Princip psychického ekvilibria! Proč vám mohou vášniví kuřáci tvrdit, že se jich rakovina ani po dvou krabičkách denně netýká?

Co je fyziologická homeostáze?

Ne, neodbočili jsme, nejprve je totiž nutná trocha té nudné teorie. Ekvilibrium (též equilibrium) znamená „rovnováha“ a tento výraz lze použít jako synonymum k dalšímu podivně znějícímu slovíčku, totiž homeostáza (z řec. homoios a stasis – stále stejný). Tyto termíny jsou používány v různých oblastech, jako v ekologii nebo ekonomii, především ale popisují schopnost živých organismů udržovat stabilní vnitřní prostředí, což zajišťuje jejich přežití i při změnách vnějších podmínek. Tělo se zkrátka zkouší vyrovnat s tím, co jej ohrožuje.

Pěkným příkladem může být tzv. acidobazická rovnováha, kdy je samovolně vyrovnáváno pH v těle. Možná vás ale překvapí, že důsledky nemusí být jen pozitivní. O co vlastně jde? Organismus se brání acidóze (kyselému pH), kterou způsobuje typická západní strava plná živočišných a průmyslově zpracovaných produktů. Pro přežití je totiž důležité neutrální pH. Jenže tělo se brání tím, že kyselost neutralizuje vápníkem, takže dochází k odvápňováním kostí, což může vést až k osteoporóze. Že vám v dětství říkali, že je mléko dobré na kosti? Neměli jste jim věřit!

Princip psychického ekvilibria

Psychické ekvilibrium se od výše popsané fyziologické homeostáze liší. Nesměřuje totiž k udržování stále stejného prostředí, ale cílem je odstraňování rozporů, což má za následek větší psychickou pohodu. Vezměte se kupříkladu náruživého kuřáka, který se dozví, že cigarety způsobují závažná onemocnění, jež obvykle končí smrtí. Člověk může zareagovat několika způsoby – může přestat kouřit, začít kouřit méně, anebo celou tuto souvislost zpochybnit. Kolikrát lze ostatně od kuřáků slyšet větu typu: „Sice říkají, že rakovina plic je z kouření, ale dědeček mého kamaráda bafal celý život 60 denně a dožil se devadesátky, takže to nemůže být tak hrozné!“ Oblíbené jsou taky řeči jako: „Dobře, já ale kouřím jenom 6 nebo 7 cigaret denně.“ To na celé věci bohužel nic nemění.

Existují také kuřáci, kteří vám pouze lakonicky oznámí, že „na něco se zemřít musí“. Ti ale zase tak nějak vytěsňují skutečnost, že smrt často přichází mnohem dříve než u nekuřáků, a často jí předchází dlouhotrvající hrůzostrašné onemocnění. A existuje ještě jedna možné tvrzení – „mě se to týkat nemusí“. Ano, nemusí, ale pravděpodobnost toho není vysoká. Ať už se ovšem kuřák zachová jakkoli, všechny zmíněné kroky dělá z jednoho jediného důvodu – chce obnovit svou psychickou rovnováhu. Kouřit dvě krabičky denně a zároveň nijak nerozporovat fakt, že je to vlastně pomalá a v závěru velmi bolestivá sebevražda, totiž povede k velice negativnímu rozpoložení.

Obhajování sebedestrukce před sebou samým

Každopádně můžeme uvést i další příklady. Že se po alkoholu chovám jako pitomec? Ale co, to dělá každý! Že prý svou bezohlednou jízdou v autě jednou někoho zabiju? Těžko, jsem přece skvělý řidič! Že díky své pracovní morálce brzy přijdu o zaměstnání? Vůbec, nikoho lepšího stejně nemají, a pokud se to stane, najdu si něco lepšího a současnému šéfovi ještě ukážu! Že mě chce vůli chování opustit manželka? Její chyba, já jsem dobrý manžel, nemůžu za to, že ženský jsou nevěrný mrchy! Ostatně kolik milovníků sýrů, čokolád a dalších mléčných výrobků si na výše uvedený fakt automaticky řeklo, že souvislost mezi osteoporózou a mlékem musí být naprostý nesmysl?

Princip psychické ekvilibria se navíc týká smrti jako takové. Člověk v podstatě od malička vytěsňuje z vědomí to, že je smrtelný. Přesto si je této hrůzné skutečnosti více či méně vědom, což psychickou pohodu rozhodně nepřináší. Řešení? Pravdu má kdejaké náboženství, smrtí nic nekončí. Anebo nás spasí všemocná věda? Zajímavým krokem je rovněž ten, kdy smrti dáme tvář. Nebudeme-li ji brát jako něco vnitřního, co je v každém z nás, ale jako vnější ohrožení, můžeme zahájit kroky na svoji obranu.

Psychického ekvilibrium nemusí působit jen pozitivně!

Co z toho všeho vlastně vyplývá? Nic víc než to, že stejně jako v případě fyziologické homeostáze, nemusí být důsledky působení činitelů psychického ekvilibria pouze pozitivní. Chrání nás sice před negativními emocemi, a tím harmonizují psychiku, nicméně zároveň nám mohou bránit ve změně. Pokud kuřák přestane kouřit, je to dobře. Začne-li negativní důsledky bagatelizovat, odstraní sice nepříjemné pocity, a tím i stres, což není málo, nicméně nadále bude škodit sobě i svému okolí. Vždy se je tedy nutné nad fakty a vlastním chováním i postoji kriticky zamyslet.

Autor: Petr81

Efekt přihlížejícího: až to s vámi sekne, neměl by být kolem dav lidí!

Jak funguje lidská paměť. Můžeme se na ní spolehnout? Je její kapacita neomezená?

Další galerie