manévry v posledních vteřinách

K debatám o tom, co se nepovedlo, patří i diskuze o podivných manévrech lodi ve vteřinách, když už si tedy na Titaniku všimli, do čeho se řítí. Detailisti řeší hlavně pokyn „zabrat na pravoboku“, který si prý snad někdo ve strojovně mohlo vyložit jako „zahnout doprava“. Tedy přímo do katastrofy. Ale to je spíš spekulace.

Jisté je to, že v kritický moment první důstojník William McMaster Murdoch telegrafoval do strojovny, aby zařadili zpětný chod. Nápad to nebyl úplně špatný, ale ze srážky se už prostě vycouvat nedalo. Kritiku tak osádka můstku sklízí za to, že zpětným chodem dost výrazně ubrala na manévrovatelnosti lodi, která by (pokud by opravdu zabrala na pravoboku a nezahnula doprava) mohla ledovec těsně minout. Což se už nestalo.

Nepotopitelná s potopením nepočítala

Nevyhnutelný střet s ledovcem taky nemusel nutně skončit protržením trupu, jeho úplným podélným rozpáráním. Jen prohnutím a deformací trupu. Pokud by tedy oplechování a nýty, použité na stavbu Titaniku, nebyly takzvaně z druhé ruky. Jenže stavba tří lodí (Olympic, Britannic a Titanic) přišla společnost White Line už tak dost draze, a konstruktéři se snažili šetřit na materiálu. Metalurgové se shodují na tom, že použitá ocel prostě neměla požadovaný standard kvality.

O Titaniku se tvrdilo, jak se ukázalo – dost nepřesně, že je nepotopitelný. Jak to? Bylo tu 16 bezpečnostních přepážek, které by umožnily uzavřít narušené části podpalubí. I se čtyřmi zaplavenými přepážkami by loď nemusela ztratit stabilitu. V čem byl háček? Tyto přepážky by musely být dokončené a utěsněné, a v době vyplutí nebyly.

A když už se „průšvih“ odehrál? Smutné finále pak zajistil absolutní nedostatek záchranných člunů na palubě. Jejich kapacita stačila pro 1200 lidí, a na palubě se jich přitom nacházelo (včetně posádky) kolem 2200. Což je dohromady asi víc než dost důvodů pro to, aby se z nejslavnější první plavby největší nepotopitelné lodi světa stala tragédie.

FOTO: 123RF

Nejhorší ekologická katastrofa 21. století. Proč hořící Indonésie není zprávou dne?

Souboj Davida s Goliášem: Které slabší země zatočily s mnohem silnějším protivníkem?

Další galerie