Tenkrát, to je minulost, která vlastně nikdy nebyla

Tvrzení, že tenkrát k sobě lidé měli blíž, ne úplně sedí. Pokud tedy nemáte na mysli ty časy, kdy děti vychovávala rákoska, a domácí násilí bylo podobně tolerovanou normou jako alkoholismus. Kdy rodina držela pohromadě do té doby, než se po někom dědilo. Nebo máte na mysli mezilidské vztahy obecně? Jako že dřív neexistovala nevěra, nekradlo se, nebyla korupce? Nebo globálně? To jako myslíte ty za minulé století hned dvě světové války, institucionalizovaný rasismus a obecnou nenávist proti všem, kdo se jakkoliv odlišovali? Jasně, lidi neventilovali svoje hejty na internetu (který neexistoval). Ale nedá se říct, že by se nenáviděli méně.

Raději tuhle komplikovanou kapitolku přeskočíme k chutnějšímu tématu.

Jídlo totiž dřív bylo zdravější

Ne, nebylo. Pokud jde o obecnou zdravotní prospěšnost jídla, o existenci nějakých vitaminů víme zhruba od roku 1916. A o tom, že cholesterol může škodit, víme ještě kratší dobu. To, že dneska nadáváme na všemožná éčka a ovoce postříkané pesticidy je výsledkem toho, že si – teprve teď – díky vědeckým poznatkům uvědomujeme, že ne všechny konzumované poživatiny jsou pro nás opravdu nezávadné. A že nás dlouhodobá konzumace závadných věcí může dostat na máry. Dřív jsme je jedli, aniž bychom si uvědomovali rizika. Panika z možných oprávněných rizik je spíš důsledkem toho, že už to víme, a můžeme si i vybírat. Máme se tedy o dost lépe než dřív. Tenkrát jídlo možná víc chutnalo, ale jen proto, že ho bylo málo.

Práci měl každý, kdo chtěl pracovat

Tak jasně. Velká ekonomická krize, která ve 20. letech minulého století dopadla na celý svět a sužovala ho dobře jednu dekádu, to byla asi jen taková přeháňka. Nezaměstnanost trápila stovky milionů lidí (a to na planetě Zemi žilo mnohem méně lidí než dnes). Byla mnohem rozšířenější než dnes. Neexistoval taky žádný fungující podpůrný systém, který by dokázal nezaměstnané efektivně udržet při životě. Takže lidé bez práce regulérně umírali hlady. A ani později to nebylo lepší. Práce už byla, ale ne zrovna k uživení. Jen ve formátu dobrovolného placeného otroctví. Anebo máte na mysli „práci pro každého“ jako za komunismu, kdy se tzv. příživnictví stalo zločinem? Jo, to jste mohli mít práci, třeba jako topiči v kotelně.

Vzduch byl tenkrát čistější

Nebyl. Pokud tedy nemáte na mysli pravěk. Nejrůznější toxické smrady totiž dostáváme do ovzduší už hezkých pár století. A od Průmyslové revoluce jsme to rozjeli opravdu ve velkém. Fabriky regulérně otravovaly vodu, půdu i vzduch; zasířený dým z komínů přinášel kysele leptavé deště. Vzduch byl – nad průmyslovými oblastmi – opravdu k nedýchání. Ty desetitisíce astmat a tisíce rakovin, to byl výsledek. Blbiny jako bezolovnatý benzín, odsíření elektráren, freony ničící ozonovou vrstvu – ty řešíme posledních pár dekád. A teprve díky tomu se vzduch, který dýcháme, stává zase o něco čistější, než byl dřív.

A lidi byli zdravější!

Ne, nebyli. A to nejen kvůli tomu, že dýchali znečištěný vzduch a jedli příšerné věci. Nebyly dostupné léky, lékařská péče stála za houby, umíralo se na dnes běžně léčitelné banality. Nebyla očkování a vakcíny, takže všichni kapali jako mouchy na obyčejné neštovice a dětskou obrnu. Stačí se podívat na to, kolika let se lidé, muži a ženy, dožívají dnes. A kolika se dožívali „tenkrát“. Lidi tenkrát trápily ty samé zdravotní problémy jako dnes. Jen na ně neznali řešení, a trpěli v bolestech. Že je dnes mnohem víc „civilizačních“ chorob? Ano. Znamená to, že se jich díky „výdobytkům civilizace“ jsme schopní dožít. O Parkinsona nezavadíte, když umíráte v požehnaném věku 40 let.

Teplotní rekordy z domova i ze světa: Když si počasíčko dělá, co chce

Éčka v potravinách. Která jsou skutečně nebezpečná a která nám neškodí? Jak se v nich zorientovat?

Další galerie