Když podvodníci bodují. Kteří zdatní dokázali napálit i technické giganty?
Přirozeně nechceme velebit zločin a chválit podvodníky. Ale musí se nechat, že jestli někdo dokáže napálit slavný miliardový Apple a ošidit je o milion dolarů tím, že jim reklamuje fejkové iPhony, vzbudil tím naši pozornost.
Kolem chytrých telefonů se točí mnohamiliardový byznys, a je naprosto zbytečné si nalhávat, že to je čisté podnikání. Bez koltanové rudy, vytěžené někde v pralesích Konga dětskými otroky, totiž žádný takový telefon nefunguje. Kvůli bateriím se kácí pralesy a decimuje krajina v Jižní Americe, a součástky k sestrojení každého telefonu obkrouží planetu asi třikrát, než z nich je hotový produkt. Výrobci vychází vstříc nejrůznějším nedemokratickým režimům, které do telefonů instalují nejrůznější formy sledovacích, snímacích a cenzurních zařízení, odposlechů. A výrobcům to moc nevadí, protože jim jde logicky hlavně o prodeje. Kromě toho jsou to mistři v obcházení vyhlášek o bezpečnosti práce nebo minimalizaci daňových nákladů, nebo soudní likvidaci konkurence. Jinými slovy, nemusí vám jich být líto, když si na ně sem tam vyšlápnou i zdatní podvodníci.
Apple přijímal reklamace na falešné telefony
Třeba když dva studenti z Oregonu začnou nakupovat za zlomek ceny nefunkční napodobeniny iPhonů z Číny, ve Státech je vybaví falešnou vytištěnou zárukou a vyrazí je reklamovat. V Apple mají velké obraty a spoustu práce s prodáváním, takže reklamace moc neřeší. „Nate, tady máte peníze a jděte pryč. Tady se dělá byznys.“.
Kolikrát se jim to povedlo? Úspěšně číslo pokusů činilo v jejich případě 1493, což nakonec hodilo kolem 900 000 dolarů. Ještě vtipnější je, že se jim to nepovedlo víc než 1500x. A ne proto, že by si někdo všiml, že Applu vrací telefony, které nejsou Apple. Ale čistě proto, že jim jablíčkáři reklamaci zamítli jako neodůvodněnou. Na oba pachatele to prasklo loni, ven se podívají cirka za tři léta. Poučení? Šance, že vám v Apple uznají nárok na reklamaci je stejně velká, jako že jim střelíte cizí telefon.
Pro Amazon je důležitá váha, pojištění a hlína
Ten trik se už dvakrát povedl, a stál nejbohatšího muže v tomhle cípu Sluneční soustavy (ano, Jeffa Bezzose) hezkých pár statisíců. Takže se už asi nejspíš nepodaří ho zopakovat potřetí. I když, třeba právě teď, někde…? Jde o to, že svou zásilku od výrobce, zakoupenou přes Amazon, můžete dost štědře pojistit, třeba proto, že má nějakou omezenou exspiraci (datum spotřeby). A když pak dojde k nečekanému zdržení a zásilku se nepodaří včas doručit? Vyplácí se pojistka.
Záleží pochopitelně, co chcete někam za oceán poslat. Ve Španělsku to výtečně fungovalo se zahradnickým substrátem. Jo, obyčejnou hlínou. Která byla dedikována jako trochu jiné zboží, ale váha seděla. Doprava nestála v okolí Barcelony nikdy za moc, a tak balíky dorazili vždycky pozdě. A bylo vymalováno. Zasilatelstvím hlíny si někdo vydělal kolem čtvrt milionu dolarů. O chlup dál šli chytráci z Malajsie.
Nákupy zadarmo snadno a rychle
Věděli, že i doručené zboží se dá přes Amazon hezky reklamovat. Řidič-doručovatel v tomhle případě jen zváží, jestli váha reklamované krabice odpovídá váze té původně doručené, plus mínus nějaký ten gram. Pak se to zaveze zpět do skladu a nakonec do spalovny (protože ne, k výrobci zpět to opravdu neposílají, stálo by je to ranec). Takže jakýsi Malajec jménem Kwarteng si nakoupil hi-tec elektroniku, doma ji vybalil a vrátil do krabice hlínu o totožné váze, a spustil reklamaci. Hmotnost seděla. Dostával tak zboží zadarmo a na úkor Amazonu si vydělal 370 000 $. Zřejmě slušnej oddíl. Kdyby nebyl chamtivý, mohl by to dělat dodnes.
Podvod s transylvánskou příchutí
Akční film nenatočíte bez padoucha, který má aspoň trochu východně-ruský přízvuk. V Hollywoodu to platilo po desetiletí. Bill Gates se z toho ale nepoučil, a klidně zaměstnal ve firmě Microsoft chlapíka jménem Volodymyr. Volodymyr nebyl žádný stepní bojar, ale šikovný IT vývojář. Na svědomí měl testování on-line prodejů. A k tomu účelu ho vybavili falešnou/pravou kreditní kartou. Teda… kartou, kterou se dá pípat a projíždět čtečka, jejíž údaje se dají naťukat do systému a lze s její pomocí testovat zadávání objednávek. Kartou, za kterou můžete virtuálně, v testovacích verzích fakturačního systému platit, byť žádné reálné obchody neproběhnou. Co by se mohlo pokazit?
Volodymyr přišel na to, že s touhle kartou si nic skutečného nekoupí, ale pořád může inkasovat dárkové poukazy, coby častý nakupující a věrný zákazník. Nepravých nákupů musel zrealizovat skutečně spoustu, protože dárkových poukazů ze systému vytěžil za 10 milionů. Koupil si za ně pohádkový barák a luxusní fáro. Kouzelné na jeho podfuku bylo, že vlastně nikomu nic nevzal. Jen dostával. Ale Bill Gates pro to neměl moc pochopení. Soudní proces byl zábavný, protože se dohromady nic neztratilo ani neukradlo, ale miliony stejně chyběly. Pachatel byl prostě jako upír, vysávající systém. Co od někoho, kdo se jmenuje Volodymyr, taky čekat?
Autor: Radomír Dohnal
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Podvod za 80 milionů eur. Stačilo předstírat, že volá ministr