Co je to temná turistika a proč nás vlastně tak fascinuje?

Říká se tomu temná turistika a dost brzo pochopíte proč. Jen z domácí mapy: návrší nad Jeseníkem, kde byly během losinských procesů upalovány čarodějnice? Tajemné hlubiny Macochy a Hranické propasti? Nuselský most sebevrahů? Kašírované mučírny našich hradů?

Výčet těch podivných a podezřelých lokalit je zdánlivě bez konce, protože krušné časy udeřily v minulosti ledaskde, a celá lidská historie je vlastně lemována tragédiemi. Někdo to bere jako nepříliš zábavnou součást celého zájezdu, pro jiné je to hlavní cíl cesty. Právě ti se obvykle vezou na vlně thanaturismu. Čeho? Tímto termínem pojmenovali v 90. letech novináři lidskou zálibu k cestám do morbidních, nehezkých, smutných a s tragédiemi spojených destinací.

Konečně zážitek s atmosférou

Není to žádná novinka. Příklady temné turistiky jdou s lidstvem už hezky dlouho. Už na počátku 20. století frčely v Evropě výlety na slavná bojiště (svého času Michelinův cestovatelský průvodce doporučoval výlet k Verdunu v době, kdy se ještě pohřbívala hnijící těla padlých vojáků v kráterech), o sto let dříve si bohatí Britové libovali ve výletech s průvodci do chudinských slumů Londýna, předtím byla v oblibě místa slavných mordů, italští šlechticové podnikali pikniky v Pompejích.

A ještě dál do hlubin dějin: spousta vesničanů z venkova podnikala cestu na trh do měst jen proto, aby se koukla na veřejnou popravu. Zábavy bylo málo, a tohle byl prostě luxusní zážitek. Funguje to pořád stejně.

Arbeit macht frei a peníze nesmrdí

Dnes cestovky rejžují na temné turistice tím, že organizují zájezdy do míst stižených přírodními katastrofami, do rozbombardovaných měst, do vysídlených a lehce radioaktivních lokalit. Vidět sutiny, ohořelé ruiny domů a chodníky se zasychající krví je tak… zajímavé. Co za tím stojí? Možná sobecká tendence pozorovat svůj vlastní blahobyt skrze pozorování bídy postižených.

Možná je temná turistika jen nepřiznaná sadistická úchylka, dřímající v mozku a podvědomě kolem sebe hledající obrazy destrukce a utrpení. Nebo jen to, že fascinace smrtí je lidem vlastní napříč všemi kulturami? Jisté je, že přiznaná temná turistika tvoří 3-8 % obratu globálního cestovního ruchu, a ta nepřiznaná možná až 20 %. Což je děsivé.

Cesta do vlastní hlavy

Snaha podojit cizí neštěstí, parazitovat a profitovat na něm, je lidsky nedůstojná a odporná. Vinit z ní ale nemůžeme jen ty, kteří pro cestovky sestavují katalogy morbidních senzací. Koneckonců, to oni se snaží přivést do míst zdevastovaných a poničených turismem zdroje pro obnovu, přitáhnout k nim pozornost. A prstem nemůžeme ukazovat ani na ony zvídavé turisty, kteří mezi plynovou komorou a masovým hrobem hledají vlastní poučení. Temná turistika nicméně zůstává problém všude tam, kde se hledáčky fotoaparátů a chytrých telefonů střetávají s pozůstalými, pamětníky nebo přímými oběťmi.

Je to fenomén, který zatím nemá vysvětlení. Alespoň ne takové, které by nás neděsilo. Vypovídá totiž ani ne tak o místech, kde se děly nehezké věci, jako o nás samotných.

5 míst, která nejsou pro strašpytle. Nejděsivější lokace v České republice!

Szondiho test: Prozradí o člověku více než testy u psychologů. Z které postavy máte strach?

Další galerie