I obyčejné ovoce může být kontroverzní, ukazuje historie

Zámořský obchod, tedy spíš jednostranný vývoz zboží z kolonií, přispěl v 18. století k rozšíření jedné takové kontroverzní novinky do Evropy. Banánů. Abychom si rozuměli – banány nebyly až takovou novinkou, ale poprvé jich bylo k dostání tolik, že je se štěstím mohli jíst nejen milionáři. Pochutnávat si na nich začaly i ženy, což vedlo k pořádným banánovým trablům. Protože banán v ženských rukou – natož pak v ústech – působil krajně falicky a nevhodně.

Příliš sexy pro dámy

Jako žlutý bimbas. Byla to samozřejmě zbytečná nespravedlnost. Banány dorůstají délky až 31 centimetrů, o čemž si většina nositelů bimbasů může jen nechat zdát. Ale i tak se urputně řešilo, jak mohou dámy pojídat banány a přitom nevypadat nemravně. V krátkosti: etiketa velela, že to měly dělat o samotě, krájet si je na kolečka a konzumovat vidličkou. Načež je nepokojné sufražetky začaly na protest pojídat na veřejnosti, hezky oloupané. Kolem pojídání banánů coby nemorálního ovoce bylo tehdy dost dusno.

Zelená potence

Název avokádo má svůj původ v aztéckém slůvku ahuacate. A to slůvko v překladu znamená varle. Protože… jasně, když na jedné větvičce rostou dvě avokáda vedle sebe, to druhé je vždycky o něco níž, a tak vypadají jako varlata na pánském podvozku. Od toho se pak odvíjela úvaha, že jestli něco vypadá jako zelené varle, musí to nutně varlatům pánským nějak prospívat. Ne že by konzumací zezelenala, ale spíš by se měla podpořit jejich vitalitu, funkčnost. Plodnost.

Kromě posílení plodnosti/potence i trochu erekce toho zbytku. Háček byl v tom, že pojídání avokáda pro muže znamenalo připustit, že s jejich plodností asi nebude všechno v pořádku. Takže před 100 lety si tuhle pochoutku odnášeli nikoliv od zelináře, ale z lékárny, a pečlivě zabalenou v papírovém sáčku, aby nikdo neměl ani tušení… zelená varlata, avokáda, coby rostlinný předchůdce Viagry, měl přesto skvělé prodeje. Zatímco vzdorné ženy pojídaly provokativně banány veřejně, pánové si na avokádech raději pochutnávali v ústraní.

Neříkejme jim kiwi

Tohle bude krátké. Kiwi je roztomilý pták, název pochází z maorštiny. Kiwi je také ovoce. A Kiwi bylo také poněkud slurovité, urážlivé označení pro kohokoliv pocházejícího z Nového Zélandu. V časech, kdy se lidé ve Státech častovali tituly jako „žluťák, negr nebo rudoch“ to nikomu zvláštní nepřišlo. Ale při první světové válce, ve které za Spojence nastavovali statečně krk i Novozélanďané, začalo kiwi najednou vadit.

USA nejprve rozjely masivní osvětovou kampaň za přejmenování ovoce na čínský angrešt. Moc se to neujalo. Pak zkoušeli přejmenovat ptáka na ratita, zélandského apteryxe a kapesního emu. Taky se nedařilo. Takže nakonec přestali Novozélanďanům říkat Kiwi. A hned bylo po problému. Zdá se, že když začnete věci nazývat pravými jmény a bez urážlivého zobecňujícího podtónu, je život hned snazší.

Debakl s citronovou šťávou

Citróny rozhodně novinkou nejsou, ve středomořském prostoru jsou klasikou už od antiky. Co novinkou rozhodně bylo? Mačkátka na citróny. Takové ty stylizované hvězdičky, na nichž jste měli vydrtit na půlku rozkrojený citrón, aby z něj vytekla šťáva. Nebylo vám na něco nápadného? Třeba to, že vlastně nikdy úplně dobře nefungovaly – šťáva byla všude, citron zůstal polo-vymačkaný?

První takové mačkátko na citrony vynalezl Philippe Starck (dodnes je exemplář vystaven v královském muzeu v Londýně), aby mohl u stolu odkapávat kyselou šťávu přímo na olihně, humry a další plody moře. Stala se z toho nesmírně trendy záležitost. Něco, co musíte mít doma – stejně jako kávový servis na porcelán anebo stříbrné příbory. Háček byl v tom, že mačkátka začali houfně vyrábět dílny, kde nikdy nejedli mořské plody, ani neviděli citrón. V bezpočtu navazujících replik stále hloupější předlohy vznikal produkt, který prostě nemohl fungovat.

Vy za to ale nemůžete. Je to chyba špatného designu.

Autor: Radomír Dohnal

19 kusů ovoce a zeleniny, které si svým tvarem získají vaši pozornost

Tenkrát, to je minulost, která vlastně nikdy nebyla

Další galerie