Prostituce v Praze. Za První republiky se jí dařilo nejvíc a nevěstinec byl na každém rohu
Prostituce byla vždy součástí Prahy, a v 19. století bylo v temných křivolakých uličkách možné sehnat prostitutku prakticky kdekoliv. Kdy přišla evidence nevěstinců, kdo ukončil vyhošťování prostitutek a kolik to tehdy na ulici stálo?
Dějiny prostituce jsme si v kostce popsali v minulém článku, ale teď se zaměříme na naše hlavní město. Protože právě metropole byly vždy magnetem pro ženy, které se živí svým tělem. Prostituci se obecně vždy dařilo během jakýchkoli nepokojů, změn, válek nebo státních převratů. A Praha byla nevěstinců plná právě v konfliktních dobách. Dnes se prostitutky rekrutují z řad „obyčejných“ žen, které provozují svoje služby v bytech, a nejčastěji jsou to matky samoživitelky a studentky, ale i důchodkyně. Kluby v centru jsou hlavně pro klienty z řad cizinců, kteří se přijeli bavit. Tradičních bordelů hodně ubylo, ale byly doby, kdy prostitutky hnízdily doslova na každém rohu.
Podhoubí neřesti kvete v ulicích města
Praha bývá ve vzpomínkách z dokumentů nebo dobových seriálech často velmi romantizovaná. Za první republiky bylo centrum města prošpikované hospodami, hostinci, bary nebo tanečními kluby. Atmosféra byla tehdy úplně jiná. Po ulicích nejezdila auta, nepohybovali se tu turisté a celkově tak působily dlažební kostky s kolejemi prázdně. Na domech nebyly reklamy ani neony, a nikde nezářily žádné barvy. Město mělo strohou tvář, stejně jako oprýskané domy i oděvy jejích obyvatel. Večer bylo osvětlení slabé a město se nořilo do tmy. A v podloubí se nacházely špinavé a zakouřené putyky, které se plnily pijany a na prostitutky se dalo narazit okamžitě.
Existuje příměr, že čím větší a rozsáhlejší jsou městské labyrinty, tím více zde kvete prostituce. Aglomerace nechává tuto činnost bujet, a během historie se vždy měnil jen počet hostinců, vináren a kořalen, které pod hlavičkou výčepu provozovaly prostituci. Vždy podle toho, jaká zrovna přišla regule nebo nařízení, která hampejznou činnost redukovala.
Mami, těm holkám už ubližovat nebudeme
První kontrolované veřejné domy vznikly v Čechách na samém konci 18. století za vlády Josefa II. Ano, syn Marie Terezie měl pro prostitutky něco jako pochopení, protože jeho matka sice přišla s povinnou školní docházkou, což o ní slýcháte celý život stále dokola, ale nevěstky byly za její vlády posílány na nucené práce, a k tomu na místě zostuzeny a někdy i fyzicky mrzačeny. V roce 1815 pak byly zavedeny i koncesované prostitutky pro vojáky. To aby se předešlo pohlavním nemocem. A to připomínáme, že o HIV v té době ještě nikdo neslyšel. Bohatě stačila kapavka nebo syfilis.
Na podvozek se musí podívat doktor
Od roku 1852 se pak musely prostitutky podrobovat pravidelnému lékařskému vyšetření. Za šíření pohlavní choroby hrozilo vězení, stejně jako za provozování nevěstince pod hlavičkou hospody. Prostituční pražské nařízení z roku 1854 pak zajistilo evidenci bordelů i nevěstek v nich. Ty bylo možné od roku 1871 při nedodržení prohlídek okamžitě vyhostit na místo jejich narození. Zajímavostí je pak nařízení z roku 1901 – prostitutky už dále nesměly vykonávat roli obsluhy v hospodách, protože se jim do toho prý až příliš „míchala“ jejich činnost.
O patnáct let později se pak dočkala razantního zakročení divoká neboli pouliční prostituce. Důvodem byly vždy pohlavně přenosné nemoci a hygiena, která byla v té době nevalná a z dnešního pohledu prakticky nulová. Rozhodně nečekejte, že si prostitutky mezi každým číslem odskočily do sprchy, a ty na ulici viděly škopek s teplou vodou možná jednou týdně. Určitě si umíte představit, jak vypadal její hlavní pracovní nástroj. Anebo možná ani neumíte.
Tatíček Masaryk to rozetnul
Se zajímavým pohledem přišel Tomáš Garrigue Masaryk. První Československý prezident byl názoru, že na vině není prostitutka, ale zákazník. Přikláněl se tak ke zrušení veškeré evidence veřejných domů i prostitutek, a místo toho šířit osvětu v sociální i mravní rovině. To mělo také změnit pohled na nevěstky, protože prostitutky byly během této historie vnímány jako špinavé lidské dno a morální bahno. V roce 1922 se tak status nevěstince zrušil. Následek na sebe nenechal dlouho čekat. Zatímco předtím bylo registrovaných bordelů v Praze dvacet, teď jejich počet rychle vystřelil na 140. Zábavní lokály a hospody v zákulisí nabízely sexuální služby, morálka nemorálka.
Máš korunu?
Prostitutky měly tradičně svá jména nebo přezdívky od zákazníků, kteří dobře věděly, kde je najít. O spoustě z nich jsou dochované i záznamy, a některé příběhy jsou fascinující. O tom možná zase někdy příště. Na závěr jen taková cenovka: V roce 1900 stála pouliční prostitutka jednu korunu. V registrovaném bordelu to bylo 15 až 20 korun. V nevěstincích si tak při počtu 10-15 zákazníků denně přišly prostitutky na tehdejší dobu velmi vysoký plat.
Autor: Eduard Havel
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Dějiny prostituce. Kdy se jí dařilo nejlépe, kdy zažila největší rozmach a kdy přišel útlum