Slavní autoři byli často podivíni. Kdo miloval kuřata nebo motýlí penisy a kdo byl opakovaně zavřený ve vězení

Nebuďme saláti. Příběh dvanáctileté nymfičky, která si začne s o třicet let starším pěstounem, je pořádně nemravné čtivo. Ne nadarmo je Lolita považována za jedno z nejkontroverznějších děl literatury 20. století. Autor knihy, Vladimir Nabokov, se za něj sice nedočkal přislíbené Nobelovy ceny, ale jeho hlavní zájmy stejně netkvěly v psaní.

V první řadě totiž zaměstnával svůj mozek jako entomolog. Broukoznalec, tedy přesněji, motýloznalec. Anebo ještě víc do detailu, znalec motýlího rozmnožovacího ústrojí. Za svůj život nakreslil tisíce mistrovských detailů motýlích genitálií. Na svém atlasu, který v zásadě vysvětloval to, jak se motýli z Asie dostali na sever Ameriky, pracoval až 14 hodin denně.

Revoluční spisovatel, nebo revolucionář?

V roce 2008 se Stieg Larsson stal druhým nejprodávanějším autorem beletrie na světě. Radost z toho už mít nemohl, byl tehdy čtyři roky po smrti. Mistr švédských temných příběhů měl ale mnohem temnější minulost, než by se při pročítání Muži, kteří nenávidí ženy vůbec mohlo zdát. Larsson byl totiž skalní komunista, a to jako fest. Coby aktivní člen Arbetareförbundet, tedy Komunistické dělnické strany, chtěl bojovat za lepší svět činy. Revolucí.

A tak v roce 1977 vyrazil na výlet do Eritrei, kde se přidal k marxistickým milicím. Díky výcviku ze švédské armády se tu stal dost populárním. Učil totiž zdejší partyzány zacházet s granátomety a minomety. Byl v tom vážně dobrý. Ne, sám nezabíjel. Ale učil to stovky jiných. O násilí ale věděl opravdu víc než dost.

Země čaroděje a nebezpečných kuřat

Čas pohádek už máme za sebou, ale o knize Čaroděj ze země Oz jste už asi nejspíš slyšeli. Dílko, které už bylo zfilmované tolikrát, až to není vtipné, je autorským počinem Lymana Franka Bauma. Ten mimochodem do tajemné země Oz zasadil dalších dvanáct románů, které se už ale síle prvotiny nevyrovnaly. Nevadí. Baum byl totiž v první řadě na drůbež. Kuřata, nosnice, váha a objem vajec, epidemie čmelíků, správné hřadování. Cože?

Ano, prakticky všechny americké asociace chovatelů slepic, drůbeží výstavy a veletrhy, odborné časopisy o slepicích, má na svědomí tento muž. Vztah k drůbeži u něj hraničil s těžkou obsesí, a kvůli kuřatům se několikrát nervově zhroutil. A tak, aby si odpočal od svého slepičího vidění světa, začal psát pohádky pro děti. Kvok!

Trosečník v podnikání

Kniha Robinson Crusoe má viděno dnešní optikou jisté nedostatky, ale berte v potaz, že vyšla v roce 1719. A to byla pecka. Navíc fakt, že tohle letité „dobrodružství na téměř pustém ostrově“ dráždí fantazii mladých čtenářů ještě dnes, také něco znamená. Když se ale budeme bavit o dalších počinech autora, Daniela Defoe, uvidíme jen sérii debaklů. Spisovatel, novinář, snílek. A hlavně totálně neúspěšný podnikatel. Selhal v prodeji svíček, tuku, cihel, dámského prádla, tabáku, vína, piva.

Vlastně, podle jeho experimentů jste mohli předvídat vývoj trhu: pokud to začne dělat Defoe, je na obzoru bankrot. Krachem skončil i jeho záměr na výrobu a prodej cibetkové kávy, kvůli kterému si nechal přivést sedmdesát šelmiček. Kávová zrnka z pozadí cibetek ale netáhla, za to byl zájem o jejich žlázy. Defoe tedy odprodá zvířata výrobcům parfémů. Poptávka je ale vyšší. Proto začne podvodně prodávat pachové žlázy vypitvané z koček, a vydává je za orgány cibetek. Když podvod s kočičím parfémem praskne, skončí ve vězení. Rozhodně ne naposled.

Autor: Radomír Dohnal

Génius s dlouhým vedením. Kteří slavní nadaní vědci a umělci neuměli počítat nebo věřili šílenostem?

Zubaři se obejdou i bez vrtačky. V řadě případů by to šlo, ale museli by sami chtít

Další galerie