Psychologické výzkumy se často neshodují s realitou! Jak to? Kde všude už udělali psychologové chybu?
Psychologické studie jsou dnes v trendu, což ale neznamená, že by byly v pořádku. Vychází totiž ze znalostí vázaných na prostředí moderního západního světa, a o skutečném životě normálních lidí nic nevypovídají.
Psychologické studie, které ve formě senzačně objevných novinek zaplavují internet, teď dostávají plný zásah. Ke dnu sice jen tak nepůjdou, ale z rány, kterou na ně vypálil kalifornský antropolog Michael Gurven, se budou určitě dlouho vzpamatovávat. V čem je podle něj drtivý problém většiny odborných studií, které se v posledních třiceti letech odehrály? Netýkají se většinové populace planety Země, takříkajíc všech obyčejných lidí.
Západ je jiný, a my jsme jeho součástí
Kolébkou psychologických věd je západní svět, a tam se také většina aplikovaného výzkumu provádí. Což je chyba. Když to zjednodušíme, na západě žijí lidé vzdělaní a bohatí, v průmyslově pokročilých demokratických společenstvích. Žerty stranou. To, že můžete číst tenhle článek a dokážete se podepsat, že jste do práce jeli vlastním autem nebo městskou hromadnou dopravou, před měsícem jste byli u voleb, to spousta lidí na světě nemůže nebo nedokáže. Západní civilizace je prostě jiná, a zobecňovat výsledky nějakého psychologického výzkumu provedeného u nás, na chování lidí v dálném zahraničí, je pak dočista zcestné.
Taková úplná rodinka. Ale jaká?
Zkuste si třeba představit ideální model rodiny pro psychologický výzkum: máma, táta, dvě děti. Oba rodiče zaměstnaní, minimálně se středoškolským vzděláním. Klasika. Jenže na koho tahle klasika průměru platí? Na Afriku, s průměrným počtem sedmi potomků na rodinu? Na Čínu, kde se uměle udržuje model jednoho jediného dítěte, ideálně syna? Nebo na blízkovýchodní země, kde je v jedné domácnosti manželek třeba pět? O vzdělání a zaměstnání nemluvě. Pokud budeme vycházet jen ze západního průměru, nepřinesou nám takové psychologické studie nic jiného, než průměrně západní výsledky. Ty nám ale o zbytku světa nic neprozradí.
Výzkum na baterky
Studie o tom, jak jsou třeba lidé tolerantní k partnerské nevěře, můžeme s přehledem hodit do koše. Stejně jako ty, jak vnímáme zločin a trest, nebo ztrátu blízké osoby. Jejich závěry platí na západě, a to ještě se spoustou regionálních odchylek. A jistě znáte studie o neochotě lidí pomáhat u dopravních nehod, kde tvoří mentálně ochromený zástup. V praxi je to tak, že pokud se u nehody vyskytnete jen vy sám, sólo, v 87 % případů zraněnému nejspíš pomůžete. Ale když jste už dva, vaše ochota pomoci klesá pod 50 %. A tak se to stupňuje až k úplné pasivitě, kdy nepomůže nikdo. Napadlo ale někoho vyhodnotit, jak je to s ochotou pomoci zraněnému řekněme uprostřed pouště, nebo v tropech? Pomáhají si tam lidé více nebo méně? A to je právě to.
Věda z univerzit
„Naše teorie jsou jen tak dobré, jak kvalitní máme pozorování,“ říká Gurven. „A zrovna pro psychologické studie máme jen velmi slabá data, na to jak často s nimi operujeme.“ Toho už četné „průkazné“ studie, zaplavující internet unavovali, a tak se jim podíval na zoubek. Zjistil, že zhruba jen 18 % téhle populárně-vědecké produkce se dá svými výsledky zobecnit na celosvětovou populaci. A to zrovna nepotěší.
Další z četných chyb vidí Gurven v populačním vzorku, který je pro řadu studií s psychologickým námětem využíván. Jedná se totiž o studenty vysokých škol. „Je to levné a dostupné řešení, které se badatelům přímo nabízí, a já to lidsky chápu,“ říká Gurven. Ale vytvářet nějaký psychologický profil na základě předobrazu těch, kteří ještě nedostudovali, nezapojili se do řádného života a žijí z peněz rodičů, u kterých zhusta bydlí? „Skutečně to není ten nejšťastnější vzorek, pokud chceme hodnotit chování celé populace.“
Domorodci se vymykají, a nejsou jediní
Psychologie je věda pestrá, a její četní představitelé se často neshodnou. Jasno ale mají v tom, že popis osobnosti jednotlivce lze podchytit tzv. Velkou pětkou, dominantními rysy charakteru. Tvoří ji otevřenost vůči novým zkušenostem, svědomitost, extraverze, přívětivost a neuroticismus. Jak výrazně jsou tyto rysy zastoupeny ve vašem psychologickém profilu, rozhoduje o vaší povaze.
„To je sice hezké, ale třeba amazonští domorodci z kmene Tsimane nemají žádný z těchto rysů,“ říká Gurven. „A společenství či lidských komunit, které se této propagované teorii vymykají, jsou po světě desítky.“ Mimo svět prestižních univerzit existuje rozmanitý a pestrý život, o kterém prý nemají psychologové sebemenší ponětí. A pořád se ho snaží popsat tím, co platí jen pro západní svět.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: