Co populární filmy o pirátech netrefily?

Hollywoodu vděčíme za mnohé. Třeba za to, že si život krvežíznivých a po pokladech lačnících pirátů trochu moc idealizujeme.

pirát

Informace o tom, že udržet se jako kapitán pirátské lodi víc než pár sezón bylo kvůli častým vzpourám téměř nemožné, nestojí fakticky správně. I když uznáváme, že kousek pravdy na tom je. Jde o to, že posádky na pirátských lodích mohly o tom, kdo bude lodi šéfovat, svobodně vyvolat hlasování. Klidně i několikrát za výpravu. Nebyla to tedy vzpoura, ale skoro demokratická volba z kandidátů. Pochopitelně, že z pohledu například britského královského námořnictva něco jako „volby“ kapitána zavánělo těžkou anarchií. Proto mluvili o vzpourách.

Práce jako každá jiná

Pirát, to je buď elfí hezoun Orlando Bloom, anebo zarostlý psychopat s papouškem na rameni, že? Ne. Rozdíl ve vzhledu, vzdělání či chování piráta, byl ve srovnání s průměrným obyvatelem přístavního městečka, slušným námořníkem nebo zchudlým šlechticem nulový. Piráti se totiž rekrutovali přímo z nich. Spousta obávaných korzárů vedla spořádaný rodinný život, byli obchodníky a rybáři, a drancovat vyráželi jen sezónně. A dost často taky naprosto legálně, protože si k téhle živnosti zaplatili licenci.

V licenci, vydané oblastní námořní správou a královskou pečetí stálo, s jakou lodí a v jakém moři, v po daný čas, hodláte profesi provozovat. A předem dané bylo i to, na jaké lodi se máte zaměřit (na španělské, francouzské, britské), případně kolik % zboží musíte odvést zpět svému králi. Dokud jste se drželi těchto smluvních pravidel, byli jste pro svou vlast za hrdiny. Pochopitelně, že časem kapitáni dost často podléhali pokušení, a zaútočili na loď, na kterou neměli oprávnění… a stali se štvanci.

Hledání správné vlajky

Ke zrození bílé lebky se zkříženými hnáty v černém poli jako vlajky veškerého pirátství vedla dlouhá cesta. Klasikou praxe totiž bylo vlajky různě měnit, aby se piráti mohli ke své kořisti přiblížit co nejvíc. Celo-černá vlajka měla také něco do sebe. Značila, že na lodi zuří epidemie. A k takové se žádná hlídková loď přiblížit ke kontrole podpalubí nechtěla. Odtud byl už jen krok k černé vlajce, označují „loď plující smrti“. Důležitá byla i vlajka červená. Znamenala, že pokud dojde k boji, nebudou se brát zajatci. Cílem vlajky bylo podlomit morálku případných obránců, o boj s nejistým výsledkem totiž nikdo moc nestál. Ani piráti.

pirát
Zlato v uších a páska přes oko? Všechno mělo svůj důvod. (foto: 123RF)

Proto se na jejich černých a rudých vlajkách postupně objevovaly symboly, jako kapka krve nebo přesýpací hodiny (poteče krev, čas běží). Poslední ze série vlajek byl „Jolly Roger“, tedy ona zubatě veselá lebka. Tu ale nikdo třepotat ve větru jen tak během volné plavby nenechal. Dělala totiž z lodi univerzální terč. Až překvapivě mnoho civilních a obchodních lodí mělo všechny tyhle vlajky uložené někde v truhle v podpalubí.

Piláti Piráti jen z Karibiku?

Ano, v průběhu času patřila celé oblast pod Mexickým zálivem ke středobodu pirátského vesmíru. Protože tudy proplouvaly nakradeným zlatem naložené lodě španělské flotily. Bylo to nejvýnosnější, ale také nejnebezpečnější místo pro jejich práci. Piráti, kteří si se svou bárkou nevěřili v souboji proti 24 – 200 dělům zlaté lodi, proto raději dávali přednost přepadením mnohem slabších lodí. V Severním moři, kanálu La Manche, kolem Gibraltaru, při pobřeží západní Afriky. A když skončila zlatá éra v Karibiku? Přesunuly se zájmy pirátů k Rudému moři, do Indického oceánu a k Madagaskaru. Na piráty se dalo narazit všude, bezpečno nebylo nikde.

Mýty o pokladech

Ucho plné zlatých náušnic? Ano. Ale ne pro parádu. Byly to „hotové peníze“ nachystané na případný důstojný křesťanský pohřeb, které si nosili všude s sebou. Pásky přes oko? Ano. Tuze užitečná věc, když při noční hlídce vycházíte z osvětleného podpalubí ven do tmy a zpátky. Vaše oči s páskou si nemusí zvykat na jiný světelný režim, jen přehodíte šlic. Mapy psané tajným písmem, na nichž velké X označuje zakopaný poklad? Úplný nesmysl. Drtivá většina naloupeného zboží (například tabák) by rychle podlehla zkáze, a proto se odvezla k prodeji do nejbližšího spřáteleného přístavu, kde se střelila překupníkům za hotové. Stejně jako nakradené cennosti.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

Jak si bytaři vybírají své cíle. Boj proti vykrádání je snadnější, když zloději vysvětlí své chování

Krádeže kol u auta přibývají. Jak své elektrony účinně chránit?