Každému podle chuti. Jak vypadalo poslední jídlo odsouzenců k smrti?
V civilizovaných zemí se od výkonů trestu smrti upouští. A spolu s tím zaniká i neméně „civilizovaná“ tradice tzv. posledního přání. To se před rokem 2000 v zásadě omezovalo už jen na volbu pokrmu, o který si mohli odsouzenci zažádat, než vyrazili k cele smrti. Jaké jídlo si většinou odsouzenci přáli?
Třeba takový Timothy McVeigh, který byl 11. června 2001 v Indianě odsouzen k trestu smrti smrtící injekcí za bombový útok v Oklahoma City (při kterém zahynulo 168 lidí a stovky dalších byly zraněny) si od dozorců objednal litr čokoládové zmrzliny s mátovou příchutí. Že ho následující den bude bolet bříško? To ho už asi netrápilo.
Něco pro ostatní
Určité poselství se dá hledat i za pokrmem Victora Feguera, který se v březnu 1963 vydal za vraždu k šibenici v Iowě. Jeho přání? Jedna jediná oliva s peckou. Ta pecka byla hodně důležitá. Doufal, že z ní jednou vyroste strom, symbol ratolestí míru. Podle slov dozorců ho pohřbili s tou peckou. A kdo ví, třeba z toho něco bude.
Odkaz v podobě posledního dobrého skutku chtěl po sobě zanechat i Philip Workman, který se dočkal trestu smrti v roce 2009, za zabití policisty. Jeho přáním byla vegetariánská pizza. Nechtěl ji sníst, ale přál si, aby ji dostal nějaký bezdomovec. Přání mu nesplnili, ale všechny charity pro bezdomovce byly v den jeho popravy doslova zaplaveny vegetariánskými pizzami.
Jídlo ne – raději nalačno
Osobnost Aileen Wuornosové je těžké v krátkosti postihnout. Vyšinutá osoba, prostitutka, násilnice – která byla „obětí“ násilí a současně i sériovou vražedkyní. Na léčení strastí jejího života jí předepsali smrtící injekci za vraždu sedmi mužů. Přání posledního jídla velkoryse odmítla, a objednala si jen šálek silné černé kávy.
Ted Bundy dostal trest smrti naprosto zaslouženě. Třicet zavražděných žen bylo podle soudce víc než dostatečný důvod. Na druhé straně, při pobytu v cele smrti přispěl svou invencí a znalostí mysli maniaků k dopadení několika sériových vrahů. Proto mu k večeři poslali z vězeňské kuchyně stejk s bramborovou kaší. Nechal ho netknutý. Asi už měl dost.
Hrst hlíny je hodně netradiční přání, a James Edwards Smith se jeho naplnění v červnu 1990 v texaské věznici nedočkal. Nebyl to zkrátka schválený pokrm. Snad si tu hlínu chtěl přiložit na hrudník, aby si zvykal. Místo toho dostal bílý jogurt, což jej vyloženě rozladilo. Na jeho reklamace už ale nikdo nebral zřetel.
Obžerství je hřích
Vražedný klaun John Wayne Gacy patří k důvodům, proč se dozorcům přestalo chtít ona poslední přání plnit. Psychopat s bilanci třiatřiceti zavražděných a umučených chlapců si objednal obří kbelík z KFC – třiatřicet kousků – a k tomu půl kila jahod. Jídlo si vyloženě užíval, protože mu připomínalo jeho sadistické činy.
Tečku za přáním poslední večeře udělal pro všechny odsouzence Lawrence Russell Brown. Jeho objednávka zahrnovala dva smažené kuřecí steaky s omáčkou a nakrájenou cibulí; trojitý cheeseburger se slaninou; sýrovou omeletu s mletým hovězím masem, rajčaty, cibulí a papričkami jalapeños; půl kila grilovaného masa s půlkou bochníku bílého chleba; tři fajitas, masovo-čedarovou pizzu; půllitr zmrzliny Blue Bell a tři zázvorová piva.
Jídla, které narušilo rozpočet vězeňské kuchyně, se nakonec ani nedotkl. S posledními večeřemi pro odsouzence tak byl konec. Jestli se Brown smaží v pekle spolu s dalšími odsouzenci – kteří museli na onen svět nalačno – asi mu to dávají pěkně sežrat.
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: