Nacisté a tajné super-zbraně. Jejich dřívější nástup mohl změnit průběh 2. světové války. Jaké technologie Němci vyvíjeli?
Největší dělo na světě, proudové bombardéry nebo létající talíř. Nacisté pracovali na technologiích, které mohly významně změnit poměr sil během 2. světové války. Spoustu projektů se ale nepodařilo dokončit a další vývoj zastavil konec války. Co nestihli nasadit v boji?
Megadělo Schwerer Gustav
Těžký Gustav, jak zní v překladu název, bylo (a doposud je) největší dělo, jaké v historii lidstva někdo sestrojil. Jeho váha byla neskutečných 1350 tun a jeho hlaveň pro ráži 800 mm byla dlouhá celých 32 metrů. Dělostřelecké náboje o váze až sedm tun byly účinné na vzdálenost 47 kilometrů. Protipancéřový granát zase bez problému prorazil 1,5 metru tlusté opevnění nebo pancíř na 37 kilometrů. K nasazení bylo připraveno v roce 1941. Takové monstrum nebylo možné přepravovat jinak, než po kolejích, i tak se ale musel Gustav rozebrat a zabral přes dvacet vagónů. Tady byla největší slabina – k jeho sestavení bylo potřeba několik oddílů vojáků a samotná obsluha zaměstnala 500 mužů. Z děla se kromě testování střílelo jen v bitvě u Sevastopole. Gustav vypálil 48 střel. Později v roce 1945 ho nacisté sami zničili, když prchali z východní fronty. Aby se nedostal do rukou Sovětů.
Sturmgewehr 44/StG 44
Německá útočná puška ráže 7,92 mm, která přišla do výzbroje nacistů až na samém konci války. Kdyby ne, možná by se nějaká část historie psala jinak – StG 44 byla totiž tou nejlepší zbraní ve své době. Její tvar nápadně připomíná tvary pozdějšího slavného AK-47. StG 44 šla proti dřívější domněnce, že musí puška dostřelit co nejdál. Při běžném boji je účinný dostřel vojáka maximálně 400 metrů. Jedná se tak o vůbec o první prototyp útočné pušky tak, jak je známe dodnes. Němci v té době používali jako „ten nej“ samopal MP 40 a o StG 44 se hovořilo jako o jeho nástupci. Už k tomu ale nikdy nedošlo, protože i když začala její výroba v roce 1943, používat se začala až v roce 1945. V tom samém roce 2. světová válka skončila a StG 44 se vyrobilo „jen““426 tisíc kusů.
Proudový bombardér Horten Ho 229
Jedno z odvětví, kde Němci v 2. světové válce celkem zaostali, byly bombardéry. Horten Ho 229 ale musel v té době vypadat jako ze sci-fi. Sestrojen bratry Horteny, jedná se o úplně první stíhací a bombardovací letoun s konstrukcí samokřídla. K tomu všemu byl poháněný proudovými motory. Taková technologie by dalece přesahovala schopnosti letadel Spojenců. Ale ani k tomu nedošlo. Úpravy prototypů, vylaďování much a testování, díky tomu všemu byla nařízena výroba až v roce 1945, kdy už bylo po všem. Horten Ho 229 byl v té době unikátní technologický kousek a splňoval pravidla zadání Hermanna Göringa, kterému se říkalo 3 x 1000. Tedy nosnost pumy 1000 kg, dolet 1000 km a cestovní rychlost 1000 km/h. Vypadal jako takový prototyp stealth letounu. Kdyby měli nacisté připravené proudové bombardéry o pár let dříve… První proudové letadlo na světě vyrobili mimochodem také Němci. Byl to Heinkel He 127 a vlétl už v roce 1939!
Naváděná puma Ruhrstahl X-1/Fritz X
Němci drží ve válečném zbrojení hodně prvenství. Dalším z nich je dálkově ovládaná bomba Ruhrstahl X-1, které se také říká Fritz X, což bylo souhrnné označení pro všechny dálkově naváděné zbraně. Jedná se o vůbec první generaci moderních bomb, které bylo možné navádět na dálku. Myšlenka na její vznik sahá až do poloviny třicátých let, kdy Němci začali uvažovat o tom, jak účinně zasáhnout padající bombou plující loď – tedy cíl, který se také pohybuje. Fritz X Němci skutečně používali. Šlo pouze o řízený pád, tedy natáčení ocasních lopatek bomby, které umožňovalo ovlivnit směr pádu. Na cíl se naváděla elektromagneticky pomocí malého joysticku, ovšem operátor musel mít po celou dobu vizuální kontakt, protože žádné obrazovky sledující terč neexistovaly. Trefit se vyžadovalo cvik. Tato letecká puma vážila 1400 kg, což byl trochu problém – Němci neměli moc letadel, které byly schopny Fritz X nést.
Nacistický létající talíř
Zní to jako přitažené za vlasy. Ale možná to úplně udivovat nemusí – Němci zkoušeli během 2. světové války vymýšlet všechno možné. Hitler byl posedlý okultismem a nacisté se ke konci války dokonce pokoušeli vyvinout supervojáka pomocí LSD a pervitinu. Jedním z šíleně vypadajících nápadů tak byl i vývoj létajícího talíře. Bylo vytvořeno několik prototypů a první z nich, BMW Flugerald I V1, byl testován na Kbelském letišti v Praze. Zde se ale nepodařil let, pouze „skok“ na vzdálenost 300 metrů ve výšce těsně nad zemí. To bylo v roce 1943 a nacisté údajně vyvíjeli mnohem pokročilejší prototyp. Před koncem války byly ale modely létajících talířů v Praze zničeny a nedochovala se žádná dokumentace. Ani tohle už Němci nestihli dokončit a dochovaly se jen strohé informace.
Autor: Eduard Havel
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:
Operace Highjump. Americké námořnictvo hledalo v Antarktidě tajnou nacistickou základnu
Nejšílenější Mengeleho experimenty – o co všechno se nacisté pokoušeli?