Svatba jako řemen! Sňatek, který ukončil 2. světovou válku
K tomu, aby se člověk stal úspěšným diktátorem, je určitě třeba zvláštní dar. Například psychopatie říznutá s hysterií, obsese a progresivně narušená osobnost. Háček je ale v tom, že takové maniakální sklony, tolik užitečné pro uhranutí davů, se jen málokdy kryjí se schopností navázat a vést trvalý vztah.
Výživné detaily ze svateb slavných a mocných sytí bulvární plátky každou chvíli. Takže není důvod si nepřipomenout podivný akt, který se odehrál v jednom berlínském bunkru. Svatba Hitlera a Evy Braunové. Manželství, pravda, trvalo jen 36 hodin, ale do čítanek se zapsalo ohnivým závěrem. A následujícím koncem války.
Předlouhou cestu psychologickým profilem uřvaného Němce, který se ze zakřiknutého a samotářského natěrače pokojů stal říšským kancléřem a Vůdcem národa – jenž v poslední světové válce získal hezké II. místo – tedy zkrátíme. Na informaci, že kromě matky bylo žen v jeho životě asi 5-7, a tou poslední byla Eva Braunová.
Láska na první pohled a druhý pokus
První seznámení? To proběhlo, když jí bylo 17 a jemu táhlo na čtyřicítku. Tehdy ale ještě žil Adolf Hitler se svou nevinnou neteří. A teprve až ta za velmi pikantních okolností spáchala v jeho bytě sebevraždu jeho osobní pistolí, utvořil se prostor pro novou tvář.
Dvacetiletá Eva nic nenamítala tomu stát se součástí živého inventáře zakrslé karikatury muže s knírkem, a byla mu ochotně hřejivou výplní všedních dní. Doprovázela jej na zřídkavých dovolených, během lázeňských pobytů a při venčení psa. K němuž měl ale podle všeho vřelejší vztah.
S Blondi, německým ovčákem, se totiž nebál předstoupit před národ a novináře. Zato Eva byla jen takovým polstrováním volného času. Ona po sňatku a oficialitě splynutí toužila, zatímco on toužil po vlajce s hákovým křížem, třepotající se nad Kremlem. Ale protiklady se prostě přitahují.
V jarní dny už na tom nebylo co zkazit, takže se přece jen tenhle idol čisté rasy rozhoupal k tomu, že Evu o ruku oficiálně požádal. A protože u toho ještě výmluvně nešplouchal kanystrem s benzínem, řekla mu nadšeně své: „Ano“.
Tradiční berlínská svatba v bunkru
Oddávajícím se stal Walter Wagner, nazi-úředníček, který chtěl – když si pro něj 29. dubna 1945 přijeli pancéřákem – nejprve vyskočit z okna. Když se ale zapeklitost vysvětlila, a pochopil, že nemá být zatčen a popraven, vydal se s eskortou až do bunkru na Gertrud-Kolmar-Straße.
Roztomilé nedokonalosti, na nichž si manželé po letech rádi vzpomenou, ke svatbě patří. Tady se o „zábavu“ postaralo to, že ženich ani nevěsta neměli potřebné doklady. Nikdo tak nějak nepředpokládal, že by se nevědělo, kdo to hodlá vstoupit do trvalého svazku manželského. Ale v Německu byl a je třeba papír na všechno.
Nevěsta na sobě měla černé šaty s flitry, italské lodičky a hodinky s diamanty. Ženich garderobu poněkud podcenil, a zůstal v pracovním. Místo konání? Netradiční: štábní skladiště s mapami. Ale zatuchlost ve vzduchu tu byla 7 metrů pod zemí cítit stejně všude.
A obřad sám? Jedno oko nezůstalo suché!
Novomanželé oba (a dlužno dodat, že oba křivě) v duchu tradičního nacistického slibu přísahali na čistotu své árijské krve, i na to, že nejsou nakaženi infekčně-dědičnými chorobami. Následoval podpis smluvních listin, přípitek erárním šampaňským a hostina z čaje a chleba s přídělovou játrovou paštikou. Deluxe!
Pokud vy šibalové čekáte nějaké pikantní podrobnosti o tom, co se pak odehrávalo za zvukotěsnými dveřmi železobetonem lemované ložnice, přijde zklamání. Ženich, zanechavší své staromládenectví za sebou, se odebral ke své další práci.
Musel dokončit svůj finální literární počin. Jmenoval se Moje poslední vůle. Byl ale o dost méně populární, než předchozí publikovaná brožurka, Můj boj. Snad proto, že spousta předchozích čtenářů už odpočívala v mělkých hrobech na východě Evropy. Měl toho hodně k přemýšlení.
O 36 hodin později si pak hlavou nechá projít i něco jiného. Škoda jen, že tak neučinil o hezkých pár let dříve.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Osudy slavných atentátníků. Jak to se známými lidmi dopadlo?