Severní Korea: cenzura každého slova, uctivý postoj před sochami diktátorů a další střípky ze socialistického ráje
Na fandění si tu platí komparz, turisté jsou monitorováni nonstop a místní průvodci na sebe navzájem bonzují. A když nerespektujete svou zemi nebo vůdce? Prostě zmizíte. Severní Korea je opravdový ráj socialismu.
Severní Korea: země, kde zítra znamená předevčírem. Jak se tu lidé baví? V roce 2016 třeba „bombardovali“ Jižní Koreu. S pomocí nafukovacích balónků, které ale místo Štěstí nesly na druhou stranu hranice jen použitý toaletní papír. Těžko říct, jestli je to příklad biologické války nebo jen totální sračky.
Hlasy ze záhrobí
Severokorejské ministerstvo zahraničí kromě produkce pozitivního obrazu o národní diktatuře občas vypracovává i hodně neformální dokumenty. Třeba „dokonalý“ padělek dopisu, který sepsal Abraham Lincoln a adresoval jej Baracku Obamovi. Prostě vzkaz ze záhrobí od Otce zakladatele, aby Američané už nezlobili a dali Korejcům pokoj. Odesláno z Pchjongjangu? Hodně nenápadný. Co přijde příště? Zapálený sáček s bobkem na zápraží Bílého domu?
Fandí celá země
I když ji na stupních vítězů obvykle neuvidíme, Severní Korea hraje fotbal a účastní se Světového poháru. A věřte nebo ne, při zápasu s Brazílií byly jihoamerické tribuny přeplněné fanoušky severokorejského týmu. Že by se rázem kvůli fotbalu tahle zabetonovaná země otevřela světu? Ale kdepak, režim jen najal 12 000 placených herců z Číny, aby jim na tribunách vytvořili ten správný asijský kotel.
Puglasari: socialistická Godzilla
Perverzní zálibě Asie v příbězích o obří Godzille nejspíš nemáme šanci v Evropě porozumět, ale prostě u nich frčí. Má to ale háček, jde totiž o „vynález“ japonských scénáristů. Proto nejvyšší severokorejský vůdce nařídil v roce 1976 speciální akci. Únos Shin Sang-oka, japonsko-jihokorejského režiséra. Po pěti letech v severním ráji jim pak natočil film Pulgasari. Což je taková socialistická verze Godzilly.
Provádět turisty je peklo
Nejhorší povolání v Severní Koreji? I když tu 75 % populace pořád kadí do kbelíku, svážet lidské fekálie je relativně pohodová práce. Nejhůř se mají průvodci zahraničních turistů. Byť jsou dokonale politicky prověření, chodí vždy v páru, aby se hlídali navzájem. A neprozradili výletníkům nic, co se nehodí. Po každé takové návštěvě sepisují zevrubnou zprávu, v rámci které musí vytknout všechny nedostatky práce svého kolegy. Výsledek? Do koncentráku za trest putují oba. Zlaté kbelíky s exkrementy.
Jinak mezi vděčné povinnosti průvodců patří třeba to, že musí dohlížet na to, abyste sochy dynastie diktátorů vždycky vyfotili celé, od hlavy k patě. Protože… to nikdo neví, jsou to prostě cvoci. Existuje dokonce předepsaný uctivý postoj (ruce podél těla, určitě ne v kapsách), ve kterém tyto sochy můžete pozorovat.
Totální kontrola
Kontinuální propaganda, tlampače hlásající jedinou pravdu, letáky a billboardy přesycené lží. Zdravou mysl si tu udržíte pár dní, ale žít v tom pár generací? Smysl pro realitu v tomhle skanzenu nestojíte. A když zapnete televizi? K dispozici máte čtyři kanály – zpravodajství, sport, politika a pro děti. Na těch sice neběží komerční reklamy, ale každé pronesené slovo bylo schváleno cenzory.
Volby máme, copak o to…
„Ale vždyť je tam demokracie! Mají přece volby, ne?“ Jasně, klidně i několikrát do roka. Nebo jednou za pár let, jak se to zrovna hodí. Pravda je ale taková, že na výběr máte vždycky jen z jednoho kandidáta. Asi víte, o koho jde. A aby to bylo vtipnější, je volební účast povinná. Ne že by na vašem hlase záleželo. Kim to vždycky vyhraje, s maximálně přesvědčivým výsledkem 99,98 %. Občas se taky volí starostové, radní a předsedové výborů. Ale nakonec je to jen o tom, koho si Vůdce a strana na daném místě představují.
Severní Korea je prostě socialistický ráj se vším všudy.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Návod nejen pro diktátory: Jak zmanipulovat výsledky voleb? Svět je plný prokazatelných příkladů!
Přepisování historie. Které národy si s chutí upravily vlastní minulost a tváří se, že se nic neděje