Ivan (25): Přítelkyně navštívila rodiče a nemluví se mnou. Důvod mě hodně překvapil
Se svou přítelkyní jsme se poznali už na střední škole, v té době se mě bála představit svým rodičům, protože jsem podle nich nebyl vhodným kamarádem, a už vůbec ne přítelem pro jejich milovanou dceru. Jenže my spolu zůstali až do dnešních dnů, žijeme spolu a plánujeme rodinu. Nakonec mě přijali – a já jsem si myslel, že už to bude navždy dobré. To jsem se ale docela zmýlil v úsudku.
Moje přítelkyně je na své rodiče hodně fixovaná, ona tak byla vychovaná, myslím, že i když už jsme spolu nějaký ten rok chodili, rodiče nechtěli, abychom se sestěhovali, a nikdy jsem moc nepochopil, proč mě nemají v lásce. Postupem času se to ale zlepšilo. Když jsem dostudoval vysokou školu, získal jsem dobrou práci, koupil jsem byt a opravdu jsem si tím u nich asi šplhnul.
Dobré vztahy jen na oko
Začali jsme jezdit společně na dovolené, trávili jsme spolu víkendy na chatě, oni jezdili k nám na návštěvy a my zase k nim. Věděl jsem jediné – že nikdy nesmím rozdělit dceru od jejich rodičů, takže jsme se vídali opravdu často.
Po poslední návštěvě, kdy jela přítelkyně k rodičům sama, jsem ale zase pochopil, že tyhle dobré vztahy byly asi opravdu jen na oko. Od té doby, co se Jana vrátila, nechce se mnou mluvit, odstěhovala se z ložnice a docela nehezky mi nadává. Trvalo mi dlouho, než jsem se dopídil, co se vlastně stalo.
Asi nejsem ten pravý, ale proč?
Nikdy jsem nedal nikomu sebemenší záminku si myslet, že to s Janou nemyslím upřímně, že ji nemiluji, že nechci děti nebo že ji snad podvádím. A nedělám to. Mám jen ji a nikoho jiného nechci, toužím po společném životě.
I když jsem se jednou vyjádřil, že s dětmi bych chtěl počkat, dokud nezačnu vydělávat tolik, že pokryju bez problémů splátky hypotéky, naše potřeby i náklady na děti. Jenže ani sama Jana mi nikdy neřekla, že děti chce hned. Ona sama ještě studuje, a tak by mě opravdu nenapadlo, že se v této otázce neshodujeme. Jenže za Janu občas myslí její rodiče.
Došlo mi, že nejsem pro ni v očích jejich rodičů dost dobrý, roky se dokázali přetvařovat. Jenže když se tam Jana objevila naposledy beze mě, začali se bavit o naší budoucnosti. A závěr? Ten mě samotného hodně překvapil.
Má tě jen jako hračku, vážně to nemyslí
Jana se vrátila od rodičů s výrazem, jako bych snad provedl něco příšerného. Až po týdnu, kdy se mnou vůbec nemluvila nebo jen nadávala, mi konečně řekla, o co jde. S rodiči vedli debatu, ze které vzešlo, že já děti nechci vůbec, že jsem kariérista a Janu mám jen jako jistotu, holku do postele a hospodyňku.
Nikdy by mě nenapadlo, že tomu moje milovaná Jana natolik uvěří, že si vsugeruje, že je to vlastně pravda. Ihned mi začala všechno vyčítat, řekla, že by dítě už dávno chtěla, jenže já jsem raději v práci, a to jen proto, abych se na ni nemusel vázat.
No a další problém? Janina maminka nabyla dojmu, že už jsme se dávno po tolika letech měli vzít. Svatbu já osobně ale za důkaz lásky nepovažuji.
Jsem zklamaný a nevím, co bude dál
Hodně mě zklamalo, že kvůli tomu, co jí řekli rodiče, se mnou Jana nemluví. Cítím, jak moc jsme se tím odcizili, ona je jako vyměněná a mě to samozřejmě trápí. Ale že bych jí jako důkaz lásky podstrčil okamžitě prsten a začal se snažit o potomka, to ne. Myslím, že pokud Jana chce věřit raději úsudkům svých rodičů, náš vztah spěje skoro po osmi letech ke konci.
Věděl jsem, že její rodiče jsou jiní, že mají k ní hodně silné pouto a ona k nim. Jenže jsem nevěděl, že jejich fantazie je až tolik bujná, a že tomu Jana navíc bude opravdu věřit. Čeká mě hodně těžké rozhodnutí, možná, že by bylo lepší z toho vztahu odejít.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Učitelka v USA svedla patnáctiletého studenta, čeká ji soud
Rozvod aneb 10 slavných hollywoodských párů, které se rozešly