Pavel (41): Tchyně mi ničí život, rodinný i intimní. Mám chuť se všeho vzdát, myslím, že od nás nikdy neodejde
Když zemřel před dvěma lety tchán, bylo to pro mou ženu nesmírně těžké, ještě hůře situaci ale zvládala její matka, která se zhroutila a bylo nutné jí pomoci. Zatímco já si myslel, že půjde jen o krátkodobou podporu, moje žena navrhla, aby se k nám maminka na nějakou dobu nastěhovala.
Souhlasil jsem, ale již dva roky musím snášet její urážky, její přehnanou péči i to, že má neustálou potřebu se nám míchat do života. Žena to vidí samozřejmě jinak, a tak máme už rok oddělené ložnice a život, který mě ubíjí. Došlo mi, že tchyně už nikdy neodejde, takže asi budu muset odejít já.
Pomoct bych nikdy neodmítl, ale tohle je už moc
Tchyně byla na svém muži neskutečně závislá, celý život byla s ním a v podstatě nedělala nic jiného, než že se starala o něj a o rodinu. Když pak před dvěma lety dostal v práci náhle infarkt, byla to pro všechny rána. Nikdo nečekal, že zemře a tchyně se pak úplně sesypala. Musela brát léky, chodit na terapie a bylo riskantní ji nechávat doma o samotě.
To jsem samozřejmě chápal, pomoci jí bylo nutné, takže jsem souhlasil i s nápadem, že na nějakou dobu bude bydlet s námi, než se dostane z nejhoršího. I pro mou ženu byla smrt otce velkou ránou. Jelikož já hodně pracuji a podnikám, přišlo mi vhodné, že si budou moci ony dvě být navzájem oporou a věřil jsem, že to všechno pomůže, aby se s tou situací snadněji vyrovnaly.
V té době byly naše dvě děti již poměrně samostatné, několik týdnů to doma klapalo celkem bez problémů, i když to bylo smutné období. Právě po pár týdnech jsem ale už čekal, že se věci začnou dostávat do normálu, že se tchyně zase odstěhuje a bude k nám chodit jen na návštěvy, jenže to se nestalo. Jakmile se trošku oklepala, začala se věnovat naší domácnosti více, než by bylo zdrávo, začala mluvit do výchovy dětí, na mně hledala chyby a moje žena jí začala naslouchat. Mně nastalo peklo.
Jsi k ničemu, musí nastat změny
Dokud s námi matka mojí ženy nezačala bydlet, fungovali jsme jako rodina náramně dobře. I já jsem měl s rodiči své ženy dobré vztahy, že mám tchyni přesně takovou, jak se vyobrazují v různých vtipech a satirách, by mě opravdu nenapadlo. Ona už se však doma neměla o koho starat, a tak se rozhodla, že se postará o naši rodinu a vzala to opravdu od základů.
Zjistil jsem, že jsem k ničemu, že vydělávám málo na to, jak moc jsem v práci, že děti jsou špatně vychované a že vlastně ani náš vztah se ženou nefunguje, jak by měl. Tedy podle tchyně. Žena najednou také otočila, mamince začala dávat za pravdu a já jsem se doma nemohl pomalu ani nadechnout.
Denní režim jako na vojně
Vložila se do toho, začala doma připravovat tabulky, děti, ale dokonce i já, jsme měli svůj denní režim, museli jsme jet podle ní, jinak bylo zle. Žena se mi začala odcizovat, protože měla pocit, že jsem jako muž selhal, když to teď všechno musí napravovat maminka. Ty dvě si notovaly a my s dětmi jsme kmitali. Než mi došla asi po roce trpělivost a začal jsem se taky doma hlásit o své slovo.
Žena se tak odstěhovala i z ložnice, od té doby je náš intimní život na bodě mrazu a doma si už přijdu jako nezvaný host já. Jakmile přijde řeč na to, kdy se maminka vrátí zase do svého bytu, valí se na mě smršť urážek a výčitek, takže raději mlčím. Chci klid hlavně kvůli dětem. Ty se raději věnují co nejvíce kroužkům a volnočasovým aktivitám, aby nemusely být doma, a já jsem pořád v práci nebo se snažím pracovat na domě, abych utekl.
Pomalu mi dochází, že tchyně plně převzala kontrolu nad mojí rodinou a nikdy neodejde. Zvažuji, že budu muset odejít já, ale nechci v tom nechat děti. Jak ale budu schopen takhle dál fungovat, opravdu nevím.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT