Popletený původ: Croissanty nejsou z Francie, káva není z Brazílie a dudy nejsou ze Skotska

Původ croissantů je přesněji řečeno v zemích Orientu, kde to se sladkým pečivem vážně umí. Recept přivezli do Evropy křižáci „pojídající pohanské půlměsíce“ a až národním vánočním pokrmem se stal v zemích současného Německa. Nápad vyplnit croissant sladkou náplní, posypat ho mandlemi a drcenými oříšky, to už je zase vídeňská práce. Jejich tradiční kipfel se připravuje od roku 1683. Dá se tedy bez uzardění říct, že v půlce Evropy jedli croissanty mnohem dřív, než s tím začali Francouzi.

Typicky řecký, z Bulharska

A jak si stojí řecký jogurt? Inu, poprvé jej s pomocí užitečných kvasinek připravovali už v Mezopotámii. Poté tenhle model úpravy mléka přejali Turci, aby se spolu s rozmachem Osmanské říše dostal až na Balkán. Tady pak detaily doladili Bulhaři. Teprve na počátku 20. století pak Stamen Grigorov, bulharský student medicíny, vyšlechtil kvasinky dávající jogurtu onu typickou „řeckou“ tvarohovitě nakyslou příchuť. Ve výsledku to tedy není moc tradiční, ani moc řecké.

Mělo se za to, že Švýcaři světu mohou nabídnout přesné hodinky, sýr, kapesní multi-funkční nožíky a čokoládu. A byť tedy se švýcarskou čokoládou chybu neuděláte, za ryze „swiss“ produkt se považovat nedá. Pravlastí čokolády je Mexiko a mistry její prapůvodní přípravy byly Olmékové. Sladko-hořkou chuťovku pak do Evropy dopravili Španělé, aby se horká čokoláda stala jedničkou na anglické tabuli. Švýcaři jsou v celé předlouhé historii čokolády jen co do počtu.

Chuťovky i povzbuzováky

Kořeny pití a pražení kávy netřeba hledat v Brazílii. Ona taková brazilská káva špatná rozhodně není, ale pokud jdete k jádru věci a kávového zrnka, to je doma na úplně jiném kontinentu. V Africe, respektive v Etiopii. To až budete příště nad ranním šálkem kávy vzpomínat, co přišlo dobrého zpoza Středozemního moře… jinak tahle africká povzbuzující chuťovka k nám dorazila oklikou přes Arábii.

Sušenky štěstí. Jasně, taková ta křupající hloupost, na níž můžete ztratit zub i důstojnost, poté co si přečtete nějaké zaručené moudro zapečené dovnitř. Může být něco víc čínského? Inu, snad kromě pandy opravdu cokoliv, protože tyhle sušenky jsou ve skutečnosti doma v Japonsku, a jedly se k polévce miso. Nicméně do země, která je proslavila, to zase tak daleko nemají.

Tohle bude bolavé, hlavně pro všechny obyvatele od Pádské nížiny dolů. Itálie totiž není místem zrodu těstovin. Nápad se mnohem dřív – v mnoha variacích – opakoval v Číně, na Dálném východě, na Arabském poloostrově. Takže si špagetožrouti mohou vybrat, jestli jejich oblíbená chuťovka pochází z území Libye a Tunisu, anebo jestli jim ji poprvé naservíroval Marco Polo po návratu z Orientu.

Bulharsko vrací úder

Když se řekne azbuka, každý si hned představí Kreml. Vtip je v tom, že tohle písmo se zrodilo z cyrilice, která je lehce inspirovaná řeckou abecedou. Prapůvodní model je tedy třeba hledat spíš kolem Soluně než Moskvy. Ostatně v těch končinách se na gramotnost nikdy moc nesázelo. Číst a psát se v ruských stepích učili od mnohem vzdělanějších Srbů a Bulharů. Není bez zajímavosti, že Bulhaři v minulosti opakovaně sehráli roli nositelů kultury a pokroku…

Něco rytmického na závěr? Co třeba ten hudební nástroj, který si hned každý spojí se Skotskem – dudy! Ty už jsou na světě skutečně dlouho. A první dochovaný exemplář, s měchem z psí kůže a píšťalami z kostí, byl archeology nalezen – v řeckých Thébách. Ne, odtam nepochází. Jako první je vyráběli ve starém Egyptě. Kravál dělaly pořád stejný. Proto si je na zastrašení nepřátel brali k tažením i římští legionáři, a takhle se dostaly až do Skotska.

Bulharska se zjevně nezbavíme ani u dud. Věděli jste, že po Skotsku jsou národním hudebním nástrojem i tam?

Forrest Gump: Drby a zajímavosti z natáčení

Češi a fenomén piva. Znáte zajímavosti o pití piva v České republice?

Další galerie