Recenze: Assassin’s Creed – Bohužel nedotažená akční podívaná s nadměrnou příměsí sci-fi.

Cal Lynch (Michael Fassbender) zažil pochybné dětství. O svoji matku Mary (Essie Davis) přišel v útlém věku, když u jejího mrtvého těla našel svého otce Josepha (Brendan Gleeson) s vražednou zbraní, asasínským nožem. Od té doby ho neviděl, sám se ale uchýlil ke kriminálnickému stylu života. Agresi a násilí má v krvi, jak mu později objasní Sofia (Marion Cotillard) a její otec Rikkin (Jeremy Irons) v tajemné společnosti Absergo. Ve své krvi totiž dřímá odkaz asasínů – lokaci Jablka schopného vymýtit agresi, ale také svobodnou vůli. To se vždy snažili najít Templáři, jimž je Absergo a výzkum Sofie s Rikkinem zasvěcený. Když se jim Cal vzdá a nechá je nahlédnout příliš hluboko do vzpomínek svého předka Aguilara ze španělské inkvizice v 15. století, svobodná vůle se stane přežitkem. U něj totiž cesta Jablka během tehdejšího templářského převratu končí.

Co na to hráči?

V nejedné recenzi se dočtete o tuctu výtek a kritik vůči sedmému režisérskému počinu Justina Kurzela. Nakonec to tak vypadá, že to měl s dvojicí Fassbendera a Cotillard zabalit už při Macbethovi, a rizikový podnik v podobě filmové adaptace populárního, i když už trochu vyčerpaného herního skvostu Assassin’s Creed přenechat jinému, možná i spíš více do hry nadšenému režisérovi. Podle herních fanoušků totiž film vystavěl svůj příběh na nejvíce nezáživné příběhové lince hry vůbec. Vůči tomu by mohl leckdo oponovat tím, že Assassin si pouze nahodil udici na další, mnohem zajímavější dějové linky. My jsme hru nehráli, a o jejím příběhu tak příliš nevíme. Proto také můžeme film zhodnotit očima běžného, nezaujatého diváka.

Potenciál filmu dojíždí na konečném sestřihu

Jak už jsme nastínili, produkce filmu vystřelila po oscarových značkách v podobě Cotillard a Ironse. Sám Fassbender v hlavní roli sice zlatou sošku v repertoáru nemá, dvakrát už na ní měl ale náběh. Po stránce hereckých výkonů se tedy Assassinovi nedá vytknout nic. Idea skvěle odehraného filmu vyšla, průšvih ale patrně nastal ve chvíli, kdy dílo zamířilo do střižny produkčního studia. Každé z postav totiž chybí přinejmenším několik minut materiálu vysvětlujícího její motivy a vedoucí charaktery více do hloubky. V konečném dojmu vám tak hlavní postavy klidně mohou splynout s vedlejšími, kterých bylo ve filmu v souvislosti s tímto nedostatkem přespříliš. Cal, Sofia i Rikkin tak sice mají dobré obsazení, jako postavy však působí ploše a za srdce, natožpak za pozornost vás dvakrát nechytnou. Totéž se dá potom říct i o celé zápletce.

Jak s postavami, tak s příběhem

Vzhledem k tématice hry protínající světovou historii již od 12. století po současnost a sledující konflikt mezi dvěma znepřátelenými, mysteriózními frakcemi, do čehož se tvůrci neostýchali přimíchat řádnou dávku sci-fi, filmu nemůžeme upřít bohatý a nanejvýš složitý námět. Jeho komplexní vysvětlení i pro běžného diváka, nejenom pro hráče, však vyžadovalo přesně totéž, co hlavní postavy obsazené oceňovanými herci. Víc času. Při téměř dvouhodinové stopáži je asi naoko poněkud hloupé něco takového říct, sami ale poznáte, že po skončení filmu budete mít na jazyku více otázek než předtím, než jste vůbec vešli do kina. Justin Kurzel si měl buď utrhnout menší sousto, nebo se měl skutečně nějakým způsobem pokusit prodloužit film alespoň na dobré dvě a půl hodiny, aby diváci po skončení promítání nevnímali film jako úplný nesmysl.

Obraz a akce byly fascinující

Assassin’s Creed rozhodně exceluje v akčních bojových scénách, ve kterých Kurzel využil netradiční natáčecí technologie spočívající právě v návratu k tradici. Skutečné lokace, parkouristi, chlapíci od MMA doopravdy si rozbíjející frňáky – minimum dokreslování. Ve vizuálu filmu se tak málokdo zklame, a vůbec výborné bylo prolínání Aguilara bojujícího v autentickém prostředí a kostýmu spolu s Calem v Absergu, kde se o stimulaci jeho vzpomínek staralo mechanické rameno Animu. Kompozice tedy také byla téměř bez chyby, vytknout bychom mohli pouze nepříliš záživný začátek, který nás neupoutal tolik jako zrovna první z pořádných bojových scén.

Abychom tedy prolnuli názory hráčů s naším vlastním. Assassin’s Creed měl buď ve stávající délce cílit hlavně na akční sekvence a vyzdvihnout více hlavní postavy při  méně náročné složitosti celého příběhu, nebo měl dostat delší stopáž. Rozhodně se nedá říct, že by to byl film naprosto k zahození, spousta potenciálních diváků ale mohla po většinově negativním hodnocení od zhlédnutí upustit, čímž potom trochu ztrácíme naději v pokračování, které by mělo tolik co vysvětlit. Aby ale byly pro jeho natočení prostředky.

A jak se film líbil vám? Hráli jste hru, nebo byl pro vás Assassin’s Creed naprostou novinkou?

Autor: Jan Marek

Za spolupráci děkujeme síti kin Premiere Cinemas a všechny tímto zveme do jejich kin! 

Recenze Rogue One: A Star Wars Story – Neobyčejný příběh obyčejných lidí

Recenze: Underworld: Krvavé války – Dostály jménu. Pustily žilou všem a všemu, i logice.

Další galerie