Yvan Keller: Polštářový vrah oběti uspával. Tiše zabíjel 12 let

Život potulných košíkářů

Yvan Keller se narodil 13. prosince 1960 ve Wittenheimu na severovýchodě Francie. Pocházel z velké rodiny, měl ještě dalších sedm sourozenců. Rodiče byli potulní výrobci proutěných košů, rodina se ale nakonec usadila právě ve Wittenheimu, kde si Yvanův otec našel práci v dolech na potaš. Matka zemřela velmi brzy a na početnou rodinu zbyl otec sám, což nebylo vůbec jednoduché. Těžkou práci proto musel nakonec vykonávat i syn Yvan.

Možná právě těžká rodinná situace dovedla Yvana na scestí, ve dvaadvaceti letech byl poprvé zadržen za loupežné přepadení a soud jej odsoudil na 10 let za mřížemi. Na svobodu se dostal v roce 1989. Tehdy začal se svým vražedným běsněním a pokračoval až do roku 2001, kdy byl konečně dopaden.

Závislost na hazardu z něj udělala zvíře

Wittenheim je předměstím francouzského města Mylhúzy, to se nachází v blízkosti hranic s Německem a Švýcarskem. A právě v této pohraniční oblasti se rozhodl Yvan Keller vraždit. Vždy si vybíral oběti, které bydlely od Mylhúzy ve vzdálenosti maximálně 65 kilometrů. Společné však měly ještě jedno, obvykle se jednalo o starší ženy.

Zabil je ve spánku. Poté je okrádal, hlavně o drobné šperky nebo o peníze, větší cennosti ale nebral, aby nevzbudil podezření. Byl totiž závislý na hazardu, rád sázel na dostihy, bydlel v drahých hotelích a chtěl si užívat luxusního života. Patrně si tím kompenzoval to, čeho se mu jako dítěti nedostávalo.

To potvrdila i první Kellerova partnerka Marina. S tou začal chodit, když bylo Marině pouhých osmnáct let. Byla do něj zblázněná a později vypověděla, že ji nutil i do prostituce, aby měl na hazard peníze.

Maskované vraždy

Svou přezdívku Polštářový vrah si Yvan Keller vysloužil proto, že pokaždé vraždil stejným způsobem. Když se do domu oběti vloupal, ve spánku ji udusil polštářem a tělo následně naaranžoval tak, aby to na první pohled vypadalo, že zemřela ve spánku. Všechny ženy ležely na zádech a v několika případech i pitva prokázala, že příčinou smrti bylo srdeční selhání. Vzhledem k věku zabražděných na tom nebylo nic divného. Zabíjel zásadně v noci a vybíral si domy, kde žily seniorky samy. I když měl Pillow Killer několikrát na mále a smyčka se začala utahovat, policie ho zadržela až mnohem později.

Spořádaný a pracovitý zahradník

Přes den byl ochotným sousedem a pracovitým zahradníkem, všichni zákazníci si jeho služby chválili, nikoho by nenapadlo, že se jim o zahradu stará sériový vrah. Díky práci zahradníka se ale několikrát dostal i do domů, které měl v plánu vyloupit, což mu poskytovalo značnou výhodu. Buď získal klíče od domu, nebo si nechal někde nenápadně pootevřené okno. Navíc měl přítelkyni, jeho druhá družka se jmenovala Séverine. Začátek jejich vztahu byl ale více než podivný.

Když si Keller začal se Séverine, byla zadaná a on kvůli ní opustil svou první přítelkyni Marinu. Přítele Séverine pak navštívil a se zbraní mu pohrozil, že pokud ji neopustí, vystřelí mu mozek z hlavy. Výhružka pomohla a Séverine byla opravdu už jen Kellera. Zůstala s ním po celou dobu, dokonce byla v Kellerově případu podezřelou, nikdo nechtěl věřit tomu, že o ničem nevěděla, vždyť z uloupených peněz měla prospěch i ona. Nic se jí ale nepodařilo prokázat.

Vraha udal vlastní bratr

I přesto, že ho v roce 1993 udal jeho kamarád, který jej vozil v noci k místům činu, policie nic nezmohla a případ smetla pod koberec. Kellerův přítel Nicollo totiž neměl nejlepší pověst a policie ho nepovažovala za důvěryhodného člověka. Navíc nebyly žádné hmatatelné důkazy. Až v roce 2001 policie reagovala na udání Kellerova bratra, ten svého příbuzného označil za vraha a lupiče.

Začali se tehdy Kellerem konečně zabývat hlouběji. Zvláštní bylo i to, že skromný zahradník si se svou přítelkyní užívá života plnými doušky, že utrácejí horentní sumy v kasinech a na dostizích. Dále policie vyslechla první Kellerovu přítelkyni Marinu a také znovu otevřela udání z roku 1993. To už bylo dost důkazů, aby ho mohli nechat zatknout.

Přiznáním všem vyrazil dech, pak se oběsil

Yvan Keller se ke všemu přiznal, tvrdil však, že jeho Séverine za nic nemůže. Byl podezřelý z 23 vražd, on však doznal, že odhadem jich spáchal 150. I když se tohle číslo nikdy oficiálně nepotvrdilo. 22. září roku 2006 si pak Polštářový vrah ve své cele z tkaniček od bot upletl provizorní lano a oběsil se.

Tím však případ úplně neskončil. Séverine totiž zažalovala francouzský stát a žádala odškodné za sebevraždu svého druha. I přesto, že původně byla podezřelou, soud jí vyhověl a vysoudila odškodné ve výši 10 tisíc euro, navíc ještě v době, kdy nebylo uzavřené vyšetřování. To rozzuřilo rodiny Kellerových obětí, ty se totiž finančního odškodnění dočkaly až mnohem později.

Pokud by počet obětí opravdu dosáhl čísla 150, stal by se Polštářový vrah nejhorším sériovým vrahem francouzské historie.

Michail Popkov: Ve dne řádný policista, v noci Angarský maniak

Moses Sithole: Během šestnácti měsíců zavraždil a znásilnil nejméně 37 žen. Vinu nikdy nepřiznal

Další galerie