Netradiční dovolená na historické plachetnici? Super zážitek, na který nezapomenete
Každý jako kluk snil o pirátech, plachetnicích, hltal Robinsony a Dva roky prázdnin. Dětské sny se dají celkem lehce splnit. Měl jsem to štěstí, že jsem strávil tři dny na historické lodi patřící jedné české společnosti, která tyhle plavby nabízí. A stálo to za to.
O lodích nevím nic, o plachtění už vůbec ne. Takže jsem vyrazil s partou lidí vstříc holandskému přístavu Lemmer plný očekávání i obav. Ostatní byli zkušení mořeplavci, takže mě bavili po cestě historkami o vlnách, bouřích a mořské nemoci. Na takto krátký výlet jsem si vzal jen teplé oblečení, pokud možno nepromokavé. Nic dalšího není potřeba.
K lodi jsme dojeli až večer. Byl to zrekonstruovaný kliper Beantra, nádherná plachetnice se dvěma stěžni. V 19. století vozila řepu a obilí z Holandska. Místo nákladového prostoru má nyní kajuty a prostory pro lidi. Vše krásné, dřevěné, vonící. Čekal jsem nějakou trouchnivějící bárku narychlo opravenou, ale nic nebylo vzdálenější pravdě. Na lodi jsou záchody, sprchy, elektřina, bar, kuchyně, je to spíš jak na nějakém horském hotelu. Posádku tvořili lidi z Čech, jen kapitán a první důstojník, tedy přesněji důstojnice, byly místní Holanďané.
Než se vypluje, musí se do obýváku
Vyplouvat se mělo až druhý den ráno, takže jsme se vyrazili seznámit s místními hospodami. V Lemmeru je pár suprovních podniků. My jsme si vybrali tzv obývák, jak se přezdívá podniku, který je přímo u jedněch lidí doma. Hospody totiž musí v Holandsku zavírat povinně v deset. Pokud ale neprovozujete hospodu, ale zvete lidi k sobě domů, samozřejmě zavíráte, kdy chcete. Tam jsme se zlili jak Dáni a další průběh není třeba popisovat. Ráno mě bolela hlava a žaludek byl jako na vodě. Mořská nemoc to rozhodně nebyla.
Posádka jsme my
První důstojnice nám udělala rychlokurz, jak se vážou uzly, kde jsou jaká lana, nacvičili jsme si hlavní povely, a celkově, co tak jako máme dělat. Jiná posádka než my totiž na palubě není. Nic moc jsem z toho nepochopil, protože mi pořád bylo blbě. Pak se odvázaly lana, udělaly se nějaké další procedury a najednou loď byplula. Napřed s pomocí motoru, ale na otevřeném moři už nás poháněl vítr. Tedy moři, pluli jsme na Ijselmeeru, což není može, protože ho od moře odděluje hráz. Je to vlastně obří jezero, ale nám suchozemcům to přišlo jako moře, dlouhé hodiny jsme nespatřili břeh. Zato kolem nás plulo spousta dalších podobných plachetnic. Holandsko má těchto opravených kliprů mnoho.
Vzhůru k plachtám a kolu bolesti
Samotná plavba byl fantastický zážitek. Těžko k tomu něco psát, voda, vítr, plachetnice, zarostlý kapitán za kormidlem. Prostě vynikající útěk z běžného života a starostí. Občas se musely skasat nebo vykasat plachty. Je to fyzicky náročný proces, kdy jedno lano tahá pět i více chlapů. Na vytahování ráhen se používá ozubené kolo s převody a klikou. Pojmenoval jsem ho wheel of pain, protože točit s ním je fakt dřina a než se ráhno vytáhlo, vystřídali se na něm skoro všichni.
Jíme, co uvaříme
V kuchyni se zatím činil kuchař s dobrovolnými pomocníky. Vařilo se cosi dobrého v ohromném kotli. Hladem se na lodi rozhodně nestrádá. Služby jsou rozepsané po dvojicích, sestává to jen z drobné pomoci, umývání nádobí a podobných prkotin. Zvládne každý. A tak se kocháme plavbou, máváme na ostatní lodě, všichni fotí jak zběsilí a na palubě neustále koluje nějaký chlast. Snaha vystřízlivět se tak nesetkává moc s velkým úspěchem. Proplouváme ohromným zdymadlem, pod kterým vede tunelem dálnice. Holanďani tyhle věci umí, půlka země leží pod úrovní moře. Na večer se vždy zakotví v přístavu a jde se opět poznávat místní pamětihodnosti. Místní lidé jsou neskutečně družní, v baru si povídají s novopečenými námořníky, celé je to ohromná legrace, pije se místní nápoj vzdáleně podobný Becherovce. Hluboko po půlnoci se pak celá rozjařená posádka potácí zpět na palubu.
Plachetnice nejsou snobárna
Z výše zmíněného vyplývá, že jsme byli celkem soudržná parta. Potkal jsem lidi všech možných profesí i věku, patřil jsem tedy k těm nejmladším, ale žádné věkové ani jiné bariéry mezi námi nevznikly. Na moři musí držet všichni pohromadě. Vzhledem k ceně to ani není záležitost pro nějaké milionáře, podobný výlet si může dovolit každý.
Neváhejte, vyplujte!
Co říci závěrem? Námořník se ze mě nestal, uzly jsem se bohužel totiž nenaučil a k plachtění mám stále respekt. Ale zjistil jsem, že když se na moři sejde parta Čechů, tak je vždycky o zábavu postaráno. Plavba na podobné lodi je zážitek a skvělý relax, který jsem si já osobně maximálně užil. Takže pokud hledáte dobrodružství, tak neváhejte a vyplujte.Třeba už letos.
Autor: Snaut
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: