Pionýrské tábory. Zavzpomínejte si na tu absurditu!

Co to vůbec byl „Pionýr“?

Samozřejmě známá motorka, které od 50. let 20. století pod hovorovým názvem „Fichtl“ brázdila československé silnice. Zároveň se ale jednalo o mládežnickou organizaci, jejímž vzorem byla Všesvazová pionýrská organizace V. I. Lenina, jež vznikla už roku 1922 v Sovětském svazu a za dobu své existence vychovala spoustu oddaných soudruhů a soudružek. Tato organizace, v ČSSR nejprve pod názvem ČSM a později SSM, také pořádala pro děti a mládež pionýrské tábory, na něž mnozí jejich účastníci vzpomínají dodnes.

Dětské tábory pochopitelně byly a jsou takřka celosvětový fenomén a všude se určitě dala zažít spousta legrace. V komunistickém bloku ovšem měly určitá specifika, která spíš než vtipná byla absurdní. Musíme dodat, že spolek Pionýr existuje i po roce 1989, ale k prosazování žádné politické ideologie na rozdíl od svých předchůdců neslouží. Oblíbenější dnes ale bývají spíše skautské tábory, které jsou součástí hnutí, jež minulý režim považoval za ideově nepřátelský a jednoduše ho zakázal.

K budování a obraně socialistické vlasti buď připraven!

Pionýrské tábory často vedly k tomu, že mnozí účastníci napřesrok s brekem přemlouvali své rodiče, aby je na podobnou akci již nikdy nepřihlašovali. Na vině pochopitelně nebyly jen každodenní ranní nástupy, dopolední a odpolední zaměstnání, případně brzká večerka. To jsou koneckonců věci, které jsou součástí mnoha dalších akcí, kterých se děti účastní. Mnohem horší bylo, že se na mnoha táborech zapálení soudruzi a soudružky snažili na dětech podepsat ideologicky.

Samozřejmě „nalejt“ do nebohých capartů trochu těch základů marxismu-leninismu a dalších podobně záživných témat mělo za následek, že by pro tehdejší kluky byla asi větší zábava vyšívání, zatímco holky by se raději šly učit, jak rozebrat a opět složit motor od fungl nového Wartburgu od soudruhů z NDR. Jenže vychovat z dětí zapřisáhlé svazáky a později „komouše“ bylo přeci tak důležité pro posílení světového míru, že si soudruzi a soudružky neuměli pomoci. A samozřejmě nemohly chybět ani budovatelské písně, které měly v dětech podpořit to správné zapálení pro budování socialismu.

Mnohé pionýrské tábory měly i další specifika. Tak například na právě nejvyšší úrovni nebyla hygiena, zřejmě kvůli tomu, že netřeba plýtvat vodou na ty, u nichž ještě nebyla jisté, jestli se v nich někdy v blízké budoucnosti nestanou podvratné živly. K zocelení (nejen) „Husákových“ dětí se pak pořádali celodenní výlety, a to i v nepříznivém počasí, protože to přeci bylo v plánu, případně různé „supr“ hry, jako hledání zemljanky s partyzány. A samozřejmě nemohl chybět slušivý pionýrský kroj, který se sice v průběhu let měnil, ovšem ani holky, ani kluci v něm právě sexy nevypadali. Aspoň však věděli, na které straně barikády stojí a nemohli se zamilovat se do imperialistických přisluhovačů.

Přesto i na pionýrských táborech mohla vzniknout citová vzplanutí a pro některé účastníky se dokonce staly místem prvních sexuálních zážitků. A pokud měl ten který pionýr či pionýrka štěstí, mohli si to rovnou rozdat se starší praktikantkou či praktikantem, čímž se mohli po skončení tábora chlubit svým vrstevníkům. Zábavu pak jistě přinášely i „diskošky“ s tehdy populárními hity od Michala Davida, z nichž spousta je oblíbená dodnes. Někteří tedy na pionýrské tábory vlastně vzpomínají v dobrém, a to nejen z nostalgie.

Legenda? Pionýrský tábor Artěk na Krymu!

Dnes už se méně ví, že existovaly dokonce mezinárodní pionýrské tábory, takže děcka z jiných států, tedy pochopitelně těch ideologicky spřízněných, mířila k nám. Ale také československé děti jezdily do zahraničí, neboť tyto akce vznikaly ve všech zemích komunistického bloku. Vrcholem pro všechny uvědomělé pionýry z ČSSR přitom byly tábory v SSSR. Právě v Sovětském svazu se přitom nacházelo místo, které se v tomto ohledu stalo legendou. Jednalo se o Artěk na Krymu, kde se pionýrská dostaveníčka konala od roku 1925 a zúčastnily se jich miliony dětí z celého východního bloku. V jiné formě mimochodem existují dodnes…

Soudruzi v Artěku pracovali s dětmi „velmi dobře“:

Tip na závěr: chcete-li si připomenout absurditu pionýrských táborů, doporučujeme vám československý film Pějme písně dohola, který v roce 1990 natočil Ondřej Trojan.

Autor: Petr81

Čím se jezdilo v roce 1989? Škoda Favorit!

Jak se slavily Vánoce a Silvestr před rokem 1989? Pojďte si zavzpomínat!

Další galerie