Max říkal, že ho trochu škrtí obojek. Překladač zvířecí řeči je prý na cestě. Budeme si zanedlouho povídat se svým psem?
Mluvit se zvířaty je myšlenka, kterou mají lidé od pradávna. Chcete ovládat hadí jazyk jako Harry Potter? A co takhle promluvit s vaším psem? Překladač zvířecí řeči je prý na cestě. Skutečně je to možné?
Mluvit se zvířaty. Zatím to bylo možné jen v pohádkách nebo fantasy literatuře. Změna je ale možná za rohem. Alespoň to tvrdí profesor biologie Con Slobodchikoff z Arizony. Jeho vlastní překladač zvířecí řeči by prý měl dokončit nejpozději do deseti let. Vážně je něco takového možné?
Rozluštění chování zvířat
Profesor Slobodchikoff pozoroval prérijní psy, a začal rozlišovat jednotlivé znaky jejich chování jsou totožné s našimi slovy. To asi nikoho nepřekvapí, ale tento muž, který se výzkumem těchto signálů zabývá přes třicet let, tvrdí, že dokáže přeložit řeč našich domácích mazlíčků.
Zvířecí slovník?
Kritici této teorie mají ale argumenty, které to vyvrací. Zvířata neznají slova, která je možné chápat v určitém kontextu, ale jasné signály, které mají jeden konkrétní význam. Tyto signály zvířata chápou od narození, takže umí například ostatní svého druhu varovat před nebezpečím, a pravděpodobně ho dokáží i specifikovat, neumí ho ale použít v celkové větě, která by ho nějak upřesnila. Ostatní zvířecí kumpáni zase ví, jak se v dané situaci chovat. Lze tedy získat jakýsi slovník zvířecích signálů každého daného druhu, ale umět s nimi komunikovat jinak než doteď se zdá nereálné.
Delfíni mají složitý jazyk
Nejzajímavější jsou v tomto ohledu například delfíni. Výzkum jejich komunikace je ale velmi náročný, protože není možné zvíře vystavit umělé situaci, a potom čekat, jak na ni bude reagovat. Delfíni jsou navíc schopní zachytit úplně jiné spektrum zvuků, než lidé. Nejblíže jsou nám všem třeba psi nebo kočky, které můžeme mít doma. Jejich signály chápeme dobře a i oni oni jsou schopni dobře pochopit ty naše.
Komunikace pomocí pachů
Zvířecí komunikace ale neobsahuje jen zvuky. Nejdůležitější formou komunikace je pro zvířata rozmnožování. To je nezbytné pro přežití každého druhu, a je nezbytné, aby zvířata dostala signál, že nastal ten správný čas. Potencionální zvířecí partner musí dát najevo, že je ve fázi páření nebo že se chce rozmnožovat, a protějšek z jeho druhu to vycítí. Nejčastěji tak samičky komunikují se svým okolí pomocí pachů, takže k výměně této informace nedochází pomocí zvukových signálů nebo výrazu.
Společenské uspořádání
Velkou roli hraje ve zvířecí komunikaci také hierarchie. V čím větším hejnu nebo smečce zvířata žijí, tím má toto společenské uspořádání větší význam pro jejich dorozumívání. Zvířata ve skupině hierarchii velmi dobře chápou, vědí například, kdo je vůdcem a co si mohou navzájem dovolit. Konkrétní situace, která nastane, je pak rozhodnuta, a není potřeba, aby si spolu členové skupiny pohovořili tak, jako to děláme my, lidé.
Naše řeč nemá v přírodě obdoby
Lidská komunikace je s tou zvířecí srovnatelná jen těžko. Naši pradávní předci se určitě kdysi dorozumívali podobně, ale naše současná řeč je mimo jakékoli zvířecí dovednosti. Pokud by skutečně existoval přístroj, který by dokázal rozeznávat a následně reprodukovat signály vašeho psa, zřejmě by se omezil jen na věci jako mám hlad, stýská se mi, pojď si hrát, kam jdeš, vrať se nebo potřebuji na záchod. Tyto signály ale každý páníček velmi dobře chápe i bez překladače. Uvidíme, jestli si někdy v zoo pohovoříme třeba s gorilou.
Autor: Eduard Havel
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: