Perníkoví mniši ukázali na problém, ve kterém se plácá celé Thajsko. Buddhismus projde těžkou zkouškou

Thajsko má před sebou hezkou řádku problémů k řešení a naoko úsměvná epizodka z provinčního městečka Phetchabun k nim nejspíš přidává další. V krátkosti – policie na udání provedla „zátah“ v místním budhistickém chrámu (to je v zemi něco nevídaného), a sbalila při něm čtyři mnichy a představeného jejich kláštera (což hluboce věřící veřejnost do krajnosti pobouřilo).

Jenže když jim udělali testy na drogy, ukázalo se, že celá tahle chrámová posádka v oranžových hábitech si pravidelně loupala perník. Ne s marcipánem, ale ten syntetizovaný v laborce. A to už veřejnost dostalo do otáček úplně. Chrám v Phetchabunu nejspíš sloužil jako drogové překladiště, distribuční centrum. A tamní mniši fungovali jako sjetí kurýři, kteří uzobávali z jednoho drogového koláče.

Mnich je taky jen člověk, ne?

Posvátnost mnišského řádu – byť notně pošramocená – ochránila svaté muže od trestu smrti (ano, ještě dnes v Thajsku můžete za 20 gramů perníku dostat oprátku nebo doživotí). Skončili na rehabilitační klinice a Buddhu teď budou objevovat nejspíš jen při skupinových terapiích na odvykačce. Ten hlavní průšvih ale tkví někde jinde.

Šéfové dalších klášterů a chrámů, a těch je v Thajsku přes 40 000, následně dost razantně odmítli nechat u svého osazenstva testy na drogy. A to v kontextu působí spíš jako doznání, že taky mají máslo na hlavě. Že i na dalších posvátných místech nejspíš dochází k narušování řádových pravidel, a s tím odříkáním se pozemským radostem a ctnostmi to asi nebude tak divoké.

Hodí se zmínit, že full-mnichů na plný úvazek žije v Zemi úsměvů okolo 350 000, a zhruba další milion má čekatelský statut, jsou v zácviku. A jedním z principů jejich duchovní existence je, že žijí z almužen – z toho, co jim lidé milosrdně přenechají.

Už předloni se začalo řešit, že jim almužny jdou spíš do fyzična. Polovička z thajských budhistických mnichů kvůli konstantnímu přejídání trpí obezitou. Teď se ukazuje, že po přízemních slastech baží i v nelegální drogové sféře, v níž možná přímo figurují jako závisláci a dealeři.

V Zemi úsměvů nebude veselo

Takové vytučnělé a sjeté vyžírky ale věřící Thajci (na buddhismu tu frčí 95 % obyvatelstva) podporovat nechtějí. Zkrátka a dobře, úsměvná historka z jednoho barevného chrámu poodkryla problém, který může otřást celonárodní vírou.

Je to jako kdybychom řekli – u katolíků mají dalšího pedofila, dobrý, my věřit budeme dál – ale kompletně u všech kostelů a klášterů od Vatikánu po Horní Lhotu vyměňte personál…

Pokud se osazenstvo buddhistických klášterů a chrámů nepodrobí testům na drogy a „neočistí se“ (a to se nejspíš nestane), bude muset nejspíš celé Thajsko podstoupit test vlastní víry. Protože jejich čelní představitelé vyšší pravdy tu demonstrují život ve lži.

Aimo Koivunen. Voják, kterého zachránila před smrtí divoká jízda na pervitinu

HHC je zatím legální a koupíte ho třeba jako gumové medvídky. Co ale s tělem ve skutečnosti dělá?

Další galerie