Pánové pozor! Vědci mají jasno: nevěrníka neprozradí pouze mimika, ale i jeho hlas. Znamená to konec bezstarostných časů?

„Nezáleží na tom, co skutečně říkáte a jaká slova přitom používáte,“ hodnotí experiment Susan M. Hodgesová, hlavní autorka studie. „Je to čistě v tónu vašeho hlasu, co nese stopy pravdy nebo lži.“ Už delší dobu se ví, že pravdivost vašich tvrzení dokáže zkušený a trénovaný odborník rozpoznat na základě mimiky vašeho obličeje, vnitřního neklidu mimických svalů a pozorovatelné aktivity nervů. Lživá prohlášení se zrcadlí i ve vašich očích. Psychology z Reddingu ale zajímalo, jak daleko až může tato rozpoznávací schopnost zajít.

Mozek má jasno, srdce nikoliv

Jinými slovy, budou lidé schopni rozpoznat lháře čistě na základě poslechu hlasu, aniž by mohli pozorovat člověka, který jim možné nepravdy sděluje? Jak se ukázalo, lidský mozek jako detektor pravdy není naprosto dokonalý, ale přesto si dokáže velmi dobře poradit tam, kde by naše srdce selhávalo. Minimálně, když přijde na mezilidské vztahy, a otázku partnerské nevěry. A pánové pozor: ženy si v rozpoznávání lži vedly mnohem lépe!

Hra na pravdu a lež

Testovací vzorek byl tvořen třemi desítkami nahrávek hlasu mužů a žen. Polovina z nich říkala pravdu, druhá však nikoliv. Každý z nich nejprve vlastními slovy v krátkosti popisoval nějakou svou romantickou avantýru, která mohla být skutečná nebo smyšlená. A pak ještě jednou, pro doplnění, na další nahrávce zmínil, zda byl nebo nebyl svému partnerovi či partnerce nevěrný. K tomuto pestrému setu výpovědí pak zasedli posluchači, kteří měli rozsoudit, zda tyto „hlasy“ hovoří pravdu nebo lež. Pravdu přitom znali jen výzkumníci.

Muži selhávají, zvlášť když posuzují jiné muže

Už při tomto prvním testu si ženy-posluchačky vedly lépe, než muži. „Samo o sobě je to dost zvláštní,“ říká Hodgesová. „Hlas jako takový vám na první poslech může prozradit pár užitečných věcí, například o věku nebo zdravotním stavu neznámé osoby. Ale bez obrazu je to velmi prostá a ošidná informace.“ Proč muži jako tipaři nevěrníků a nevěrnic selhávali? Proto mají evoluční biologové už delší dobu jedno vysvětlení. „Hlubší a výraznější hlas mají muži (stejně jako ženy) spojeny s maskulinitou, dominancí, plodností.“ Chlap s hlubším hlasem tedy zní přitažlivěji, a ostatní muži mají spojený jeho hlasový fond s atraktivností pro lidské samičky a tím i širší možností páření.

Když tedy uslyšeli hluboký hlas jiného muže, téměř automaticky ho při popírání nevěry řadili mezi lháře. I ženám se mění tónina hlasu: v období ovulace, tedy zvýšené plodnosti, také hovoří trochu hrubším hlasem. Mužským posluchačům zněly ženy v této fázi přitažlivěji. Ale snad právě proto, že z jejich hlasu podvědomě vnímali „sexuální dostupnost“, rovněž jim častěji přiřazovali atribut nevěrnic.

Stačí jen dílek zvuku

Výzkumníci si v dalších testech trochu pohráli se záznamem hlasů: snižovali jejich výšku, rozsah i zabarvení, a snažili se vytvořit nepříliš rozmanitý univerzální vzorek. Navzdory těmto akustickým manipulacím však ženy-posluchačky vytrvale „vedly“ v rozpoznávání nevěrníků a nevěrnic. „Nakonec jsme tedy omezili celou vokální informaci na velmi malou část, vlastně jen dílek původního rozsahu,“ říká Hodgesová. „Navzdory tomu byli posluchači s velkou přesností, u žen skutečně výraznou, rozpoznat záletníky a ty, kteří si vymýšlejí.“ Co z toho plyne?

Záhada zůstává, výzkum pokračuje

Hlas velmi pravděpodobně může prozradit sklony k budoucím záletům stejně jako zapírání starých nevěr. A ženy jsou v tomhle odhalování nepravd skutečně dobré. Tím ale dobré zprávy pro výzkumníky končí: nepodařilo se jim totiž zatím odhalit, co z lidského hlasu tuto mozkem pozorovanou stopu nese. Atraktivnost hlasu, tónina, zabarvení nebo celkový rozsah to evidentně není. I proto si bližší informace o experimentu nechali psychologové z Reddingu zatím pro sebe. Fenomén přirozeného detektoru lži, mozku, musí ještě podrobit dalšímu zkoumání.

 Autor: Radomír Dohnal

Kdo se víc mstí za nevěru? Dají vám jí holky vždycky sežrat?

Další galerie