Pětadvacet let kriminálu za půlroční průměrnou mzdu. Proč se zločin nevyplácí? Opravdu jsou nájemní zabijáci rafinovaní mistři převleků?

Hollywoodské akční krimi-trháky nás namasírovaly tak dokonale, že naše znalost praxe života za hranou zákona nezná mezí. Nebo si to alespoň myslíme. Skutečnost nám totiž filmová podívaná neukáže. Fakt je, že dealeři drog jen málokdy skutečně zbohatnou, a na přepadení banky se moc vydělat nedá. A o profi-nájemných zabijácích vlastně nic nevíme. Jak vypadá zločin ve skutečnosti?

Zločin se nevyplácí!

Typický pouliční dealer drog ve filmu je obvykle chlapík v kšiltovce, s rozkrokem kalhot kdesi u kolen a nezbytné vytahané mikině. Nechybí u nich zlaté prsteny, zuby, náhrdelníky a další cetky, včetně vytuněného auta, prostě taková ta okázalá potřeba dát najevo svůj lepší sociální statut. Nevěrohodnost takového zobrazení při střetu s realitou dostává komický rozměr. Věděli jste, že 85 % takových skutečných „drsňáků“ žije ve svých průměrných pětadvaceti letech ještě se svojí mámou? Přesněji, žijí u své mámy. Na vlastní nájem nemají. Protože prodej drog je prostě špatná cesta, jak zbohatnout.

Gangsta? Ne, jen takový malý poslíček

Jasně, třeba zrovna v koksu se točí velké peníze. Ročně kolem 80 miliard dolarů. Ale dealeři jsou jen malé ryby: za každý gram zboží musí zaplatit u překupníka jistinu, sami nesou většinu rizik, a cenu si moc nahánět nemůžou, aby se nepřipravili o zákazníky. Za tisícovku koupit, za 1100 prodat. Spočítejte si hodinovou mzdu, a zaplakejte. Když začnou zboží ředit, naštvou své šéfy i klienty. Takže jim sice rukama prochází tisíce dolarů, ale 90 % téhle sumy re-investují zpět. Jinými slovy, vydělají si jen o trochu víc než na benzínce nebo v Mekáči. Jediný rozdíl je, že v drogovém byznysu mají volnou pracovní dobu. Jinak je tohle krajně rizikové podnikání typická pyramida: vydělávají ti nahoře, ne malé ryby.

Banka není prostřený stůl

Bankovní loupež, to už má zvuk. Ať při ní jako pachatel uspějete nebo nikoliv, věnuje vám jistě chvilku pozornosti i hlavní večerní zpravodajství. Což se vám normálně, pokud tedy nejste borec na konec nebo roztomilé koťátko, nestane. Má to ale háček. Není to úplně ideální cesta, jak zbohatnout. Proč? Na analýze 364 bankovních loupeží, které se ve Velké Británii odehrály mezi lety 2006-2012 to jde dobře vidět. Hned první věc nás zarazí je totiž výnosnost takového počinu. V klasické pobočce totiž neleží zrovna miliony, a tak se průměrný „zisk“ (nebo ztráta vyloupené banky) počítá na 20 000 liber. Nějakých 580 000 korun. Protože víc už pobrat stejně nestačíte.

Špatný způsob, jak přijít k penězům

Jak víte, průměr jen málo vypovídá o praxi. Takže když s sebou vezmete na akci zbraň, a tím motivujete bankovní zaměstnance ke spolupráci, můžete z přepadení vytřískat až o 10 400 liber víc. Super, že? Statistika také hovoří o tom, že s každým dalším aktivním účastníkem, parťákem ve zločinu, narůstá zisk z akce o 4500 liber. To už ale začínají komplikace. Je tu totiž něco jako reakční doba policie. A když vám akce trvá déle než tři minuty, možná vás bude venku čekat překvapení, s větší než 50 % šancí, kterou jste měli na začátku. Jinak vám každá minuta v bance navíc vynese jen něco kolem 1700 liber (a přidává 12 % k šanci na okamžité dopadení). To už za zdržení nestojí. A ta negativa?

Šampaňské po akci se nekoná

Trestní taxa za „banku“ začíná v Británii na deseti letech, a se zbraní v ruce k tomu přidejte dalších deset. Organizovaná parta? Dalších pět let. To už bolí. Čím víc vás je, tím méně peněz z podílu loupeže dostanete. V konečném důsledku tak v zemi, kde průměrná roční mzda činí 29 000 liber, můžete zariskovat, a přijít si jednorázovou kriminální akcí na půlroční průměrný plat. A to za tu legraci doživotí nikomu nestojí. Kriminálníci to samozřejmě už dávno ví, na rozdíl od Hollywoodu. Proto z 80 000 loupežných přepadení, které se ročně odehrají v Británii, má jen méně než 0,5 procenta co do činění s bankami.

Vražda jako řemeslo?

Profesionální nájemní zabijáci jsou možná první liga, ale musíme přiznat, že o nich vlastně nic nevíme. Ti dokonale nažehlení profíci a mistři převleků, kterými nás krmí akční filmy, jsou tak možná jen naprostou fikcí. Dozvídáme se totiž jen o těch, které se podařilo dopadnout, tedy o zabijácích druholigových. A ti skutečně moc velká esa nejsou. Průměrný věk? Utahaných osmatřicet let (nejmladší v 15 letech, nejstarší v 63), splácející hypotéku nebo dluhy.

Skuteční profíci zůstávají ve stínech

V 98 % případech mužského pohlaví, v 85 % akce střelnou zbraní. Odměna za práci od 3000 do 50 000 dolarů. A nejčastější kontrakt? Zbavit se manžela/manželky nebo obchodního partnera. Prostě nic dobrodružného, naprostá nuda. Nejsou to žádní chladnokrevní stratégové, nebezpeční psychopati ani zvlášť rafinovaní experti. Tohle řemeslo si nejčastěji vybrali kvůli snadným penězům. Profi-nájemní vrazi nejspíš existují, ale to, co zatím uvízlo v síti spravedlnosti, jsou skutečně tuctové a podměrečné úlovky.

Autor: Radomír Dohnal

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Vážně, nevážně: jak se zbavit lidského těla? Příklady z krimifilmů mají v reálu velké mezery. Objasníme vám, v čem je problém s odklízením těl!

Nejstupidnější zločiny. Chcete-li se dát na dráhu kriminálníka, tady se neinspirujte!