Poručíme větru dešti! Jak se dá s pomocí letadel ovlivnit počasí?

Dost možná je ale nikdo neposlouchal proto, že metody cloud seeding, tedy „rozsévání mraků“ nejsou vůbec nic nového. Programy na ovlivňování počasí frčí ve světě hezkých pár dekád, a běžně jsou používány i dnes, teď.

Potřebujete k tomu jen málo: alespoň minimální oblačnost, znalost mikrofyzikálních procesů uvnitř mraků. A pak buď baterii kanónů, raket nebo třeba pár stíhaček. Těmi totiž dostanete až nahoru to, co umocní nebo promění kondenzaci (srážení vodních par) případně tvorbu ledových jader v konečný výsledek. Déšť nebo sníh. A na stejném principu můžete dešťové mraky rozehnat, a udělat z deštivého skoro jasný den.

Senzace se nekoná od roku 1946

Takže je to všechno pravda: je možné řídit a ovlivňovat počasí, jsou do toho zapojení vědci, podílí se na tom vláda. Tady se už ale hodí překotné nadšení pod kloboučky z alobalu zpomalit. Ono to sice „funguje“ a princip umělé korekce počasí je znám od roku 1946, ale … všechny ty manipulace s vyséváním mraků, které se neobejdou bez jodidu stříbrného, jodidu draselného, suchého ledu, kapalného propanu nebo kuchyňské soli jsou poměrně dost nákladné, spíše maloplošné a ne úplně efektivní. Realizace stojí miliony, zatímco výsledky jsou… no, prostě slabší.

Když to Čína občas rozjede naplno, podaří se jí zvýšit celoroční úhrn srážek nad jednou provincií o 3 %. V praxi je to rozdíl neznatelný, za cenu toho, že se ve vedlejších provinciích srážky o 3 % sníží. Což je ten hlavní praktický zádrhel: v jeden moment je „tam nahoře“ jen určité množství vlhkosti. A když se vyprší na jednom místě, na druhém už znovu pršet nebude. Nemá co. A běžně se nestává, že by někde bylo extrémní sucho, a hned za plotem u sousedů extrémně deštivo, aby se to dalo jemně rozdělit a přesunout. Takže k čemu je to vlastně dobré?

Zemědělství tím nezachráníte, piknik v parku ano

Řekněme, že hodně movitý diktátor s pomocí známých metod na ovlivňování počasí dokáže zařídit, že až bude pořádat vojenskou přehlídku, nebude mu nad tribunami s diváky pršet. Stát ho to ale bude víc, než kdyby každému koupil deštník. Je to fajn, když chcete sluníčko bez mraků na zahajovací den olympiády. A nabízí se i vojenské využití.

Američané ve Vietnamu (přesněji tedy nad Laosem, který o tom oficiálně nevěděl) prášili do dešťových mraků, a tím dokázali po 5 let za sebou protahovat monzunové období. Zhruba o 30-45 dní, což je velice slušný výsledek. Konvoje severovietnamské armády, které si to štrádovaly na jižní pozice laoskou džunglí, se tak k cíli musely dobrat pořádným bahnem. No, ale nakonec tam dorazily, což sílu rozsévání mraku umenšilo. Protože pořádný déšť může být nepříjemnost, ale rozhodně ne nepřekonatelná.

Metoda je dnes poměrně využívána v Africe, kde se snaží trochu pozalévat úrodu na vyprahlé půdě, zkouší to v Austrálii, v Severní Americe, v hrstce evropských zemí. A s touto ideou si pohrávají i kluci z pouště, tedy Kuvajt, Irán a Saudská Arábie. Tahanice pak vznikají tam, kde si někdo „uzme“ víc dešťových srážek, na úkor sousedů. Jinak ale cloud seeding nepředstavuje žádnou extra velkou mimořádnost. Je to asi tak tajemné, konspirující a záhadné, jako výroba ledu v mrazničce.

Čáry, které zůstávají na obloze za proudovými letadly, jsou normální kondenzační stopy. Ne snaha o úpravu počasí. Ale vážná debata o chemtrails, to už je trochu jiná diagnóza..

Včera bylo větrno? Může být hůř! Jaké hrůzy ještě dokáže napáchat počasí?

Ze života severokorejských špionů: na realitu Západu je žádný trenažér nepřipraví

Další galerie