Putování po Balkáně: tipy, které bys (ne)měl vynechat

Co říkají průvodci

Když začnete dělat rešerši podle různých průvodců, dostanete mraky tipů, co navštívit. Tak jsme si zkusili projet turisticky významná místa a dát doporučení, jestli skutečně stojí za návštěvu.

Praha – Bělehrad

Cesta z České republiky do srbského Bělehradu není ani zdaleka tak zdlouhavá, jak se může zdát a nejspíš bude rychlejší než do Chorvatska. Ideální je vyrazit brzy ráno, třeba kolem čtvrté hodiny a když půjde všechno dobře, kolem poledne budete v Bělehradě.

Tip na cestu 1: Slovenskou i Maďarskou známku koupíte komfortně on-line po internetu ještě doma. Takže se pak nemusíte zdržovat nákupem viněty po překročení hranice.

Jen počítejte s tím, že při překročení hranic Maďarsko – Srbsko vás čeká celní kontrola. A celníci nespěchají, takže i když měla kolona jen asi 400 metrů, strávili jsme zde hodinu. Po překročení hranic budete za nějaké 2 hodiny v Bělehradě.

Tip na cestu 2: Srbsko není v Evropské unii, takže zde budete platit velmi drahý roaming českých operátorů. A to se vůbec nevyplatí. Řešením je koupit si místní SIM kartu. Já ale využívám služby eSIM (nejde o fyzickou SIM kartu, ale o elektronickou kterou jen nahrajete do mobilu). Tarif Eurolink, který obsahuje celou Evropu, vyjde na 13 USD a obsahuje 3 GB dat.

Bělehrad

Hlavní město Srbska je mnohem modernější, než byste si mohli myslet. V centru najdete množství malých stylových kavárniček s výtečnou kávou, mrakodrapy, moderní architekturu.

Procházku začněte pod koněm. Tak jako se v Praze lidé schází pod koněm sv. Václava, v Bělehradu se schází pod koněm knížete Mihailo Obrenoviće. Bělehradské hlavní náměstí lemuje řada významných budov včetně Národního divadla a Národního muzea. Místo je dobrým orientačním bodem pro návštěvu dalších bulvárů Terezije a Knez Michailova. Odtud se vydejte směrem k pevnosti Kalemegdan.

Historie Bělehradu se začala psát ve 4. tisíciletí před naším letopočtem, kdy na území byli Keltové. Pevnost Kalamegladan, nejstarší památka ve městě, mezi svými zdmi hostila všechny obyvatele Bělehradu.
Nenechte si ujít výhled na soutok Sávy a Dunaje a sochu Pobednika (Vítěže), jeden ze symbolů Bělehradu. Vedle pevnosti stojí sbírka historických děl lákající k návštěvě Vojenského muzea.

Pokud ještě něco stojí za návštěvu, tak je to Bazilika sv. Sávy. Chrám z bílého mramoru patří mezi největší pravoslavné kostely na světě – pojme 10 700 věřících. Obrovitá kopule váží neuvěřitelných 4000 tun.

Tip na cestu 3: V Srbsku nepíšou latinkou, ale azbukou. Pokud, stejně jako já, těmto znakům nevládnete, budete dost nahraní. Jednoduché řešení: Google Translator v režimu Fotoaparátu. Aplikaci stačí zamířit na text v azbuce, aplikace text v azbuce přeloží rovnou do češtiny.

Bělehrad: jídlo, ubytování, ceny

Bělehrad je velmi levným městem. Za 200 Kč zde pořídíte skutečně luxusní oběd. Naprostá většina restaurací přijímá platební karty, takže ani nemusíte měnit na Dináry (1 Dinár je asi 0,2 Kč). Co musíte rozhodně ochutnat, to jsou čevabi. Nebo chcete-li čevabčiči. V každé restauraci k nim dostanete i hranolky. Doporučuji přiobjednat i salátek, jinak bude jídlo suché.

Tip na cestu 4: Pokud chcete vidět to nejlepší z Bělehradu, vyrazte večer do uličky Skadarlija. Svou atmosférou bývá Skadarlija přirovnávána k pařížskému Montmartru. Vypravte se tam třeba na večeři – na výběr máte z těch nejlepších restaurací. Za hudebního doprovodu muzikantů můžete ochutnat srbské speciality a lokální alkohol. Stojí to za to!

Také ubytování je cenově přijatelné, takže se nebojte sáhnout po hotelu v samotném centru Bělehradu.

Drvengrad

Velkým turistickým lákadlem Srbska je Drvengrad. To jsme už ale 250 km za Bělehradem. O co jde? Drvengrad je filmové městečko, které nechal postavit Emir Kusturica. Světoznámý srbský režisér zde vybudoval kostel, kino, restaurace, domy k bydlení, prostě kompletní vesnici ze dřeva. Jaká je skutečnost? Za půl hodiny budete mít městečko prochozené a je to vlastně hrozná nuda. Za návštěvu určitě nestojí. Tím opouštíme Srbsko a jedeme do Černé Hory. Opět čekejte hraniční kontrolu.

Durdevica Tara (Černá Hora)

Při přejezdu řeky Tary se nevyhnete mostu poblíž městečka Djurdjevića Tara. Tento úžasný architektonický prvek stojí za návštěvu. Pochází z roku 1937, před vypuknutím 2. světové války. Za nepřátelské ofenzívy vznikl příkaz partyzánského velení zničit ze strategických důvodů tento most. Sabotér byl okupanty chycen a na tomto mostě popraven.

Tip na cestu 5: Pokud jste dobrodružná povaha, můžete se nechat přes údolí řeky Tary přetáhnout laně.

Žabljak

Žabljak je centrum národního parku Durmitor. Že neznáte? Velká chyba. Jde o jeden z nejkrásnějších evropských parků. Kam se tady vydat?

Crno jezero – nejznámější a nejkrásnější jezero v parku. Má tvar osmičky, takže když je sucho a poklesne hladina, stanou se z něj jezera dvě. Kolem jezera je krásná procházka, navíc se v něm můžete okoupat. Čeká na vás dokonale průzračná voda.

Savin Kuk – Jak se dostat do nadmořské výšky nad 2300 metrů? Na Savin Kuk vedou lanovky – jedna navazuje na druhou. Takže do půl hodinky se díváte na celé pohoří Durmitor z úplné střechy. Určitě stojí za návštěvu!

Kotor

Historické město Kotor je jedním z nejkrásnějších měst, jaké jsem kdy navštívil. Není divu, že je zapsané v UNESCO. Vyrazte do města co nejdříve, klidně hned v 8. Jen tak pohodlně zaparkujete. Hned na začátku vás přivítají famózní trhy: pršut, božské sýry, domácí pálenky, klobásy, úžasná zelenina, ovoce, melouny. Tady bude v desátém nebi každý labužník. Do starého města vedou tři brány – hlavní Mořská brána (Vrata od Mora), nad níž je datum osvobození města od nacistů, komunistická hvězda a Titův citát, Gurdićova brána a Říční brána (Vrata od Škurde). Mořskou branou se dostanete přímo na hlavní náměstí Trg od oružja (Náměstí pušek) s věží s hodinami z roku 1602. Město je plné maličkých restaurací, kaváren, pizzérií a z každého domu na vás dýchne pravá historická atmosféra. Město je navíc plné divokých koček, které se zde jen tak potulují. Kouzelná atmosféra!

Tip na cestu 6: Na trhu se neopejpejte a využijte ochutnávky, které každý stánek nabízí. Když nevíte, jaký vybrat sýr, klobásu nebo pršut, je nejjednodušší ochutnat.

Jezerski vrh

Jen kousek od Kotoru se nachází Jezerski vrh. Vzdušenou čarou budete jen pár metrů od moře, ale přitom ve výšce 1660 metrů na mořem. Cesta autem je dobrodružná. Pojedete velmi úzkými serpentýnami, které jsou široké tak na jedno auto. A to cestou v protisměru potkáte třeba i autobus. Výhledy odtud berou dech. Uvidíte Skaderské jezero, město Kotor i jeho zátoku, budete si připadat jako v letadle. Ale zadarmo to není. Vysoko vyjedete autem, ale ještě asi půl hodinky půjdete pěšky, abyste byli na samém vrcholu.

Jedeme do Chorvatska.

Dubrovník

Když byl takhle úžasný Kotor, jak asi bude vypadat Dubrovník, kterému se říká Perla Jadranu? Dubrovník vypadá nádherně, pokud se na něj díváte z vrchu.

Ale jako město samotné moc zajímavé není. Dýchá z něj komerce. Proč? Natáčela se tady Hra o trůny, takže všude prodávají různé merče ze seriálu. Jsou tu kvanta lidí, takže se dá sotva hnout. Ulice jsou navíc široké, takže stínu je zde málo. Možná perla, ale já bych se sem už vrátit nechtěl.

Čím vyrazit?

Na cestu jsme se vydali novým Volkswagen Multivan. Je to první Multivan, který nevychází z užitkové verze, ale platforma pochází z osobáků, nejbližší příbuzný je tak Volkswagen Passat. Díky tomu je auto velmi tiché, komfortní, uvnitř si budete žít jako v pokojíčku. V pohodě sem nacpete 6 lidí, přičemž každý má své pohodlné křeslo. A ještě zůstane mraky místa pro bagáž.

Náš Multivan byl plug-in hybrid. To znamená, že kromě benzinového motoru mu pomáhá ještě elektromotor, který bere energii z lithiového akumulátoru s kapacitou 10,4 kWh. Multivan umí jet jen na elektřinu, ale dojezd je asi jen 50 km. Na dlouhé trase po Balkáně jsme tak využívali hlavně hybridní režim. 900 km dlouhou cestu do Bělehradu jsme tak zvládli se spotřebou 5 litrů benzinu na 100 km. Jízda na elektřinu je pak skvělá třeba právě při popojíždění na hranicích. Za hodinu ujedete jen 400 metrů, ale benzinový motor nemusí nastartovat ani jednou, to je paráda!

Ve velkých městech, jako je Bělehrad nebo Dubrovník, běžně narazíte na nabíječky pro elektromobily. Ale v odlehlých oblastech nikoliv. Naštěstí lze Multivan nabít i z obyčejné 230V zásuvky. A když není ani ta? Benzinový motor umí fungovat jako generátor. Stačí jet 100 km po dálnici a baterii zase dobijete (lze nastavit v palubním počítači). Je to za cenu vyšší spotřeby, třeba 11 litrů benzínu na 100 km, ale zase máte plnou baterii a po městě pak jezdíte v hybridním režimu se spotřebou pod 2 litry na 100 km. Je tak efektivnější nechat dobít baterii v situaci, kdy stejně benzinový motor běží, než na spalovací motor jezdit po městě, což není ani ekologické, ani ekonomické.

Multivan se zkrátka přiblížil osobákům. Z mého pohledu má mnohem blíže k Sharanovi, než ke starému Multivanu. Zůstala mu prostornost, ale ten odsun od užitkového auta je neuvěřitelný.

Balkánská kuchyně

Co byste měli při návštěvě ochutnat?

Popeči – mleté maso uválené do tvaru klobásy, plněné šunkou, sýrem a na povrchu potřené zakysanou smetanou.
Kajmak – tradiční durmitorský sýr. Moc dobrý!
Pljeskavica je lahodná smažená placka z mletého masa. Podává se sypaná měkkým ovčím sýrem. Na masové speciality je doporučována restaurace u Černého jezera na začátku NP Durmitor, kde můžete vidět, jak se váš pokrm připravuje na otevřeném ohni.
Čevapi je obdobou našeho čevapčiči, ale v mnohem lahodnější formě. Zdejší Čevapi se dělá z kvalitního masa a bez strouhanky.
Džigerica jsou výtečná a šťavnatá grilovaná játra. Podávají se s chlebem nebo libovolnou přílohou.
Čorba je výtečná hustá polévka na zeleninovém základu s kousky masa a zeleniny.
Ovčí mléko má konzistenci bílého jogurtu a je to báječný prostředek k osvěžení. Má nakyslou, trochu slanou chuť a krásně voní.
Burek – pečivo z tenkého odlupujícího se filo těsta (nekvašené těsto tvořené moukou, vodou a olejem) plněné nejrůznějšími náplněmi, zejména mletým masem, špenátem, sýrem, bramborami apod.
Sýry – rozlišuje se tzv. mladi sir (blízký tvarohu) a tzv. preveli sir (starý vyzrálý sýr). Známý je njegušský a crmnický (kozí) sýr.
Kačamak – kukuřičná kaše podobná italské polentě. Je to kukuřičná mouka uvařená v osolené vodě, do níž se ještě přidávají rozmačkané brambory. Podává se s kyselým mlékem nebo s kajmakem. Dříve to bylo jídlo chudiny, dnes se podává i v restauracích, ale spíše v těch, které jsou určeny pro turisty.
Cicvara – další pokrm z kukuřičné mouky, která se ve vodě rozpustí se sýrem a kajmakem (durmitorským „skorupem“). Je to tučné a původně selské jídlo.
Popara – směs na kousky nakrájeného chleba vařeného v omaštěném mléce nebo ve vodě. Zpravidla se přidává ještě kajmak nebo sýr.
Priganice – osmažené kousky kynutého těsta (smaženky), které se často podávají s medem.
Japraki – závitky z listů vinné révy nebo listové kapusty (raštanu) plněné směsí mletého masa, rýže a koření.
Kaštradina – sušené a uzené skopové maso.
Rybí polévka (riblja čorba) – výborný průzračný vývar, obvykle s rýží. Ochutnat se dá na pobřeží.
Grilované olihně (lignje na žaru) – jsou také k dostání u moře, bývají zalité olivovým olejem, někdy také plněné pršutem a sýrem.
Baklava – sladkost známá v zemích bývalého osmanského impéria, vrstvy filo těsta s oříšky a medem.

Tulumba – původem turecká sladkost z nekvašeného těsta, které je vytvarované do asi 5 cm dlouhého oválného tvaru s podélnými brázdami. Těsto je nejprve osmažené dozlatova a poté ještě zatepla zalité sladkým sirupem. Jí se studené.
Víno – nejznámější je rubínově červené víno Vranac (údajně velmi zdravé na srdce) a suché bílé víno Krstać.
Pivo – jasnou jedničkou na trhu je pivo Nikšičko, které je v regionu zřejmě také nejlepší co do chuti i kvality.
Lozova rakija – černohorská pálenka z hroznů, která se pije při mnoha příležitostech. Nejoceňovanější je značka Prvijenac. V Černé Hoře se vyrábí také pálenka ze švestek (šljivovica) a z hrušek (kruška). Pití pálenky se prokládá malými zákusky („meze“), ke kterým patří např. pršut, sýry, priganice či fíky.
Pelinkovac – hořký likér na bázi pelyňku

Další galerie