Simona Stašová: „Na slovo celebrita jsem h! A nejsem žádná kráska…“

Po padesátce se jí podařilo to, o čemž ženy jenom sní. Z ,,utahané šedé myšky“ se najednou ve filmu Román pro ženy proměnila herečka ve femme fatale. A svou image si drží i teď – v NEUVĚŘITELNÝCH šedesáti letech. Škoda jen, že s chlapy jí to tak úplně nevychází, a proto se o nich odmítla bavit. Co nám na sebe prozradila, se dozvíte v našem rozhovoru.

Je pořád k mání?!

Nejspíš budete souhlasit, že je herečka lákavým ,,soustem“ i pro muže mladší ob dvě generace. Přesto v lásce zůstává sólovým hráčem. I když chlapi se kolem ní točí neustále. Jenže najít toho ,,pravého“ dá někdy fušku. Kdo patří mezi osudové protějšky atraktivní zrzky?

Když naivní dívenky snily o pohádkovém princi Pavlu Trávníčkovi, k oltáři si ho tenkrát odvedla ještě nepříliš známá herečka Simona Stašová. Manželství jim ale dlouho nevydrželo, na pohádkovém životě se neshodli. A tak šli od sebe.

Jak Simona Stašová přiznala, nejhůř jí bylo kolem třicítky. Připadala si stará, nemožná a neatraktivní. Ale pak přišel ital Eusebio a herečce se tenkrát podlomila kolena. Láska, která ji dala i prvního syna Marka, trvala osm let. Dalším mužem, který ji popletl hlavu, byl herec Pavel Skřípal. S ním má syna Vojtu. Od té doby o svých ,,vyvolených“ zarytě mlčí… Ale prý se najde vždycky někdo, kdo ji drží za ruku…

***

Vypadáte lépe a lépe, přitom, na rozdíl od svých kolegyň, odmítáte plastiky. Proč?

Musím se přizpůsobit svému povolání a ztratila bych tím role. S Ondřejem Vetchým jsem teď hrála ve filmu Život je život utahanou maminku. Kde já bych k takové roli přišla, kdybych měla všechno vyhlazené? Takže musím svoji vizáž skloubit s tím, že chci vypadat hezky jako žena, ale také s tím, že některé role vyžadují babičku. Kdybych pleť vytáhla, byla by to hrozná škoda a já si to uvědomuju. Navíc nejsem žádná krasavice, nikdy jsem nebyla a ani nechci, aby mě někdo přemlouval, že jsem. Mě vlastně stvořili lidi jako je moje vizážistka a maskérka Eva Hrušková.

To asi není jen jejich práce…

Proč já bych chodila exkluzivně upravená? V soukromí tak nevypadám. Žiju docela obyčejný život, který nemá s exkluzivitou nic společného. A ani tak žít nechci. Mě to obtěžuje, nejsem celebrita.

Ale lidi vás ale jako celebritu vnímají…

Mně to ale, přiznám se, připadá už skoro jako nadávka. Kde v tomto označení rozlišíte kvalitu a kvantitu? Já se tomuto termínu už bráním. A abych pravdu řekla, leze mi na nervy. Považuji se především za divadelní herečku. A k tomu nepotřebuju vyhlazené vrásky, ale srdce a duši.

Pro spoustu žen jste ale inspirací, protože vám to teď ohromně sluší. (A mužům se určitě líbíte také :))

Snažím se, navíc je to i mým životním stylem. Moje zásada třeba je, že chodím brzy spát. Taky plavu, jezdím na kole. Jím hodně ryb, ale kromě toho všeho potřebuji taky dobré krémy.

Proto jste se stala tváří Charming4ever?

Když mě oslovili, tak jsem si řekla, že když se o mě budou starat a zásobovat mě krémy, klidně to pustím do světa a nebudu žárlivá na to, že tuto švýcarskou kosmetiku používám jenom já. Dneska v mých letech už nemusím mít pifku na žádné ženy, které touží taky vypadat hezky.

V poslední době vás provází příjemné profesní úspěchy. Teď je to třeba cena za nejlepší herečku za film Sebemilenec na mezinárovním festivalu v Soulu…

Vůbec jsem nevěděla, do čeho jedu a byla jsem ohromená. Bylo to celé neuvěřitelné. Červené koberce, snímání otisků do chodníku slávy… A když jsem se dozvěděla, že v roce 2007 vyhrála stejnou cenu jako já Heleen Mirren, říkala jsem si, že jsem v dobré společnosti.

Musí to být pocit obrovského zadostiučinění.

Ano, ale dneska už z toho nemůžu zblbnout, stojím nohama pevně na zemi. A hlavně to téma filmu – domácí násilí, je aktuální po celém světě. Ale i když dostanu cenu, vím, co je za mou profesí práce a že stejně budu muset druhý den zase na jeviště. Takže si to užiju a je to pryč.

Myslíte si, že se v každém věku dají plnit sny a že by je člověk neměl vzdávat?

To v žádném případě. Kvůli tomu hraju Shirley Valentine. Nedávno jsem měla pětistou reprízu a celé představení je o tom, aby se ženské přišly podívat, jak nevzdávat život. Je to magická hra. Ženské na ni chodí pořád dokola. Berou manžela, milence, kamarádku, maminku… To je to poselství, které mě baví předávat. (TIP REDAKCE, když nevíte, kam vzít svou partnerku…nebo kam ji poslat, když je dobrej zápas v telce.)

Jsou na vás vaši synové pyšní a prožívají s vámi úspěchy?

Podívejte se, ti mají jiné starosti, na mě kašlou. Ani nevím, jestli věděli, že jsem třeba v Koreji. Ale já je nenutím můj život prožívat, mají svůj. Mojí kariérou se absolutně nezaobírají. Vůbec. Už jsou zvyklí od babičky, takže to berou jako běžný chleba.

Autor: duš

Foto: Městská divadla pražská, Facebook, Avon

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Janys Chadzopulis: Nedělám rozdíly mezi autem za 5 tisíc a 5 milionů

Ivana Benešová: Tak trochu mimozemšťan