Omyly ve válkách: Které měly i pozitivní dopad? Z jakých vlastních chyb vytěžili generálové jednoznačně nejvíc?

V roce 1982 se Argentina rozhodla, že k Falklandám mají blíž než Britové. Měřeno počtem kilometrů neměla tahle úvaha chybu, ale Londýn byl slušně řečeno proti. Ne že by snad tyhle ostrůvky vzdálené 500 kilometrů od břehu Jižní Ameriky měly nějaký zásadní strategický význam, ale šlo spíš o princip. Britské premiérce Margaret Tatcherové se prostě nelíbilo, když si někdo rozebíral kousky dominia jako sušenky bez svolení královny. A proto schválila okamžité vyslání oddílu královských mariňáků, aby na falklandském výběžku Goose Green provedli bleskový výsadek.

Výsadek v zemi nikoho

Taktický trapas tím zjevně nekončil: samotný význam lokality Goose Green byl totiž pro celou operaci nulový. Britům šlo jen o to učinit nějaký rázný krok, aby bylo jasné, že vůbec nežertují. Snadné vítězství mělo pozvednout morálku dalších vojáků, kteří by na Falklandy dorazili v druhém sledu. Šlo jen o to překvapivým tahem získat kus ostrova nazpět, a doufat, že to neskončí válkou s Argentinou. Mělo to samozřejmě jeden háček.

Překvapení se nekonalo

Den před kombinovaným výsadkem referovala o celé tajné operaci Royal Marines televizní stanice BBC v mezinárodním vysílání! Každý mohl slyšet kdo, kdy a kde. A jasně, koukali se i Argentinci.  Tenhle kritický únik informací měl ale nečekaně pozitivní dopad. Argentinští důstojníci usoudili, že nejspíš nikdo nebude takový hlupák, aby informoval o tajných operacích den předem. Proto byl na Goose Green klid, a očekával se útok jinde. Následovala pořádná řežba, ze které vzešli Britové jako vítězi. A Argentinci? Ti pořád nemohli uvěřit hlouposti BBC.

Pirátské nápady šíleného admirála

O Operaci Jubilee z roku 1942 jste už nejspíš slyšeli. Originální nápad, který se vylíhl v hlavě admirála Louise Mountbattena, spočíval v prostém plánu. Vezme 5000 kanadských vojáků a vysadí je před přístavem Dieppe. Jeho muži přístav obsadí a budou jej bránit před nepřítelem tak dlouho, než tu sesbírají dostatek zpravodajského materiálu. A na závěr celý přístav vyhodí do luftu. Prostě akční výpad jako z pirátského filmu, se vším všudy. Jenže chybička se vloudila.

Masakr na pláži

V předstihu se o plánu dozvěděli Němci. Což je podivné: prakticky nikdo o něm v britské armádě nevěděl. Lord Mountbatten totiž svůj nájezd s nikým nekonzultoval. Výsledek? Po deseti hodinách od vylodění bylo 60 % výsadku buď mrtvých, těžce raněných nebo zajatých. S evakuací jim nikdo moc nepomáhal, protože o geniálním plánu nikdo moc nevěděl. Prostě totální masakr. Jestli tohle mělo zvýšit ostrovanům morálku, nestalo se. Překvapivě, tahle dost nepříjemná událost, která udělala z Lorda M. v celé Kanadě dost nenáviděného muže, měla pozitivní dopad.

Nedocenitelné zkušenosti

Spojenci si totiž dost drastickou cestou ověřili, jak velká zábava je provádět námořní výsadek do Evropy. Dozvěděli se, bez jaké techniky se neobejdou, a co jim naopak bude na plážích krytých dobře zastřílenými kulomety zbytečné. Den D, vylodění v Normandii, by se bez této nepříjemné zkušenosti nemohl nikdy povést. „Ukázalo se, že Dieppe bylo bolavou školou. Jen ta nám ale nakonec umožnila provést plnohodnotnou operaci během vylodění,“ řekne pak Winston Churchill. Třem tisícovkám padlých Kanaďanů, kteří posloužili jako testovací králíci, se ale bude špatně vysvětlovat, že neumřeli nadarmo.

Varování, které vyšlo naprázdno

Zápletku japonského útoku na Pearl Harbor tak nějak všichni známe. A většina z nás už slyšela i to, jak trestuhodně Američani podcenili přípravy, protože z nejrůznějších zpravodajských kanálů dostávali v předstihu informace o chystaném útoku. Nevěřili jim, což se ukázalo být jako chyba. I když jak se to vezme.

Šest letadlových lodí viceadmirála Naguma vyslalo ráno 7. prosince dvě útočné vlny, čítající celkem 353 letadel, proti základně amerického Tichomořského loďstva v Pearl Harboru na havajském Oahu. V přístavu bylo potopeno nebo poškozeno všech osm bitevních lodí kotvících v přístavu, dále byly potopeny nebo poškozeny tři křižníky, tři torpédoborce, cílová cvičná loď a minonoska. Byla napadena i letiště na Oahu a zničeno 188 letadel a 155 dalších poškozeno. Docela ostré probuzení.

Nálet, který bolel jen pár měsíců

Jenže Japonci nezničili Američanům ani jednu letadlovou loď. Přístav byl poškozen, ale jen na pár měsíců. Takže už za půl roku si mohli v USA říct: „Děkujeme, že jste na nás zaútočili.“ Vážně, i admirál Nimitz prohlásil, že útok na Havaj byl Boží prozřetelností. Protože když se taková bitevní loď potopí v přístavu, může se většina posádky pořád zachránit. Není to prostě potopení na volném moři mezi žraloky. Ano, celkem přišlo o život 2403 mužů a 1282 jich bylo zraněno. Pokud by na Tichomořskou flotilu zaútočili Japonci na volné hladině, mohly být ztráty lehce přes 20 000, a definitivní.

Potopené a poškozené bitevní lodě v přístavu nebyl problém (šest z osmi) vyzvednout a znovu opravit. Bylo to sice drastické, ale Američanům tenhle překvapivý útok nakonec vlastně neuškodil. Navíc do té doby neutrální Bílý dům jednohlasně získal podporu pro válku proti Japonskému císařství.

Autor: Radomír Dohnal

Sebevražedné zbraně: piloti někdy nevěděli, že jdou na smrt! Japonci nebyli jediní, kteří se uchýlili k obávané praktice!

New Georgia: Jedna z nejpodivnějších bitev v Pacifiku. Co způsobilo psychický rozklad mariňáků?

Další galerie