Sociální sítě jako zhouba naší generace? Jakou cenu za ně vlastně platíme?

Negativa všude kolem

Výčet problémů, které jsou poslední dobou se sociálními sítěmi spojeny, by mohl být sakramentsky dlouhý. Takže jen namátkou:

Neustálé aféry kolem fake news diskreditují spoustu internetových médií, matou uživatele a vytvářejí nefalšovaný zmatek ve společnosti. Spousta diskuzí mezi lidmi přestává být o rozdílných názorech na různá témata, nýbrž o zcela protichůdných faktech. Kdo se pak má v tom orientovat? Tohle téma taky nemalou měrou dostalo Donalda Trumpa do Bílého domu, jelikož webů s falešnými zprávami využíval v hojné míře.

A když už jsme u sběru informací, víc než kdy dřív hrozí uzavření ve vlastní sociální bublině. Kvůli algoritmům Facebooku se nám dostává téměř výhradně toho obsahu, který chceme vidět. Což samozřejmě nese i riziko, že se nedozvíme žádné protinázory. Podívejte se na video, které tohle popisuje velmi dobře. Wall Street Journal ukázal, jak lze vytvořit takzvaný modrý či červený kanál příspěvků – jeden se zahrnutím liberálních médií, druhý konzervativních. Jakmile se začnete na sociálních sítích profilovat, není cesty zpět…

Závislost na internetu se také pomalu stává seriózní psychiatrickou diagnózou, byla dokonce zahrnuta do poslední verze psychodiagnostického manuálu DSM-5. Proč? Pozitivní odezva na sociálních sítích, tedy sdílení či lajkování našich příspěvků, uvolňuje dopamin a její účinky jsou tak podobné jako v případě kokainu, alkoholu či obyčejného lidského objetí. Cítíme se lépe, příjemněji, ale zároveň si na tom také budujeme závislost. Prostě s lajky roste chuť.

Propojení, nebo sběr?

Jako velkou přednost sociálních sítí slýcháme, že propojují celý svět. Lidé, kteří by se normálně už nepotkali, díky moderním nástrojům mohou zůstat v kontaktu. Jenže i tady se očividně projevuje kompetitivní, tedy soutěživý duch v nás. Sociální sítě jsou do značné míry hracím polem, na kterém chceme své spoluhráče (či protihráče?) porazit. Toužíme po tom, abychom měli víc přátel, odběratelů, lajků, zpráv. Proto si do svého sociálního pole přidáváme co nejvíce lidí. Je to pro nás výhodné. Ale vlastně tím ztrácíme čas, který bychom mohli strávit s těmi, na nichž nám skutečně záleží. Kvantita tak do značné míry poráží kvalitu.

Druhým jevem souvisejícím s honbou za co nejvíce přáteli a lajky je přetvářka, s níž všichni do určité míry pracujeme. Na našich sociálních profilech se snažíme vytvořit iluzi, že vedeme zábavný život plný sexu, skvělého jídla, krásných přítelkyň, exotických dovolených a milující rodiny. Přístup z roku 2008, kdy jsme na Facebook psali, že si dnes uděláme špagety a půjdeme pozdě spát, je definitivně pryč. Všechno dnes musí být nablýskané a originální, ideálně s příběhem. Jenže takový život není zadarmo.

Přesvědčila se o tom třeba Selena Gomez. Jakkoli z její pěvecké kariéry nemusíte být nadšení, patří mezi největší hvězdy světa a třeba její Instagram je nejoblíbenější ze všech se 118 miliony sledujícími. Minulý rok však zpěvačka strávila několik měsíců v léčebně, kde bojovala s úzkostmi a depresemi. Jednou z příčin jejího stavu byly i sociální sítě, které jí neustále snižovaly sebevědomí. Číst si nenávistné komentáře a sledovat úspěšné kolegy, kterým se podle jejich profilů daří tak skvěle, dokáže k depresím dohnat i milionáře…

Jaký máte k sociálním sítím vztah vy? Jste spokojeni s jejich přínosy, či si stále více všímáte, jak negativně ovlivňují naše životy? Pište pod článek.

Autor: Rimsy

Lži na Facebooku – kdo námi manipuluje?

Kdo je vlastně na Facebooku? Demografická data ukázala řadu absurdit!

Další galerie