Subkultury, které se ani v dnešním světě moc nemění

Ferroequinologové. Že to zní mimozemsky? Ve světě se jim přezdívá různě. Anoraci, gunzelové, trainspotteři, šotouši. Ve skutečnosti jsou to „fandové železných koní“. Jako mašinky má rád každý, ale většina z toho vyroste. Oni ne. Někde se prostě evoluce vydá slepou cestou, a vydá podivnost či subkultury.

Oni jsou králové podivnosti. Od běžných smrtelníků je přitom nerozeznáte. Snad jen, když neklidně obchází peróny nádraží. Tady se snaží ulovit fotku s lokomotivou, anebo jen zážitek ze setkání. S konkrétní mašinou a to si pište, že jejich sériová čísla znají nazpaměť.

Co s ní potom dělají dál? Sdílejí ji na uzavřených diskuzních fórech, zakládají do alba? Stejně nezřejmé jsou i další náležitosti jejich života. To, čím se skutečně živí anebo jak se rozmnožují. Jsou ale všude tam, kde existují koleje. Možná jednoho máte doma, ani o tom nevíte. Jaké je jejich poslání? Čeho chtějí svým sběratelstvím dosáhnout? To nikdo neví.

Odhalené myšlení

Že lidské tělo je krásné ve své přirozenosti? Inu, pokud inspiraci pro tohle tvrzení sbíráte na PornHub, rádi vám věříme. Porno je jedna velká reklama na fitko. Ale viděli jste někdy ryzí nudapláž?

Třeba na Krétě u městečka Mátala existuje pláž, na které se stále ti samí hippíci oddaní nudismu udí na slunci plynule už do 70. let. A to vážně není hezký pohled, vypadá to spíš jako sloní hřbitov. Ostatně, nudismus není zrovna novinkou.

Přirozenost nahoty v Čechách hájila sekta adamitů, a Žižka jim za to pěkně zatopil. Organizovaný nudismus ve své podobě je s námi pěkně dlouho.

V Indii mu na chuť přišli Britové v roce 1891, a také ve své domovině založili první klub naháčů. Nudisté také svého času tvořili 15 % příjmů z cestovního ruchu v po-jugoslávském Chorvatsku.

Co většině lidí uniká, je, že se nudistou nestanete jen tím, že půjdete na pláž bez svršků. It´s way of living. Styl myšlení a jednání. Duchovní jak neonem svítící čakra anebo mandala, namalovaná menstruační krví. Něco pro vyvolené. Nudistou se nestáváte, tím se narodíte.

Temné deprese jsou super! Gotici jako další subkultury

Gotici. Jasný. Všeobjímající zoufalá temnota prázdnoty evidentně z módy jen tak nevyjde, puberta totiž postihne většinu z nás. Někdo si v prožitku inscenované deprese ale libuje natolik, že trapnost povýší na životní styl.

Morbidita a nutkavá potřeba dávat okázale najevo, jak nedáváte svou zničenost a rozervanost znát, prostě tluče do očí. Tihle lidi prostě přestali následovat instinkt, a vsadili všechno jen na image. Samotný zrod gotiků je těžké datovat, protože tahle subkultura má opravdu hodně hluboké kořeny.

Údajně se měli vydělit z pankáčů v 80. letech, kterým sice bylo vždycky všechno jedno, ale byli s tím tak nějak pozitivně v pohodě. Gotikům je taky všechno jedno, ale negativně.

Odpor ke konformismu je jim vlastní, s tím rozdílem, že jejich komplet instantní výbavička je vlastně těžká komerce. Bídu existence s neochotou cokoliv řešit vypozorujeme u klasiků žánru až do počátků 19. století, takže zrovna Edgar Allan Poe bývá někdy nadneseně pro svou oblibu v temnotě nazýván prvním gotikem. Ale kdo ví. Trapáci tu byli pořád.

Ztraceni v avokádu, utopeni v latté

Hipsteři patří také mezi subkultury. Další slepá vývojová větev subkultury, která nehodlá odumřít. Perioda této subkultury je cca. 20 let. Měli jsme je tu ve čtyřicátých i v šedesátých letech. A Jestli existuje krize budoucích maminkovských třicátníků, tohle jsou její symptomy.

Charakterizuje je zoufalá snaha o nezávislost a originalitu, při které přehlíží, že tohle všechno už tu jednou bylo. Jako houba nasávají jiné kulturní trendy a odlišnosti, kombinují je a vydávají za vlastní. Vyhraněnost, narcismus a nekončící vzdorovitá puberta, propojená masou a twitterovým účtem.

Naštěstí se kolem čtyřicítky většina z nich stane zvolna plešatícími obtloustlými fotříky, a vcelku obstojnými domácími kutily, protože jinak by tu vážně nebylo k žití.

Smartphony slaví 10 let! Jak změnily společnost?

Pro Google pracujeme všichni, aniž bychom to věděli

Další galerie