Nejznámější sériové vražedkyně a jejich nechvályhodné „rekordy“
Sérioví vrazi jsou statisticky z 86% muži. To ale neznamená, že by oněch 14 % sériových vražedkyň svými krvavými výkony nějak zaostávalo.
Není to zase tak dávno, co bylo v západním světě nemanželské dítě zásadním prohřeškem proti společenským konvencím. Jenže antikoncepce a potraty byly ještě větším prohřeškem, takže nemanželských dětí silně přibývalo. Co s nimi? Baby-boxy nefungují, sirotčince jsou přeplněné a popelnice se vyváží jednou za 14 dní. Takže tou nejsnesitelnější variantou pro vaše svědomí je přenechat za mírný poplatek své dítě k péči nějaké tetě. Amelia Dyerová je navíc teta, která tuhle službu inzeruje v novinách, a proto se u ní dveře netrhnou. Na svém baby-farmingu postavila tahle postarší Angličanka osobitý byznys, který pochopitelně fungoval jen tehdy, když se zbavila provozních vícenákladů.
O děti se už teta postará
Třeba nákupu jídla pro do péče svěřené. Ve sklepení svého domu jich hladem utrápila tucty, odhadovaná maxima jí zabitých dětí se blíží 400. Na šibenici po zásluze zamířila v roce 1896, ale její byznys-plán se tím rozhodně nepřežil.
V Dánsku na podobném principu fungovala vražedkyně Dagmar Overbyeová. Specialistka přes nemluvňata, jež je měla umísťovat do jiných rodin. Umísťovala je na onen svět, a tělíčka pálila v kamnech. Podezřelá z 16 a usvědčená z 9 vražd dětí toho na svědomí ale nejspíš měla mnohem víc. Bylo to ale hodně výnosné podnikání, protože její klientka nemohla jen tak přiznat, že měla nemanželské dítě.
Zvláštní péče o důchodce
O století později už nám nedělají starosti nemanželské děti, ale důchodci. Do baby-boxu se nevejdou, takže co s nimi? Abyste se o ně nemuseli starat, objednejte jim pečovatelku. Třeba Amy Archer-Gilliganovou. Jen si potom nestěžujte, že zrovna ji zahrnou staříčci do své závěti místo vás. Docházelo k tomu tak nápadně často, až to vzbudilo pozornost vyšetřovatelů. A ukázalo se, že sériová vražedkyně Gilliganová pomáhá důchodcům urychlit cestu na onen svět, manipuluje s jejich posledními vůlemi a sociálním pojištěním ve svůj prospěch. Takhle se pro-pečovala ke jmění po 48 lidech. Tím trumfla i vraždící pečovatelku Jane Topanovou, která odeslala na věčnost 31 důchodců.
Přestárlé vražedkyně? Ano!
Ženy-vražedkyně jsou obvykle ostře vyprofilované specialistky, a jejich vyšší věk není zabíjení na překážku. Italská tetina Lea Cianciulli se soustředila na nepříliš bystré paničky ve svém okolí, kterým dohazovala vymyšlené milence a příležitosti k lepšímu životu. Zinkasovala od nich peníze, a nechala je zmizet. Ne kouzelnou hůlkou, ale sekyrou. Pak z nich ještě vyráběla koláče a sušenky.
Sériová vražedkyně Nannie Dossová se specializovala na vraždění svých manželů a jejich (i svých) dětí. Trávila je jako hlodavce jedem. A „babička“ Dorothea Puente zase s chutí likvidovala své nájemníky a nájemnice, aby se dostala k jejich majetkům. Naporcované je pak zasadila pod květinové záhonky. Skóre každé z uvedené trojice osciluje kolem desítky dokázaných vražd a možná tuctu podezření na další.
Zabíjení pro radost
K vraždění manželů a dětí, vlastních i cizích, přidala likvidaci podezřívavých sousedů Belle Gunnessová. Na její insekticidem dochucené koláče si recept neberte. O své místo v Nebi se nebála ani Mary Elizabeth Wilsonová, která věděla, že si přechodem na katolickou víru pojistí přístup do Ráje, byť zlikvidovala většinu lidí kolem sebe čistě pro tu radost ze zabíjení.
To Catherine Flannaganová a Margaret Higginsová měly jiný obchodní model: životní pojištění. Prostě u nich složíte depozit v penězích, a oni ho předají vašim blízkým, kdyby se vám něco stalo. Úřady a právníci nemusí nic vědět. Tak to přece funguje, ne? Ne. V jejich podání následovala koňská dávka arzénu nebo rána palicí, a z pojištěnce se stala mrtvola. Dokázáno jim bylo 17 vražd.
Bátoryčka? Spíš asi ne…
Jedničku za péči byste nejspíš nevystavili ani porodní sestře Miyuki Ishikawové, která odstranila na stovku nemluvňat. Komplikovanější už je, že často tak učinila na „žádost“ jejich rodičů, protože neměli prostředky na výchovu další ratolesti (a zbavovali se většinou novorozených dcer).
A jak se to má s oficiální šampionkou z Guinessovy knihy rekordů? Báthory Erzsébet, Čachtická paní, je v tom dost pravděpodobně nevinně. Připisováno jí je na 600 obětí, vesměs mladých panen, v jejichž krvi se prý měla koupat, jako v elixíru mládí. Obvinění z brutálních činů ji totiž politicky odstavilo od moci a četných majetků. Ale celé to vypadá spíš jako kardinální podraz.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT