Středověký pás cudnosti je v reálu nesmysl. Žádná panovnice nenosila snýtovaná tanga
Obrněné kalhotky na klíč, které palec silným železem kryjí bránu k nejcennějšímu pokladu šlechtičen? Pásy cudnosti se tváří být rekvizitou z temného středověku. Ve skutečnosti nikdy neexistovaly.
Rytíř, kníže nebo rovnou král odjíždí na křížovou výpravu, a chce si posichrovat, že až a jestli se za 5 let vrátí, nebude ho doma vítat zástup levobočků, které si jeho ženuška mezitím z dlouhé chvíle vyrobí s nějakým trubadúrem, zpovědníkem nebo podkoním. Proto ji vybaví kouskem nedobytného spodního prádla. Pás cudnosti.
Vaginální pancíř, zbroj na jeskyňku. Trezorová schránka, v níž bude její počestnost odpočívat až do jeho návratu. Klasika, která názorně připomíná temný středověk a zaslouženě vyvolává rozpačitý úsměv. Baví už hezkých pár století.
Štít bránící necudnostem
Když se skutečně pustíme po stopách tohoto vtipu, pointy se nedobereme. Stačí se zamyslet nad technickou stránkou aplikace, jak by pás cudnosti fungoval v praxi. Prosté vykonávání velké a malé potřeby, menstruace, osobní intimní hygiena, nezbytné lékařské zákroky. Vyrážky, působení rzi na lidskou pokožku, enormní váha zařízení. Fakt, že i ve středověku lze ke každému zámku vyrobit náhradní klíč. Nebo to, že se onen rytíř či král z dlouhého boje vůbec vrátit živ nemusí, a pak by ozdoba zůstala paničce napořád. Ano, logika kolem pásů cudnosti docela drhne. Je to totiž jen vtip.
Vtip, který si utahuje ze žárlivosti mužů a nevěrnosti přelétavých žen, a slouží k pobavení nenáročného publika. Historikové reálně disponují jen hrstkou dochovaných obrázků, minimem hodnověrných zmínek o jejich skutečném použití. Ano, ve volných příměrech se o ocelových boudách na kočičku píše už od roku 1100, ale jde jen o teologické alegorie v církevní latině. Hovoří se v nich o tom, že žena má v nepřítomnosti muže uzamknout svou cudnost na klíč. Ne, že má mít snýtovaná tanga.
Skutečný heavy metal? Ne, jen výmysl
První skutečný technický náčrt komplikovaného kousku kovářem konstruovaných kalhotek pochází z roku 1405, z knihy Bellefortis. Je primárně o dobývacích strojích, mučících strojích a středověkých vynálezech, ale za solidní zdroj informací se považovat nedá. Jak to?
Mimo jiné popisuje návod na výrobu pláště neviditelnosti, samonosné železné kšandy nebo trebuchet, poháněný kupředu kočičími pšouky. Real thing! A tenhle kuriózní nákres pásu cudnosti je později, v 16. století, volně kopírován do tuny dalších spisků. Tyto knihy se citují navzájem, uvádí hrstku shodných příkladů použití stále dokola, jsou v popisu zacyklené. Věřit se jim nedá. A ten největší problém?
Navzdory tomu, jak byla tato kovová novinka často zmiňována, nemáme do dnešního dne jediný dochovaný exemplář ze středověku. Pás cudnosti tudíž neexistuje.
Že jste nějaký sami viděli v moderním muzeu tortury nebo na výstavce v podhradí? Ano. Ale tohle jsou kousky, které vznikaly – bez reálného použití – v 18. a 19. století. Většinu z nich vyrobili němečtí kováři v období kýčovitého romantismu pro evropské sběratele antikvit, kteří chtěli mít nějaký unikát. Byla to doba, kdy se ve velkém vyráběly i fejkové „železné panny“, zdobící dnes každou pořádnou mučírnu na středověkém hradě.
Středověk byl bezpochyby hodně temným obdobím, ale historky o pásech cudnosti – jakkoliv zábavné – jsou jen populárním tradovaným výmyslem. Nebyl to žádný heavy metal, jen úsměvná metafora.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
Středověký kat: Jak vypadal život dříve zcela všední profese?