Psychologické triky, které se hodí mít v rukávu. Tahle pravidla komunikace vám usnadní život

Mezi skvělé psychologické triky patří kupovat si lidi tím, že jim sami dlužíte laskavost. Zní to úplně naruby? Říkáte si, že pokud od někoho naopak laskavost potřebujete, je zbytečné ji v předstihu dotovat? Pravda je taková, že vztah většiny lidí v nějakém uzavřeném vesmíru, např. velkého pracoviště, instituce nebo školy, je vůči vám přísně neutrální. Tuší o vás, ale neznají vás a nezajímají se o vás. A tak nemají potřebu pro vás hnout prstem. Pokud si od nich ale například půjčíte knížku, požádáte je o radu (tj. oni něco udělají pro vás) a vy jim za to moc hezky poděkujete, jejich postoj k vám se rapidně změní. Každý rád pomáhá a každý rád slyší pochvalu. Podruhé, když od nich budete něco skutečně potřebovat, vám ochotně vyjdou vstříc. Říká se tomu Franklinův efekt.

Kombinujte své požadavky

Chcete víc volna, vyšší plat, místo u okna? Tam kde žádáte, patřičně přestřelte své přání. Ne tak, aby vám to vyneslo vyhazov, ale přihoďte pár týdnů, tisíc nebo metrů čtverečních. Z nadhodnoceného stanoviska se totiž dá dobře ustupovat a kompromisem se tak spíš doberete toho, co jste chtěli už na začátku. Je to metoda, která má své mouchy, ale geniálně funguje v kombinaci dvojic velkých a menších požadavků. Šéf vám nepřidá 10 000,- (velký požadavek), ale dopřeje vám o dva týdny home-office navíc (malý požadavek). Nechce vypadat jako kretén, takže se nebude snažit potlačit všechno, co navrhnete. Dá vám jen to „menší“. Co jste vlastně celou dobu chtěli.

Kouzelná slovíčka udělají svoje

Státní úředník, doktor, policista. To jsou profese. A lidé hru na profese hrají moc rádi. Když jste osloven jménem své profese, vžíváte se do tíže a moci svého postavení. Jenže pak tu jsou ještě osobní jména. Nedílná součást naší identity, validace naší existence, niterné jádro. Když jsme osloveni svým jménem, jsme to zase jen my, a my se obvykle chováme jinak, než si žádá naše profese. Takže není od věci, pokud chcete ve firmě (kde jste jedna velká šťastná rodina) oslovovat šéfa křestním jménem.

Tím totiž srovnáte skóre dané hierarchií. „Karle, potřeboval bych ve čtvrtek volno“ zní o dost jinak, než ta samá žádost, začínající slovy: „Šéfe…“. Šéf vám nakašle, ale Karel by nemusel. Úředníka u přepážky také můžete oslovit: „Pane XY…“ a radikálně tím změníte jeho přístup k vám. Ale pozor, ne vždy k lepšímu. Lidé se bojí, že by o zástěrku své profese/moci mohli přijít, když z nich jejich jménem uděláte zase jen obyčejné smrtelníky. Takže opatrně.

Vy jste přesně ten pravý

Síla osudu a předurčení. Ne, nebudeme teď ani trochu ezoteričtí, ale do krajnosti vypočítaví. Zkuste, když tedy potřebujete, někoho uctivě oslovit a doplnit: „Vypadáte jako někdo, kdo mi by mohl pomoci…“ Bingo! Všichni jsme v jádru dobráci a rádi pomáháme, viz. výše. A člověk, kterého označíte za (solidního, inteligentního, věci znalého) se tak rázem bude sám cítit předurčen, vyvolen k tomu, aby vám pomohl. Bude prostě o dost ochotnější a sdílnější.

zdroj: 123RF.com

Lichotky a zrcadlení

S lichotkami je potíž: když zahrnete chválou osobu s vysokým sebevědomím, která tak nějak předpokládá, že mimořádná je, funguje to. Narazit ale můžete u osob s nízkým sebevědomím, které okamžitě prokouknou, že je pochvala neoprávněná. Boj dlouhodobě sváděný lichotkami, které kolem sebe rozhazujete jako soptící vulkán, se tak nakonec obrátí proti vám. Na dlouhé trati se vám – se stejným rizikem při kontaktu s nízkým/vysokým sebevědomím – vyplatí spíš zrcadlení.

Nápodoba je prý totiž nejvyšší forma lichocení. Jak to funguje? Sako stejné barvy, jako šéf. Podobný sestřih. Předstírání podobného smyslu pro humor. A jakmile přijde na přetřes, kdo půjde z kola ven? Vy to nebudete. Jste tak podobní šéfovi, že se ve vás vidí.

Hm, hm, ano, rozumím

Chcete na konci své otázky slyšet souhlas? Tak už během vyprávění sami kývejte hlavou. Je to ujeté, ale na první pokus to stopro funguje. Naučte se naslouchat. A nezapomeňte řečníkovi občas opakovat fráze z vyslechnutého vyprávění. Bude mít pocit, že skutečně jevíte upřímný zájem. Dozvíte se toho ještě víc a uděláte si spojence do budoucna.

Začněte předehrou

Nabídkou, kterou nemůžete odmítnout, se proslavil Kmotr Corleone. Princip je ale v podstatě podobný, jako u klasické salámové metody. Zprvu nežádejte příliš, jen souhlas na něčem, co máte s oponentem společné. Na tom, že máte něco společného, se dá stavět dál. Ne, nepůjde hned například zachraňovat pralesy, ale přes ty vzájemně sdílené prvky se doberete toho, že chránit čisté ovzduší, životní prostředí, biodiverzitu, pralesy… je vlastně zapotřebí. Lidé se vlastně neshodnou jen ve finálních detailech, společného toho mají v názorech víc než dost. Takže začněte tam.

Autor: Radomír Dohnal

Nežádoucí chování, které v očích žen i okolí snižuje vaši atraktivitu. Jak snadno ztratit společenské body

Co všechno o vás prozradí váš profil na sociálních sítích. Psychologové mají naprosto jasno

Další galerie