Proč je v Jižní Koreji tetování ilegální a co tu hrozí tatérům?
Přepočteno na koruny milionová pokuta anebo rovnou 2 roky vězení. Takový trest mají v Jižní Koreji přichystaný pro umělce, kteří si troufnou jako plátno použít lidskou kůži.
Móda tetování má předlouhou historii. Nejstarší archeology doložená kérka má 5200 let! Od doby bronzové se jimi zdobili faraóni a panovníci, později pak zažily obrázky vykreslené do kůže boom jako požehnání, odznaky moci, ochrana proti kletbám. O renesanci tetování se pak v Evropě postarali křižáci, navrátivší se ze Svaté země. Byla to znamení výlučnosti.
Jako taková začala být potajmu používaná k označování členů bratrstev, cechů, gild, spolků a sekt. A zcestovalých námořníků. Tady trochu začaly problémy, protože tetování bylo už vnímáno nejen jako ozdoba, ale cejch. Trvale označující galejníky, kriminálníky.
Tetování je tabu
V Koreji prvotní oslavnou a zbožštělou fázi tetování přeskočili, a rovnou je používali ke značení otroků. Tetování se tu říká munshin a znamená podpis. Něco jako vyšitá jmenovka, aby se poznalo, komu živé zboží patří. Později tak byli označováni odsouzení trestanci a vězni. Hezky na čelo. Bylo to znamení hanby na zbytek věčnosti. I když jste vylezli z kriminálu, pořád vás kérka řadila mezi jasné podezřelé. S inkoustem na kůži jste tu platili za člena gangu, společensky předem vyloučený živel. Člověka nezpůsobilého k zaměstnání nebo třeba sňatku. Prostě mezi nedůvěryhodné jedince.
Praxe to byla poněkud barbarská, protože totiž stírala šance na to, že byste se vězením někdy mohli polepšit. Proto ji roku 1740 úplně zakázali. A aby v tom udělali pořádek, zakázali je jak pro značení trestanců, tak i pro běžný život. Klany válečníků a také skupiny organizovaného zločinu si je ale tajně ponechali, byť se oficiálně tetovat nesměl nikdo, kdo zrovna nestál o pokutu, vězení nebo bití. A to v zásadě platí v Jižní Koreji dodnes. V 90. letech nahlodala onu velmi nedobrou pověst tetování móda drsných hochů. Kteří, aby vypadali ještě drsněji, někde na svém těle malý obrázek mají.
Kam zmizeli mistři jehel?
Největším problémem pro ně samozřejmě bylo, kde takový obrázek sehnat. Oficiální tatéři totiž po celonárodním zákazu tetování přestali existovat, a ti neoficiální většinou patřili k podsvětí. Anebo mezi 50 000 umělců-tatérů na volné noze, kteří dnes v Koreji pracují v naprosté ilegalitě. Chtělo to mít dobré kontakty mezi špatnými lidmi. Nebo vyrazit někam za hranice, kde jsou tetovací salóny legální. A to se přesně dělo. Skrytě nošených tetování tak v Jižní Koreji přibývalo, a proto se tamní vláda rozhodla situaci regulovat. Tedy, spíše je ještě přísněji kriminalizovat. Hezky hned u zdroje.
Profíci vyklidili terén
Platí tu zákon (letos v březnu jej korejský Nejvyšší soud znovu potvrdil), zapovídající produkci tetování všem umělcům, kteří nemají státem schválenou lékařskou licenci. Pokud tedy nechtějí platit pokutu 50 milionů wonů anebo si jít posedět na 2 roky do vězení. Čtete správně, umělci s jehlou – za kreslení/tetování tu můžete jít za mříže.
Tetování tu sice teoreticky můžete mít, ale jen pokud vám k tomu váš lékař vydá osvědčení, a sám má k tatérské práci licenci. Takových ale moc není, a stěží zvládnou víc než námořnickou kotvičku. Proto se také většina jihokorejských tatérů – kteří mimochodem patří ke světové špičce – přesunula do Singapuru. Tam na ně korejské diskriminační zákony nedosáhnou.
V asijských zemích podobně přísně na tatéry a tetované pohlíží v Japonsku a Číně, se prostě vyplatí kérky hlídat. Obecně totiž nejsou přijímány kladně, a místní lidé je nevnímají jako hezké obrázky nebo doklady osobní výlučnosti, ale pořád v kontextu pokleslosti. Jako cejchy, označující kriminálníky.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Tetování a zdraví: Může tetování způsobit problémy?
Nepovedená tetování, za které je hodno se stydět 3. díl (30 fotek)